Projeli jsme ostrov, zažili neuvěřitelné dobrodružství a u toho pracovali.
Půjčování tuktuku
Vysnili jsme si půjčování tuktuku nějak takto: Budeme obcházet místní obyvatele dům od domu a přemlouvat je, ať si trochu přivydělají a půjčí nám svého starého přítele. Nakonec najdeme jednoho pána a on s pláčem a díky předá svůj starý stroj, na kterém převážel ryby na trh. Díky pronájmu za 1 měsíc přežije dalších 5 let ve své vesničce u moře…
Střih do reality: Dojeli jsme do Negomba a všude byly vidět plakáty: RENT A TUK-TUK NOW: THE BEST PRICE!
Navíc jsme zjistili, že místňáci nepůjčují a odkazují na autopůjčovnu v centru… Ok, tak to úplně nevyšlo. Nicméně tuktuk za 11 dolarů/den (včetně pojištění) jsme získali a vyrazili na digi-dobrodružství.
Čtěte také: Digitální nomádství: Batoh, notebook a jede se
Plány
Co se týká práce, měli jsme naplánované se přemisťovat tuktukem z místa na místo co 4 dny a v mezidobí pracovat pouze dopoledne.
Všichni nám doporučovali jet do středu ostrova, navštívit nádherné chrámy, ležící – sedící – poposedávající sochy Budhy a nádherné pláže na jihu ostrova. My máme zkušenosti plánovat jednoduše: Lehce načrtnout cestu prstem na mapě a na místě uvidíme. Vše se dá změnit a nikam nespěchat. Ideální by bylo vidět vše, co doporučují známí nebo „ty internety“.
Tohle se nám naštěstí taky nepovedlo: Zjistili jsme po pár dnech, že nás nebaví uznávané sochy a chrámy, památky UNESCO a turistické pláže jihu. Po nějaké době jsme si našli seznam nejnavštěvovanějších míst MUST-SEE a vyškrtli všechna z naší mapy. Zjistili jsme totiž, že půjčení tuktuku bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Díky tomu, že jsme bílí, řídíme tuktuk, nejsme na Srí Lance v turistických oblastech a průměrná rychlost je 27 km/hod., jsme si mohli dovolit:
- Jezdit těmi nejmenšími silničkami a nebát se o život v boji s autobusy bez brzd.
- Urazit v průměru 100 km/den.
- Vypálit si hrdlo obědem u místních v hodnotě 40 Kč/os. (polévka, hlavní jídlo a dezert).
- Často pokecat s policajty o životě a vůbec.
- Dávat si selfíčka s kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv.
- Nevyužívat taxíky kvůli obědu, večeři nebo jiné pláži: Jednoduše jsme naskočili do našeho tuktuku a odjeli.
- Brát stopující a odvážet je našim směrem: Od kluka školního věku až po vysmátou babičku. Platí se zásadně společnou fotkou.
Tuktuk – zajímavosti
Sám jsem si nedokázal představit, co to bude znamenat nomádit v tuktuku. Vždy jsme se jeden den přesouvali na jiné místo a na něm potom zůstali cca 3 dny. Zde vypichuji zajímavé věci, které jsme zjistili:
- Maximálně jsem z toho vymáčkl 68 km/hod. (mírný kopeček a rovná cesta). Všechno se třepalo a Lucka vzadu křičela vzrušením.
- Nemá posilovač řízení a brzd. Super na posilování.
- Pokud prší, můžete zatáhnout nepromokavé závěsy a i při divoké jízdě 20 km/hod. dovnitř neprší. Musím ale zdůraznit, že jsou neprodyšné, takže za chvíli máte uvnitř tropické podnebí.
- Plná nádrž je na max. 150 km po rovině a 80 km po kopcích.
- Pokud jedete ve dvou lidech a máte zavazadla, není to problém.
- Pokud máte 2 stopaře, jejich bágly, vaše bágly a stoupáte do strmého kopce, je průměrná rychlost 8 km/hod. a hrozí zvednutí předního kola (tzv. jízda po zadních).
- Cena benzínu je 22 Kč/litr.
- Vzadu je ve vedrech příjemně, ale řidič trpí (není tzv. profuk + sedíte na koženkových sedačkách).
- Bezpečnostní pásy používají na Srí Lance jen srabi a turisté.
- Pokud vám přijde řízení ve dne jako dobrodružný film, je řízení v noci „to“ pravé od Stephena Kinga.
- Jestli pro vás jídlo není pálivé, pravděpodobně jste šli do restaurace s anglickou cedulí. Pokud půjdete k místňákům, dejte si to, co ostatní, a budete z pálivosti nadšeni.
- Pokud vám tuktuk chcípne na trojku, nelze ho jednoduše přes spojku přehodit na neutrál. Musíte použít speciální „páku“ pro odblokování.
- Lze zamknout řízení, aby vám tuktuk nikdo neukradl. Doporučuji si najít ubytování s vlastním parkováním (obzvláště ve městech).
- Tuktuk vydrží mnohem více, než se může zdát. Stále mě překvapoval, jak zvládá průjezd pískem, megadírami na silnici, kalužemi o velikosti středně velkých rybníků, kluzkou silnicí v dešti, cestičkami pro jednostopá motorová i nemotorová vozidla nebo kamennými historickými cestami klesajícími a stoupajícími v šílených procentech.
- Přímo v půjčovně si lze domluvit profesionálního lektora tuktuku zdarma. 13 minut tuktukškoly pomůže perfektně zvládnout stroj.
- Důležitá věc: Anglický způsob jízdy vás při návratu do Čech hodně vystraší a ještě pár týdnů si budete říkat, jestli není něco špatně.
Čtěte také: Aby se stát nažral a OSVČ i zaměstnanci zůstali celí, říká Robert Vlach
Práce na Srí Lance – zajímavosti
Srí Lanka je ráj pro digitální nomády. Pracovali jsme ve velkých městech, na pokojích, v restauracích a kavárnách, vesnicích nebo prostě někde v poli.
Co je důležité vědět:
- Je zde levný mobilní internet a extrémně kvalitní a rychlá mobilní síť. Nám se osvědčil operátor Dialog (kvalitní všude po ostrově a levný). Doporučuji koupit hned na letišti při příletu.
- WiFi je většinou horší kvality než vlastní internet v mobilu.
- Objednání ubytování den dopředu přes Booking.com není problém.
- Cena Airbnb.com je levnější než Booking.com pouze v turistických oblastech a městech.
- V Kolombu jsme využili Uber: Levnější a rychlejší než handrkování a jízda s místními taxikáři (včetně letiště – ubytování).
- Pokud vám nejde dát nabíječku do zásuvky, použijte na prostřední kolík propisku. Vložíte do prostřední díry, zatlačíte a můžete vložit kolíky kabelu do zásuvky.
- Skype hovor z ČR jsem přijal mimo město (3G) přímo z tuktuku a bylo to naprosto v pohodě. Ve městech je běžně rychlý LTE.
- Ve větších městech najdete obchody s komplet vybavením, které potřebujete ke svému laptopu, včetně jablíčkářů.
Sloni
Lucka miluje slony. Mně přijdou fajn. Nechodili jsme ale do safari, máme přece tuktuk. Výhoda je, že existuje více míst na celém ostrově, kde se dají vidět přímo od silnice. Proto jsme fotografie lovili z tuktuku.
Poprosím vás nepodporovat jízdu na slonech nebo jakékoliv foto s ochočeným slonem. Tato inteligentní zvířata jsou brutálně týrána, aby poslouchala na slovo. Nepodporujte svými penězi bolest a strach.
Závěr
Bylo to natolik úžasné, že se rozhodně na Srí Lanku vrátíme. Tentokrát bychom ale nejeli na jih, ale naopak na sever. Lákají nás pomalé jízdy a zastavení kdykoliv a kdekoliv. Jen díky tomu jsme jedli s mnichy, viděli zápas kriketu mezi dvěma vesnicemi, nafilmovali dronem největšího sedícího Budhu nebo málem převrátili tuktuk na stezce pro kola a motorky. To by se nám na UNESCO památkách nestalo. To by se vám nikdy nestalo.
ČLÁNKY DO MAILU