Tam, kde moje svoboda začíná onezopvat druhé, končí. Jestliže jdu na autobus, nákup či jinam, a po cestě musím několikrát nechtěně dýchat smrad a dehet díky kouření někoho jiného, nemělo by jeho kouření být legální. Jdu-li se najíst do restaurace nebo posedět s přáteli, proč mám opět čichat smrad a dehet (navíc zdraví škodlivý). Jednoduchá úvaha. Na druhou stranu restauratér, který má kuřáckou provozovnu, moji útratu prostě nedostane. Musí zvážit, co je mu milejší. Spíš než "nařízení shora" by prospělo, kdyby nekuřáci prostě přestali do restaurací chodit, byli zásadoví a nedělali kompromis s vlastním zdravím. Nicméně i "neviditelnou ruku trhu" je třeba občas trochu usměrnit. V cicilizovaných zemích (většině) mají tento problém myslím dávno vyřešen.