Sešity tu prodávají přímo v zasedačce. Host vstoupí rovnou do zabydleného prostoru, kde věci, pro něž si přišel, také vznikají. A pronikne do tvůrčího zápalu.
Voala o sobě tvrdí, že je to „grafické studio, které vás učí vnímat papír“. Sídlí ve vnitrobloku, v místě se silnou tvůrčí atmosférou, v němž původně od 40. let 20. století pracovali písmomalíři. I jinak se tu trochu mísí historie se současností. Vedle počítačů stojí stroje pro ruční výrobu, které výborně fungují už od druhé půlky 19. století. A není to dekorace, ale nezbytnost pro místní praxi. Manželé Blanka a Pavel Kulišťákovi, kteří se svým malým týmem za Voala stojí, přitom ukazují, jak vypadá práce, do které oni i jejich lidé denně dávají sami sebe.
Zhmotňují myšlenky
Pavel je původně průmyslový designér, má technologické znalosti i výtvarný cit. Blanka je vystudovaná knihařka, zkušená v grafickém designu, a umělkyně se zázemím v ilustraci. Oba studovali v Brně. Jsem ovšem docela racionální umělkyně s manažerskými schopnostmi,
usmívá se a tvrdí, že právě kombinace různorodých schopností je to, na čem studio stojí. Oba také vždy přitahovalo konceptuální umění a i tento směr považují za součást DNA svého ateliéru. Dodávají, že prostě zhmotňují myšlenky.
Když se do toho pustili, neměli žádný přesný plán. Spíš jsme živelně zjistili, že chceme takovou práci dělat, že neumíme nic jiného a nevejdeme se do omezení, která by nám dávalo zaměstnání. To jsme si vyzkoušeli jen krátce po škole,
upřesňuje Pavel.
Voala však nerozjížděli jako oboroví nováčci. Pracovali už pár let pod jinou značkou. Pro svou prezentaci na Designbloku každý rok vymýšleli nějaký projekt na pomezí grafického designu a produktu. A sešitová řada Voala byla jeden z nich. Jejich další cestu pak rozhodl paradox: Když jsme za sešity získali nominaci na Czech Grand Design, byla jsem rozhodnutá, že s nimi končíme. A najednou za námi chodili lidé a chtěli sešitů víc a víc. Okolí nám dalo motivaci, abychom rozšířili sortiment,
vzpomíná Blanka.
Změnili směr, stali se z nich Voala. Dnes zpětně kroutí hlavou nad tím, jak si se starou značkou odřízli i kus své profesní historie. Marketingově jsme to udělali špatně, bez upozornění. Ale potřebovali jsme změnu za každou cenu. Jako bychom začínali, přitom jsme měli už šesti nebo sedmiletou tradici,
uvažuje Blanka, která také říká, že podobnou chybu vidí designéry ve svém okolí opakovat. Přejmenovat firmu je obrovská práce. Vím to až teď, na základě praxe, když provázím klienty jejich firemními identitami,
dodává Pavel.
Grafika a papírenská výroba na míru
Jejich portfolio služeb se vyvinulo tak, aby si klienti mohli odnést přesně to, co potřebují. Jádrem studia je už třináct let grafický design a věci, které se na něj nabalují,
vysvětluje Pavel. Když přijde klient, který chce logo a webové stránky, ale neví o sobě skoro nic, konzultují s ním jeho značku. Nabízejí tiskovou, papírenskou i obalářskou produkci, DTP, tisk… A zastřešují to kreativitou a konceptuálním uvažováním. Co může na první pohled vypadat jako obrovské množství služeb, má svou vnitřní logiku. Grafický design má tolik specializací, že my vlastně stále máme jen úzkou výseč. Hlavní segment je grafika, konzultace a realizace papírenských věcí na míru,
zjednodušuje to Blanka.
Čtěte také: Papír a tužka v podnikání: Jak klasika zlepšuje učení a nakopává tvořivost
Věci z Voala mají také hand made a eko rozměr. Blanka jako knihařka léta studovala a zkoušela konstrukci vazeb. Ví, jak je udělat tak, aby se nerozpadly, a na sešitech rozložených všude po stole to názorně ukazuje. Když řekneme, že se u nás věci dělají hand made, znamená to, že jsme snášeli listy na sebe, přidali obálku, prošili, zauzlíkovali, ohnuli a osekali každou stranu. To je ruční práce, kvůli které pak sešit stojí třeba 120 korun,
objasňuje. A takové práci svědčí malé náklady.
Pavel říká: Papír je médium, kterým se dnes hodně plýtvá. Snažíme se dělat věci z papíru tak, aby měly pro toho, kdo je používá, vysokou osobní a přidanou hodnotu. Ekologický přístup k papíru znamená, že z něj uděláte něco, co má fakt smysl. Ekologičnost není jen o materiálu, ale o širším přístupu.
Používají přitom i recyklovaný papír a rádi mají i papíry, které nejsou ze dřeva – z bavlny, z papírenského konopí, z kozích chlupů…
Sešity, do kterých se otisknete
Blanka připomíná, že v roce 2005 byli první, kdo začal v Česku soukromě dělat sešity. Ty jsou asi pro širší veřejnost nejviditelnější částí jejich práce. První impuls k výrobě přitom byly deníky, do nichž se člověk používáním sám otiskne. Pavel ukazuje drobný detail na svém sešitu, který si nosí na schůzky už několikátý rok. Zaoblené rohy nejsou ořezané, ale používáním se zakulatily samy.
Čtěte také: Osobní deník není romantická mrtvola. Dobře může posloužit i v dnešním podnikání
Sešity jsme začali dělat pro nás, protože jsme neměli do čeho psát. Původně šlo o strojovou výrobu, a protože jsme jich měli hodně, museli jsme je dostat mezi lidi, což nás bavilo, dávalo nám to zpětnou vazbu,
doplňuje Blanka. Podle Pavla to ale ještě nebylo to, co je Voala dnes. Strojové sešity sice mají nižší cenu, ale naši klienti už přišli na to, že ručně dělané vazby jsou lepší a kupují je mnohem víc. Vidíme to i na e-shopu,
tvrdí.
Sázka na komunikaci a konzultaci
Jestli je přitom něco středobodem jejich práce s klienty, je to komunikace a snaha, aby se v ateliéru dobře cítili, i když o grafickém designu ještě nic nevědí. Od klientů očekávají, že jim o sobě hodně řeknou. Hledají souznění, zkouší jim otevírat možnosti. Pokud se chytnou, je to dobré, pokud se nechytnou, musíme se rozejít – protože jinak bychom se jen oboustranně trápili. Ale moc se to nestává. Zřejmě, když už k nám lidé přijdou, nějak je naše práce přitahuje,
říká Blanka. Lidé jsou podle ní někdy překvapení, když vidí, jak s nimi o jejich požadavcích do hloubky přemýšlejí.
Čtěte také: Vůní lehce oblafnete myšlení. Na návštěvě ve Voňavé lékárně Marie Noe
Pavel upřesňuje, že hlavní přidanou hodnotu pro klienty vidí v určité citlivosti, která se prolíná grafickou prací i papírenskou produkcí. Nepředkládají klientům množství návrhů, ale od začátku s nimi hodně konzultují. Vlastně je to až koučink klienta, aby věděl, co může chtít nejen od grafiků, ale celkově od své značky. I naši kolegové musí mít takovou citlivost v sobě, aby tu mohli pracovat, a s touto citlivostí pak obsluhují klienty. U nás totiž není nikdo, kdo by klienty neobsluhoval. Třeba i lidé z knihárny chodí na schůzky a dávají klientům doporučení. Všechno jsou to kreativci,
vysvětluje Pavel.
I když je jejich hlavním médiem papír, snaží se hledat smyslový rozměr za vším, co dělají. S architekty nebo designéry, kteří u nich připravují publikace či katalogy, třeba dělají detailní korekce barev a kontrolu výstupů, což jinde rozhodně není pravidlem. Prostě jim to nedá, aby jim neřekli, že jde něco udělat ještě trochu líp. A zjistili jsme, že nám to udělalo veliké echo, rozšířilo se to šeptandou, která je nejlepší reklamou,
říká Blanka.
Vidí se v New Yorku i Paříži
Ačkoliv si pořád myslí, že je-li něco krásné a kvalitní, svého zákazníka si to najde, nespoléhají na to. Propagují se na Facebooku a Instagramu a shodují se v tom, že dobré „píár“ je nutnost. Sebelepší produkt je bez PR mrtvý,
říká s přesvědčením Blanka. Pokud chcete budovat značku, musíte mít plán a představu o tom, co ta značka dělá, co o sobě říká a pak to dostat ven. I šeptanda je veliká věc v řízení značky, protože to, co zažije klient tady s námi, to je to, co je Voala a co šíří dál. Brand je tu v každém jednom člověku. Všechno musí být podložené tím, co se ve firmě děje. Bez dobrého pocitu klienta to fungovat nebude,
dodává Pavel.
Ve vzduchu je otázka, jaké jsou jejich další plány. A úvahy směřují ke hledání generálního ředitele nebo ředitelky. Vnesli by sem víc podnikatelský pohled. Byl by to někdo, kdo řekne „ne“ našemu skvělému nápadu, protože není finančně v pohodě. Zvažujeme to, stejně jako stěhování a budování nových prostor. Teď všechno běží, ale kdybychom měli o hodně vyrůst, takového člověka bychom potřebovali,
prozrazuje Blanka. Oba jsou sice víc kreativci, jak připomínají, ale v posledních dvou třech letech se snaží, aby měla firma jasnější strukturu a jistěji nastavené administrativní procesy. A má to výsledky. Například se jim teď lépe zaučují noví lidé. O konkurenci přitom obecně moc nepřemýšlejí, spíš se ve všem snaží o partnerský přístup.
Čtěte také: Papírové diáře nečeká pohřební píseň. Pro podnikatele mají totiž řadu výhod
Jenže Kulišťákovi nemají jen svou práci, jejich plány určuje hlavně velká rodina. Ale děti vyrostou. Můj sen je, že budeme mít pobočky ve městech, jako je Curych, Paříž a New York. A myslím, že někteří kolegové, kteří tu dnes pracují, by se na tom mohli podílet,
popisuje Pavel s tím, že Praha je pro jejich práci vlastně malá. Na workshopu o rozvoji podnikání, kterého se zúčastnili v plzeňském kreativním inkubátoru Depo 2015, si ostatně při prezentaci před investory potenciál své značky úspěšně ověřili. Právě oni jim potvrdili možnost zahraniční expanze a doporučili zvážit angažmá ředitelky nebo ředitele. Ale dodali, že kočírovat nás dva vůbec nebude lehké,
uzavírají Kulišťákovi.
ČLÁNKY DO MAILU