Za Bezobaláčem stojí manželé Michal a Ingrid Poppovi, kteří se sem přestěhovali ze Slovenska. Žijí v baťovském domku, vychovávají kluky a snaží se žít co nejvíce v souladu s přírodou. A s tím právě souvisí i eliminování odpadu.
Myšlenka přišla postupně
Když se Poppovi rozhodli pustit do Bezobaláče, tak Ingrid byla (a stále je) na mateřské a Michal v té době prodal firmu zaměřenou na tvorbu webů a e-shopů, kterou měl předtím. Díky tomu jsme tu práci nemuseli až tak řešit. Zůstali nám z toho peníze, mohli jsme do obchodu investovat a tím, že jsem nemusel chodit do práce, jsme měli i čas se tomu věnovat,
popisuje Michal Poppe. Myšlenka na bezobalový obchod se objevila a postupně souvisela s dětmi, protože díky nim začali více řešit kvalitu potravin, které chtěli v bio kvalitě. Když pak koupili nějaké balení, bylo většinou v malých pytlících a zůstala z toho kopa odpadu, což jim vadilo.
Začali jsme úplně jednoduše, a to tak, že jsme měli v nabídce to, co jsme potřebovali domů. A postupně přidáváme věci, co chtějí zákazníci,
dodává Michal Poppe. Proto mají dnes široký sortiment, ve kterém se nachází spousta kosmetiky, ale také sušené bylinky na čaj nebo různá semínka. Nyní budou přidávat výrobky z kakaa, jako jsou kakaové boby a máslo nebo například kukuřici na popcorn. Také mají v plánu prodávat mléčné výrobky – už začali máslem a nemléčnými výrobky, jako je Nemléko a mandlové jogurty. Naším cílem je, abychom tu měli všechno, co potřebujeme domů. Asi jediné, na co máme stopku, jsou masové výrobky, protože žena je vegetarián,
usmívá se Michal. Z hlediska sortimentu se Poppovi nedívají na to, co je dneska hit, ale co zákazníci chtějí. Ti, co chodí opakovaně, jim říkají, ještě tohle musím chodit kupovat do zdravé výživy nebo někam jinam a zůstává mi z toho obal, nechcete to začít prodávat? Pokud to není nějaký problém, třeba finanční, logistický nebo neseženeme dodavatele, tak začneme,
doplňuje Michal Poppe.
Dále čtěte: Prodávají nebalené zboží, na zisk nehledí. Jaký je jejich podnikatelský příběh?
V začátcích bylo prvotní najít prostor a potom vymyslet, jak to má fungovat v prodejně, sehnat zboží v bezobalové podobě nebo s co nejméně obaly. Aby to nebylo o tom, že u nás si mohou lidé nakoupit bezobalově, ale někde na pozadí to funguje s obaly,
dodává Poppe. Také se radili s jinými bezobalovými prodejnami v České republice, hlavně tedy s Olomoucí a pražským Nebaleno, bavili se s lidmi, kteří byli v podobných obchodech v zahraničí a inspirovali se také na internetu. Dívali jsme se, jak tyto obchody fungují jinde. Jak má vypadat prodejna, od koho nakupují, jaký mají sortiment a podobně,
popisuje Poppe.
Obecně k Bezobaláči přistupovali komunitně, takže i z hlediska vybavení prodejny sháněli použité věci, od kamarádů, nebo využívali nepotřebné věci. Nekoncipovali jsme Bezobaláč jako nějaký tvrdý byznys, nesnažíme se hnát jen za penězi, ale spíše jdeme po kvalitě než po kvantitě,
zdůrazňuje Michal Poppe.
Spíše hledají řešení než problémy
Poppovi museli zvládnout klasickou legislativu, hygienické předpisy a podobné věci, ale nic jim nepřišlo nepřekonatelné nebo od věci. Podle nich se jednalo o logické věci, které směřovaly k tomu, aby potraviny nebo drogerie byly ok a aby nedošlo k nějakým problémům nebo poškozením. Nějaký obrovský problém ze začátků si Michal Poppe nevybavil, protože se vždy snažili hledat řešení, ale těžkostem se nevyhnuli. Pustili jsme se po hlavě do něčeho, čemu jsme málo rozuměli a nepočítali jsme s nějakými sezónnostmi, že v létě se toho kupuje méně a v zimě více,
vzpomíná Michal Poppe. Tehdy nakoupili zásobu sušeného ovoce, protože se nejvíce prodávalo, a pak jej v létě nikdo nechtěl. Také bylo těžké dát o sobě vědět a lidé měli i problém je najít. Museli se tehdy nějak prosadit a udržet, což se jim podařilo.
Michal a Ingrid pracují společně a zatím nenastal moment, kdy by se kvůli práci pohádali. Celé to vychází z toho, jaký máme mezi sebou i jako rodina vztah. Jsme hodně spolu a řešíme všechny otázky společně,
vysvětluje Poppe. Také si dávají záležet na tom, aby jejich děti nevnímaly práci tak, že někam zmizí na 8 hodin, pak se vrátí a ony nebudou tušit, co dělají. Z hlediska rozdělení práce některé věci baví více Michala, některé Ingrid, a podle toho se to snaží rozdělit. Práci si nosíme domů, ale až děti usnou,
dodává Michal s úsměvem.
Přečtěte si: Provozuje ekologickou tiskárnu, kde to voní. Podívejte se
Zemědělství tady nefunguje
V sortimentu Bezobaláče je nyní okolo 500 položek od více než 50 dodavatelů. Někteří dodávají jednu věc, někteří až 60 produktů. Na začátku to měl obchod relativně jednoduché, protože sortiment byl úzký a dokázali jej pokrýt největšími velkoobchody. Postupně Poppovi zjišťovali, že některé věci se dají koupit jen u menších výrobců, ale také v lepší kvalitě, případně, že některé věci je problém sehnat bezobalově. Nyní od 70 % dodavatelů nakupují do obalů, které se dají točit dokola, tedy znovu používat. Největším problémem byly těstoviny, které jsou v igelitových sáčcích, a proto je nakupují v největších baleních, jak se dá. Problematické to někdy je také s malými dodavateli, kteří neumí dodávat věci opakovaně. Někdy je nemají, musí je vyrobit nebo to vyprodají a znovu nabídnou až na podzim. Občas produkty dodávají v rozdílné kvalitě nebo nemají takovou kapacitu se tomu věnovat.
Poppovi však nejvíce překvapilo, že tady nefunguje zemědělství. Zjistili jsme, že koupit české luštěniny je v některých případech opravdu nereálné. Chtěli jsme koupit fazole nebo cizrnu a dodavatel nám je dodal z Číny,
popisuje Michal Poppe. Přitom se jedná o plodiny, které se tady pěstovaly odjakživa. Když se bavíme s těmi zemědělci, tak zjistíme, že pro ně je jednodušší pěstovat žito, špaldu nebo pšenici a dát to do výkupu,
dodává. Takže nakonec pro Bezobaláč horko těžko sehnali českou fazoli a ty větší jsou z Maďarska. Rádi budeme prodávat české plodiny, ale nemáme je kde koupit,
povzdechne si.
Psali jsme: Tohle je espresso bar, ve kterém se vaří pralesní káva. V čem je jiná?
Mantrou Poppových je prodávat jen to, co by dali svým dětem. Proto se snaží mít většinu produktů v bio kvalitě nebo znát pěstitele, výrobce a dodavatele produktů. Za jejich podnikáním se často skrývá i zajímavý příběh, například těstoviny vyrábí jedna paní v Uherském Hradišti, protože jí nechutnaly ty z obchodu. Dále Bezobaláč nabízí sušenky od jejich bývalé kolegyně nebo olivový olej a výrobky z oliv, které pocházejí od španělsko-české rodiny.
Bezobaláč = obchod + vzdělávání
Firmu Poppovi budovali tak, že jedna věc bude obchod a druhá vzdělávání. Momentálně na vzdělávání mají málo času, ale chtějí vysvětlovat lidem, jaký je ten odpad problém a proč. Chceme zbořit ten mýtus, že když něco zahodím, tak to zmizelo. Když něco zahodím, tak to nezmizelo, jen jsem to dal někomu jinému, kdo se s tím musí popasovat,
vysvětluje Michal Poppe. Taková osvěta je jejich dlouhodobým cílem. V budoucnu by chtěli organizovat různá promítání filmů, konference, vzdělávací akce, a to i pro děti na školách. Minulý rok uspořádali akci, kde měli Beu Johnson, dělají diskuze s holkami z CzechZeroWaste nebo s Natašou Foltánou z Tiarra Verde o ekologickém praní. V podobných akcích by chtěli pokračovat.
V Bezobaláči zákazníci nejčastěji kupují mouky, vločky, sušené ovoce, oříšky, semínka, drogerii na uklízení, prací prášky, gely a šampony. Nejčastějšími návštěvníky jsou matky s dětmi a lidé, kterým jde o kvalitu jídla. A pak samozřejmě ti, kteří doposud nekupovali produkty zdravé výživy, ale prostě jim vadí obaly. Ještě je tu jedna skupina, většinou starší lidé, něco si koupí, pak se vrátí a říkají, že jim to chutnalo, jako když byli mladí,
říká s úsměvem Poppe. Minoritní skupina je i ta, která chodí kvůli ceně, protože některý sortiment je výrazně levnější než v běžných obchodech. Máme i skupinku stálých zákazníků, kteří sem chodí a tvrdí, že nenakupují někde jinde, což je super,
dodává Michal Poppe.
A jak probíhá nákup samotný? Nejčastěji zákazníci chodí s nějakým obalem, většinou to bývá nějaký látkový nebo papírový sáček nebo sklenice, ve kterých mají produkt uskladněný doma. A pak si může zákazník vybrat ze dvou variant: obslužného a samoobslužného místa. V tom samoobslužném si zákazník sám zváží nádoby, nasype si tam zboží a na lísteček si píše, kolik čeho má, a u pokladny se mu to naúčtuje a zaplatí. U obslužného to děláme za ně,
vysvětluje Michal Poppe. Občas se také stane, že přijdou lidé, kteří nemají nic nebo si přinesou 4 nádoby a potřebují 6 věcí. Těm půjčíme zavařovací sklenici. A když jdou pak okolo, tak nám ji vrátí. A když ne, tak se nic nestane, necháváme to tak,
popisuje dále Michal Poppe.
Místo je základ
Bezobaláč už má za sebou i stěhování a momentálně je tak na výrazně lepším místě. Prodejna se dá snáze najít, přímo před ní jsou dvě parkovací místa a snadno se tam dostanou maminky s kočárky. Tehdy v začátcích chtěli Poppovi prodejnu otevřít a vyzkoušet si, jestli je životaschopná a funguje. Snažili jsme se najít levný nájem a pak jsme zjistili, že levný nájem znamená špatné místo, kde nechodí lidi a ve finále to vše vyjde mnohem dráž,
vzpomíná Poppe. Dobré místo je základ, protože v obchodě se dá změnit cokoliv, můžete ho vymalovat, přestavět, udělat krásnější nebo rozšířit sortiment, ale když tam nechodí lidi, tak je to úplně od věci.
Díky stěhování také Michal s Ingrid zjistili, že kolem obchodu už tehdy vznikla komunita lidí, kteří je mají rádi a jsou jim schopni a ochotni pomoct. Když se totiž stěhovali, měli zrovna dlouhodobě auto v servisu, ale i tak zvládli Bezobaláč přestěhovat za půl dne pomocí asi 6 aut a zákazníků, kamarádů a známých. Vždycky přišel někdo se svým autem, něco odvezl, někdo zavolal otce, který má valník nebo nějakou dodávku. A během toho půl dne jsme vše dokázali přesunout z bodu A do bodu B,
popisuje Michal Poppe. Tehdy si tak uvědomili, že auto vůbec nepotřebují. Bydlet někde, kde nebudou potřebovat auto, bylo navíc jejich cílem, když se stěhovali do Zlína.
Přečtěte si také: Provozovatelé stánků musí zbystřit. Pivo do plastového kelímku už brzy nenatočí
Co může udělat jednotlivec?
Podle Michala Poppa by se měli lidé zajímat, co se s odpadem děje a kolik ho vlastně vygenerujeme. První možnost, jak začít, je takový experiment: Týden nevyhazujte smetí a pak se podívejte a zamyslete se, co z toho umíte a neumíte eliminovat.
Pro mnoho lidí je prý překvapením, kolik toho v koši najdou. Omezit jednorázové obaly a odpady je další důležitá věc. Když někam cestuju, tak si beru láhev na vodu a tu vodu si dávám do ní. Když jdu někam do města na kafe, tak si beru hrníček, do kterého si můžu dát tu kávu,
popisuje Michal své praktiky. Dále dodává, že u mladých lidí sleduje, že se stávají zodpovědnější k přírodě. Hlavně starší lidé říkají, že mladí odmítají kupovat něco v obalu a řeší třídění a jsou v něm zodpovědnější než rodiče. Celkově mám pocit, že se odpadovost začíná i více řešit v médiích, i v mainstreamu. Že to začíná být tématem,
komentuje.
V Bezobaláči chtějí nyní přidat sortiment, který lidem nějakou dobu slibují, a hlavně se začít aktivně věnovat právě vzdělávání a osvětě. A nezbláznit se z toho,
uzavírá Michal Poppe s úsměvem.
ČLÁNKY DO MAILU