Zatímco podle některých poslanců kolabuje zásobování obchodů a restaurací, podle jiných jsou zase podnikatelé nuceni, zřejmě s puškou u hlavy, podepisovat smlouvy, ve kterých se zavazují mít otevřeno. Většina lidí pracujících o víkendu prý navíc dělá načerno. Doporučení vědců je proto jasné, zrušte ten nesmyslný zákon úplně.
Navrhuje se výjimka pro velkoobchody
Některé zákony jsou tak špatné, že i kdyby byly z půlky tak špatné, pořád by byly hodně špatné. Tato parafráze jedné scénky divadla Sklep přesně sedí na zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který se opět dostal na přetřes v Poslanecké sněmovně. Projednávala se totiž novela zákona, pod kterou se podepsali někteří poslanci ANO a ODS, která chce ze zákona vyjmout velkoobchody, na které by se zákaz prodeje během svátků neměl vztahovat. Poslanci nakonec návrh pustili do dalších čtení. Ze špatného zákona se tak možná brzy stane zákon méně špatný, který však zůstane ve své podstatě stále značně špatný.
Netřeba asi moc zdůrazňovat totální chaotičnost zákona, kdy se plně týká jen sedmi svátků, jednoho částečně a navíc jsou stanovené výjimky, že někteří menší obchodníci mohou mít otevřeno. Co je však na tomto zákoně a na návrzích na jeho změnu zřejmě nejvíce pozoruhodné, je úroveň diskuze, která se k němu mezi politiky strhne. Argumentace některých zástupců lidu totiž drhne více než hra české fotbalové reprezentace v posledních dvou zápasech.
Kolabuje zásobování obchodů a restaurací, nevšimli jste si?
Od navrhovatelů novely se například dozvíte, že maloobchody, zejména ty, které provozují provozovny s prodejní plochou do 200 m2, jsou otevřeny jak ve všední dny, tak obvykle i o víkendu
. Ano, řada obchodů je opravdu otevřena i o víkendu, ale pravda je přesně opačná, zejména jde o velké obchody a nikoli o malé. Z menších obchodů mívají přes víkendy otevřeny zpravidla obchody s potravinami, případně obchody v nákupních centrech.
Důvodová zpráva dále tvrdí, že „provozovatelé se tak u velkoobchodníků zásobují zbožím, zejména rychle se kazícím potravinářským zbožím, o státních svátcích, neboť nemají za běžného provozu čas toto zboží nakupovat, a to i vzhledem k tomu, že tyto maloobchody jsou mnohdy rodinnými podniky bez kmenových zaměstnanců“.
Opět jde o pozoruhodný myšlenkový pochod, kdy předkladatelé tvrdí, že jen během svátků má maloobchodník čas na nákup zboží. Vzhledem k tomu, že svátků je během roku celkem 14, přičemž celkově dnů 365, nechtějme si ani představit, jak by to vypadalo v maloobchodě se zmíněným rychle se kazícím potravinářským zbožím, pokud by obchodník chodil nakupovat jen během státních svátků. O tom, že navíc existuje věc známá jako „zásobování“, snad není třeba ani mluvit.
Přesto autoři novely s klidem tvrdí, že nynějším zákonem „je ohroženo zásobování uvedených maloobchodů čerstvými potravinami nebo rychle se kazícím potravinářským zbožím, a to zvláště za situace, kdy stávající právní úprava omezuje prodejní dobu velkoobchodů na Štědrý den a zcela ji zakazuje ve dnech 25. a 26. prosince“ (tučně zvýrazněno přímo autory novely). Podobně černý příběh je kreslen u restaurací, které údajně právní úprava „uvrhává do značné nejistoty, neboť jejich možnost dokoupit suroviny potřebné pro provoz v případě jejich nedostatku nebo v případě, že jim tyto suroviny jednoduše dojdou, je omezena, a to i vzhledem k tomu, že i zásobení maloobchodů čerstvými potravinami nebo rychle se kazícím potravinářským zbožím je v důsledku zavření velkoobchodů ohroženo“.
Ačkoli je zákon opravdu hloupý, chaotický a k ničemu, 8 dní v roce z 365 opravdu neohrozí z hlediska zásobování žádného normálního podnikatele. Ano, je to drobná komplikace, ale podnikatelé se s ní, stejně jako s dalšími legislativními nesmysly, dokázali vypořádat. Právě minulý čas slovesa „dokázat“ je v tomto poměrně zásadní, jelikož zákaz platí již dva roky. Mluvit nyní o tom, že dochází k „uvrhávání do nejistoty“ či „ohrožení zásobování“, kdy dva roky k ničemu takovému nedochází, je přinejlepším zvláštní. Zmiňovat pak v argumentaci vánoční svátky, kdy i před schválením zákona měly obchody vesměs zavřeno, je třešničkou na dortu.
Nemáte právo zavřít
Ačkoli je důvodová zpráva k novele děravá jako ústa staré ženy, jak by řekl Vinnetou, hlavní argumentační ekvilibristiku předvedl před dvěma dny ve Sněmovně poslanec za ANO Jiří Bláha, jinak podnikatel v pekařství a podporovatel zákazu. Jak sám upozornil, hodil do toho vidle z druhé strany: Já mám svých dvanáct provozoven a před dvěma roky jsem se rozhodl, že ve svátek, ani v neděli, nebudu pracovat a přesto některé jsem nemohl zavřít. Nemohl jsem je zavřít z důvodu toho, že prostě pokud jsem v obchodním řetězci, tak na to nemám právo. Nemám na to nárok, protože si to nedomluvím s tím, který mi pronajímá ty prostory. Není možno si vybrat. Tím pádem si nemůžou vybrat ani ti moji zaměstnanci, protože jestliže u mě pracují, tak musí do té práce přijít.
Ačkoli je fakt, že mnohdy si podnikatelé opravdu nemohou vybrat, například pokud jim stát něco nakáže plnit, v obchodních vztazích na výběr máte. Vzhledem k tomu, že žádný zákon nikomu neodepírá právo zavřít, pokud je v obchodním řetězci, může i Jiří Bláha neuzavřít smlouvu, která mu prodávat přikazuje. Pokud nechce Jiří Bláha, aby jeho provozovny byly o víkendu otevřeny, může je zavřít. A pokud bude obchodní řetězec trvat na víkendovém otevření, nemusí s ním Jiří Bláha spolupracovat a nemusí s ním uzavírat smlouvu. Možná se to poslední dobou úplně nezdá, ale tuto svobodu volby Jiří Bláha pořád má, i když tvrdí, že nemá možnost jinou smlouvu podepsat. Smlouvou podle § 1724 nového občanského zákoníku projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Jde veskrze o dobrovolnou věc.
Jiří Bláha rovněž zmínil, že lidé, kteří musí do práce, se prý svobodně rozhodnout nemohou. Může se tak rozhodnout úředník, ale zrovna tak bychom mohli namítnout, že lidé nejsou schopni chodit ve všední den na úřady, tak zaveďme ve svátek úřední den, ať mohou lidé jít na úřady. Zaveďme to. Dejme úředníky na svá místa a lidi vám poděkují, že mohou ve svátek jít na úřady. Jsem zvědav, co na to úředníci a jiní budou říkat,
řekl předevčírem ve Sněmovně Bláha. V tomto má pan poslanec ovšem jedinečnou příležitost. Pokud je opravdu zvědavý, co by na to řekli úředníci, může se zeptat zaměstnanců České obchodní inspekce, kteří během svátků musí obcházet města a vesnice a kontrolovat, zda nějaký obchod nezůstal otevřený.
Většina lidí pracujících o víkendech prý pracuje načerno
Nespravedlnost však podle Bláhy není jen na straně řetězců, ale i ze strany konkurence: Podmínky určují majitelé obchodních domů, určují je majitelé řetězců a často i konkurence, protože v okamžiku, kdy řeknete zavřu, pokud má konkurence otevřeno, tak tím pádem nahrávám té konkurenci, aby příště lidé šli rovnou k tomu, kdo má otevřeno, takže v tomhle případě je to nařízení opravdu namístě, protože v ten okamžik to platí pro všechny stejně.
Bláha má bezesporu pravdu v tom, že konkurence tlačí podnikatele. Ale tlačí je k lepším výkonům, k lepším produktům, lepším službám, lepším cenám, lepší dostupnosti a dalším stovkám věcí, díky kterým se podnikatel může pozitivně odlišit a přilákat k sobě zákazníky. Až se Bláhovi nebude zamlouvat, že někdo dělá lepší rohlíky než on, bude prosazovat, aby se musely dělat z horších surovin? Až někdo bude milejší na zákazníky, bude prosazovat, aby se všichni prodavači mračili?
Nebyl by to však Bláha, aby nevysvětlil, jak se má věc se zákeřností konkurence doopravdy: Mohli bychom se bavit o konkurenci, kdyby byly stejné podmínky. Jestliže je neumíme nastavit, tak v ten okamžik se o konkurenci nemůžeme bavit. Dneska většina lidí, kteří pracují v sobotu, v neděli, ale hlavně ve svátek, tak to jsou lidi, kteří nejsou přiznáni, že pracují. Pracují načerno a my s tím, bohužel, neumíme nic udělat.
Myslete na to, až o víkendu půjdete nakoupit do Alberta či na pivo do hospody, a všechny tyto nelegální pracovníky nahlaste. Anebo raději vypusťte z hlavy všechny perly, co pan poslanec, jinak úspěšný podnikatel, z hlavy před pár dny vypustil a udělejte si hezký víkend. Ať už bude pracovní či volný.
ČLÁNKY DO MAILU