Pane prezidente, jak se staví k pádu vlády Mirka Topolánka zemědělci? Například Hospodářská komora ČR udělala mezi svými členy průzkum, z kterého vyšlo, že pád vlády považují tři čtvrtiny podnikatelů za negativní zprávu?
My jsme žádný průzkum nedělali a ani nás nic takového nenapadlo dělat. Jsme apolitická organizace, takže jsme se do toho žádným způsobem nemontovali. To, že ta vláda padla, je však zřejmě její vizitka. Politická kultura u nás totiž není valná. Zvláště jsme to viděli teď při návštěvě prezidenta Spojených států, kdy jsme viděli politika nového střihu, v podstatě nového Kennedyho, a takhle bych si já politiky představoval. O to větší je ta bída u nás, a to nehodnotím jednotlivé strany, protože patří do jednoho soudku.
Nicméně musím také dodat, že vše směřuje do situace, kdy tady žádná vláda nebude, nebo tu bude tak slabá vláda, že my nebudeme vědět, co dál. Pád vlády totiž přišel v období, kdy základ agrární soustavy, což je mléčný skot, se vydává na cestu prasat. Před vstupem do Evropské unie roku 2003 jsme byli soběstační ve vepřovém mase na 129 %. Já netvrdím, že to mělo zůstat. Bylo to zbytečně mnoho, to je jasné. Jenže na konci minulého roku jsme byli soběstační jenom ze 70 %, za loňský rok jsme vybili 21 % stavu prasat a letos to dále pokračuje. Počítáme, že na konci tohoto roku budeme soběstační ze 60 %. Na druhou stranu nemáme užití pro obilí, nemáme užití pro zelené plochy, které ztrácí svého spotřebitele.
My potřebujeme mít s kým jednat, potřebujeme, aby tomu vláda pomohla. Je pochopitelné, že zelená udržitelná krajina potřebuje svého spotřebitele zelené hmoty, kterým jsou býložravci. Avšak my nemáme s kým to tady řešit. Nevíme, co dělat a jak dále postupovat. Pokud se však s mléčným skotem stane to, co s prasaty, tak tady máme havárii zemědělství. Až přijde jiná doba, až se opět zvednou investice, tak chov prasat opět půjde lehce nastartovat, protože mají u kratičký reprodukční cyklus. Jenže skot, když se zabije, a teď to začíná, tak u něj to už nastartovat nepůjde. Jalovice se totiž telí až ve věku 25 měsíců a skot má strašně dlouhý reprodukční cyklus. Současný stav tak může mít velké hospodářské následky.
Jaké byste tedy viděl optimální řešení této situace z politického hlediska? Co nejbližší předčasné volby?
Řešení existuje jenom jediné možné. Co nejdříve nějaké nová vláda, aby tady byl opět nějaký pevný stav. Co nejdříve nové volby, aby zde vznikla vláda, se kterou půjde jednat. Nemělo by to být vláda loutek, jaká mi připadá, že se teď připravuje. My potřebujeme ministra zemědělství, který bude odborník, který nebude matematik a který velmi rychle pochopí, co je třeba konat. Například farmáři, co dělají mléko, mají v mnoha případech nainvestováno, musí platit měsíční splátky bankám a pracují v režimu, kdy už přes půl roku prodělávají na mléku přes 30 %. A ti potřebují vědět, aby ministr řekl, udělám to a to tehdy a tehdy a ne že se najednou mávne kouzelným proutkem. Kdyby ještě žil Josef Lux, tak se už dávno k tomuto problému postavil.
Jak se nakonec stavíte ke státnímu rozpočtu a dotacím do zemědělství? Původně jste s jeho návrhem nebyli spokojeni. Petr Gandalovič pak ale vyjednal v rámci hospodářské krize záchranný balíček pro zemědělství, do Česka by z toho mělo zamířit 870 milionů korun. Z pozemkového fondu pak stát zemědělcům také doplatil 1,3 miliardy korun.
My jsme každý rok velmi ostražití při sestavování státního rozpočtu a jde nám vždy o totéž, bez ohledu na to, jaká je vláda. A to, abychom vše, co můžeme dostat ze státního rozpočtu a co bylo vyjednáno v Kodani při přístupové dohodě v roce 2003, dostali. Mluvím o části rozpočtu a o doplňkových přímých platbách ze státního rozpočtu. Jde o to, že i když my dostaneme všechen tento segment, což znamená, když sečteme všechny náklady na zemědělce (dotace podpory) a podělíme to výměrou půdy, tj. spočítáme průměr na jeden hektar obdělávané půdy a srovnáme to například s rakouským farmářem, zjistíme, že bereme 50,5 % toho, co bere farmář v Rakousku. Když se porovnáme s farmářem v Bavorsku, zjistíme, že bereme 58,6 %, co berou oni. Nestalo se tak nic jiného, že nám v rozpočtu zatím dali to, co bylo vyjednáno při vstupu do Evropské unie a což nám ani náhodou nezabezpečuje srovnatelné podmínky.
Celkové dotace, když se všechno sečte, se skládají z následujících segmentů: jsou to platby na plochu, takzvané přímé platby z Bruselu, doplňkové přímé platby ze státního rozpočtu, dále program rozvoje venkova a národní dotace. A zejména u národních dotací jsou rozdíly mezi námi a Rakouskem či Německem v několika řádech. Podmínky jsou značně nerovné a mažou nám jakékoli naše komparativní výhody našeho zemědělství jako třeba nižší nájmy. Výsledkem tohoto procesu je, že v konečné zemědělské produkci a přidané hodnotě na jeden hektar evidované půdy se za Českou republikou řadí jen Slovensko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a pravděpodobně i Rumunsko a Bulharsko. A proto jsme tak nervózní. České zemědělství rozhodně nevyužívá své zdroje, jak by mohlo.
Také jste 12. března protestovali v Praze. Jako důvody jste uvedly nízké výkupní ceny mléka a dotační politiku EU, neplakali jste však na špatném hrobě? Dotace EU se domluvily již v roce 2002 a platí až do roku 2013. Co by s tím mohl ministr zemědělství, popř. vláda, dělat? Petr Gandalovič vás kritizoval, že jste měli protestovat před schválením společné zemědělské politiky EU.
Pan Gandalovič nemluví pravdu, mluví velmi účelově a 12. března také ztratil větší část zemědělců. Jeho vystoupení bylo obtížně pochopitelné, nerozumí mu nikdo, ani jeho věrní poradci. My jsme protestovali už před vstupem do EU, protože jsme věděli, že budou podepsány velmi nerovné podmínky. Na podzim roku 2003 před vstupem do EU bylo před budovou ministerstva o 2000 lidí více než letos, rozbíjela se okna a celá fasáda byla od vajíček. Tentokrát měl pan Gandalovič velkou kliku, že jsme demonstraci již od příprav drželi pevně v rukou a dali jsme účastníkům jasně najevo, že se tam nic takového nesmí stát. Kdyby tam ta vajíčka byla, tak ho ti lidé zabili. My jsme dříve protestovali, ne že ne.
A teď jsme protestovali ze dvou důvodů, které jste uvedl. Startovacím mechanismem té akce byly ceny mléka. Farmáři jsou v zoufalém stavu, nevědí, co mají dělat. Přestávají splácet úvěry bankám a podle mě z toho budou i osobní tragédie. To byste musel žít na dědině, abyste to pochopil. Krávy mají i svá jména a není jen tak dát krávu zabít.
A co se týká stejných podmínek do budoucna, tak to je mýtus. Mám informace, jelikož jsme druhý viceprezident COPY, což je taková evropská agrární komora, že staré země udělají všechno proto, aby žádné narovnání v roce 2013 nepřišlo. To můžu doložit zápisy z COPY. Staré země mají představu, především Francie a Německo, že si ty podmínky podrží. Pokud nezačneme hned teď něco dělat, a nemusí to být těch 8000 lidí, nezačneme hlasitě na ten problém upozorňovat, tak se v roce 2013 nic nestane. Nejde jen o to, že si to myslím, ale za francouzského předsednictví v minulém půl roce se uzavírala tzv. zdravotní prohlídka, čili revize společné zemědělské politiky. Myslel bych si, že když je revize, tak by se aspoň některé nerovnosti měly srovnat. Jenže nic takového se nestalo, ba naopak. Staré země si vydobyly další výhody oproti novým zemím. Jedna z těch výhod je použít část prostředků, které jim zbyly z dotací, na pomoc mléčnému skotu, což my nemůžeme. Je mýtus, že se staré země něčeho vzdají. Takže proti tomu je třeba aktivně vystupovat a demonstrace v březnu byla první z řady takových akcí a už připravujeme další.
Jaké to budou akce?
Připravujeme na začátek června tohoto roku v Brně, kdy tam bude zasedat neformální rada ministrů zemědělství, jednání nevládních agrárních organizací nových zemí. Tam chceme definovat rozdílné podmínky a plánujeme uzavřít dohodu mezi novými zeměmi. Ta dohoda by měla znít, že chceme rovné podmínky, že je chceme dříve než v roce 2013, a zřejmě i další body. Dohodu pak plánujeme předat na zasedání rady ministrů a chceme udělat také happening pro média na brněnském výstavišti. Měla by to být akce, kde chceme vtipnou polopatickou formou upozornit na značně rozdílné podmínky pro jednotlivé země.
Můžete prozradit, jakou formou?
Nemám důvod vám to neříci. V současné době zvažujeme, že se poběží určitá běžecká atletická trať, budou tam národní dresy samozřejmě, staré země poběží v nejkvalitnější výstroji volně a nové země budou nějakým způsobem handicapované. Posledním dvěma chudákům, Rumunsku a Bulharsku, možná nasadíme okovy na nohy. Takto nějak to bude laděné.
Jak by tedy podle vás měla ideálně vypadat zemědělská politika EU? Máte třeba nějaký vlastní návrh na přidělování dotací?
Po tom všem, co jsme prožili po vstupu do Unie, došlo k prudkému poklesu produkce na obyvatele a já tvrdím, že nejlepší by bylo, kdyby dotace nebyly žádné. Čeští zemědělci podpořili vstup do EU hlavně proto, že viděli ty dotace, co berou zemědělci v ostatních státech. Netušili jsme ale, že nám až tak líznout nedají a že nastane boom v dovozu potravin. Zrušit dotace by bylo nejlepší, jde však jen o utopii, po které volá pár novinářů a politiků. Toto Francouzi a Němci nikdy nedovolí.
Máme řešení, které chceme komplexně prezentovat na konferenci. Například dotace po roce 2013 navrhujeme počítat na základě jednotného metodického postupu. Třeba dotace na plochu se mimo jiné odvozují z výnosu obilí. U nás je stanoven průměrný výnos 4,2 tuny a dává se určitá částka na tunu. Přitom u Rakouska je výnos stanoven na 5,6 tuny a částka zůstává stejná. Metodicky jsou už tak založeny rozdílné podmínky.
Když říkáte, že staré země změny nechtějí povolit, plánujete tedy nějaké spojení s novými zeměmi?
To přesně chceme udělat. Už toho 12. března se takový zárodek aliance založil a jsme žádáni o další jednání. Založilo se tu také cosi kolem mléka. Dojednává se termín návštěvy šéfa německého mléčného svazu, který v nás vidí někoho, kdo by mohl docílit, že by se něco změnilo na trhu s mlékem. Právě trh s mlékem ukazuje, jak společná zemědělská politika propadá. Je špatná a v mezinárodním obchodě neobstojí.
Zemědělská politika EU je?
Co tedy stojí za problémy na trhu s mlékem, resp. za tak nízkými cenami?
Stojí za tím zrušení intervencí před 2 až 3 lety. Možná měly být zrušeny, ale místo nich mělo být něco vymyšleno. Evropa v loňském roce vyklidila trhy se sušeným mlékem a máslem, snížila exporty o desítky procent. Tyto trhy obsadily USA, Nový Zéland, státy z Jižní Ameriky a další. Do tohoto stavu také přišla možnost navýšení kvót. O 2 % dobrovolně a Itálie dokonce o 5 %. I kdyby se nenadojilo o litr mléka více, tak navýšení kvót znamená pro obchodníky jasný signál, že na trhu bude více zboží. Trh nejen v České republice ovládají řetězce a výše zmiňované důvody podle mě způsobily současný stav.
Proč se tedy zemědělci nepokusí spojit do větších družstev, čímž by zvýšili svojí ekonomickou a vyjednávací sílu?
To je otázka spíše pro zpracovatele, ne pro zemědělce. Zpracovatelé totiž prodávají v případě mléčných výrobků produkty řetězcům. Zpracovatelé jsou bolestí českého zemědělství, protože nejsou schopni konkurovat velkým firmám ze západní Evropy. I proto jsem třeba neprotestoval proti fúzi Agrofertu s Agropolem, protože se domnívám, že výsledek by mohl být opačný, než se domnívá většina českých zemědělců. Mohl by tak získat lepší vyjednávací pozici. V případě mlékáren je to podobné. Mlékárny jsou také příliš malé, nemůžou konkurovat Müllerovi a dalším, protože nemají tak velkou produktivitu.
Ono to samozřejmě platí i pro zemědělce, kteří prodávají přímo řetězcům, jako v případě masa. Ale v českém zemědělství to už asi nepůjde, doplatili jsme na minulý režim, kde se spojování stalo příliš zprofanovaným. Lidé už sdružování nevěří. A druhý důvod je ten, že na rozdíl od francouzského či rakouského zemědělství, které je konzistentní a kde se nacházejí jen farmy lišící se velikostí, tak u nás najdete všechno. Jak malé zemědělce od 5 hektarů, tak Babiše, který vlastní 60000 hektarů.
Neblýská se v současnosti na lepší časy? Největší tuzemská mlékárna Madeta na začátku dubna oznámila, že zvyšuje výkupní cenu mléka.
Zatím to je bezvýznamné, protože Madeta neudělala nic jiného, než překročila mírně cenu 6 korun, což je cena stále katastrofální. A Madeta to navíc neudělala dobrovolně. Pan ředitel Madety (pozn. redakce: Milan Teplý) sice dojemně mluví o tom, jak pomohly exportní subvence, přitom ale jeho mluvčí předtím říkala, že subvence nemají význam. Důvod, proč to Madeta udělala, je přitom strašně jednoduchý. Odbytovému družstvu JIH (Tábor) se totiž podařilo od ledna tohoto roku přesunout 85 000 litrů mléka denně do Klatovské mlékárny a dělají na přesunu také dalšího mléka. A najednou pan Teplý přestává mluvit o tom, že má mléka moc a začíná mluvit jinak. Já se ale bojím, že bezohlednou politiku vůči farmářům přehnal a že Madeta bude přisychat, až se otočí poměry na trhu. Nevím kdy, ale určitě se otočí, protože po krizi přichází konjunktura.
Jak tedy vidíte výhled na trhu s mlékem?
Na to nedokážu odpovědět. Paní komisařka, když tady byla, tak říkala, že do konce roku se toho moc nestane. Ale podle mě toho ví tolik, co já. Aniž bych ji nějak podceňoval, tak si myslím si, že je to nejslabší zemědělská komisařka, která v EU kdy byla. Také proto vytváříme tlak, aby se zemědělcům působícím na trhu s mlékem pomohlo. Tento stav je už u nás zoufalý, i když na Slovensku je například dokonce ještě horší.
Navíc je nepochybné, že spotřeba potravin bude stoupat. Existují studie, že se spotřeba do roku 2050 zvýší o 50 %. Je nepochybné, že ten kdo bude mít energii, vodu a potraviny, tak bude mít velkou výhodu. Z toho důvodu je česká agrární politika naprosto lehkovážná a nezodpovědná. Pokud se to ale nezlepší letos, tak farmy s mlékem to nevydrží.
Závěrem bych požádal ještě o jednu „věšteckou „odpověď“. Čeští zemědělci skončili v loňském roce v zisku 9,7 miliardy Kč, což činí takřka o třetinu méně než v rekordním roce 2007, kdy zemědělci vydělali 13,7 miliardy korun. Jaký předpokládáte vývoj v tomto roce?
Zisk bude stoprocentně klesat. České zemědělství má tři klíčové komodity: mléko, maso a obilí. Mléko je tam, kde je. Čeští farmáři, kteří dělají mléko, tak každý měsíc trží o 0,5 miliardy méně, než před rokem. Nepopírám, že před rokem byla výborná cena mléka, ale půl miliardy je půl miliardy. Za dosavadní 4 měsíce to tvoří už na tržbách už 2 miliardy. A ona je obdobná situace i u komodity, o které se nehovoří, protože vše překrývá mléko. Tou komoditou je obilí. Zde obchodníci nemají peníze a banky je nechtějí úvěrovat. Tady se ale podle mě situace zlepší, protože zde není krize z nadvýroby.
V letošním roce ale určitě dojde k poklesu zisku a může se stát, že dojde k tomu, že se vrátíme k tomu, co tu nebylo od doby transformace. Klidně se totiž může stát, že zemědělci se propadnou dokonce do červených čísel, tj. do ztráty. A to je další důvod naší nervozity. Situace je tak pro nás naprosto schizofrenní.
Děkuji za rozhovor.
Galerie: Jan Veleba U Výslechu
Foto: Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU