Pět podnikatelů, pět odlišných příběhů. Společné mají netradiční životní momenty, které se staly impulzem k tomu, začít se živit podnikáním.
K podnikání ji donutily věštecké sny. Díky nim vyrábí fantastické pralinky
Měla věštecké sny, které proměnila v realitu. Opustila zaměstnání na pozici facility manažerky, které ji plně uspokojovalo. Před lety jsem měla neodbytné sny o tom, že dělám s čokoládou. Opakovaně se mi zdávalo, že vyrábím pralinky. A nebylo to určitě jen z toho důvodu, že čokoládu miluju. Zabývám se výkladem z karet a podobnými věcmi a tak jsem přesvědčená, že to byly věštecké sny. Proto jsem se nebránila a začala se učit,
líčí mladá podnikatelka Martina Brandová. Dnes má prosperující firmu Andělské pralinky.
Ilustrační obrázek
Návody na výrobu pralinek začala hledat na YouTube. Učila se z videí firmy Barry Callebaut a dalších. Ačkoli se dají návody odkoukat, začátky výroby pralinek byly dost vtipné a hodně jsem jich zkazila. Všechny moje výtvory svědomitě ochutnával tehdejší přítel a snědl taky všechno, co se mi nepovedlo. Ačkoli byl tanečník, přibral během pár měsíců 15 kilo,
popisuje Martina své začátky.
Chovají 70 koz a začínali v chatrči bez elektřiny. Jak se jim dnes podniká?
Jan Černý je ředitelem programů sociální integrace ve společnosti Člověk v tísni. Ve volném čase pak sýrařem, stavěčem ohrad, kydačem hnoje a houslistou na své farmě. Se svou ženou Barborou založil kozí farmu Létající koza. Jméno naší farmy vzniklo proto, že se nachází přímo u letiště pod vrchem Raná v Českém středohoří. Přišlo nám to vtipné a zároveň marketingově zajímavé. Raná je nejznámějším centrem paraglidingu v Čechách, proto se i koza v logu naší farmy vznáší na padáku. A funguje to. Je to neobvyklý a tím pádem snadno zapamatovatelný název. Lidé pak nemají problém nás najít na internetu,
říká farmář Jan Černý.
Ilustrační obrázek.
Vlastní farmu rodina založila před osmi lety na samotě nedaleko obce Raná. První kozu Zuzanu jsme si pořídili vlastně ze soucitu. Všimli jsme si jí vedle ve vesnici. Byla špatně uvázaná a škrtila se. Tak jsme se rozhodli ji koupit a postarat se o ni trochu líp. A pak už to šlo docela rychle. Přibyla druhá, třetí, desátá koza a začali jsme z jejich mléka vyrábět domácí sýry a tvaroh. Nejdřív jen pro spotřebu naší a našich kamarádů. Jelikož ale měly kozí sýry úspěch, mojí ženu napadlo výrobu zoficializovat,
vysvětluje Jan Černý.
Začalo to podomácku spíchnutou taškou. Teď její značka vydělává miliony
Historie značky Dara bags se začala psát v roce 2008. Tehdy musela její zakladatelka Darina Ermisová kvůli rizikovému těhotenství opustit svoji práci manažerky prodejny nadnárodního módního řetězce Reserved. Práci měla ráda a trávila v ní i 18 hodin denně. Po pár týdnech se proto doma začala nudit a přemýšlela, co s volným časem. Jako absolventku oboru oděvní návrhářství ji napadlo, že synovi, kterého čekala, ušije několik polštářků nebo kapsářů. Tím se po letech mimo obor znovu dostala k šití. Na první tašku došlo ve chvíli, kdy byla pozvaná na oslavu kamarádčiných narozenin.
Ilustrační obrázek.
Já v té době trávila většinu času v posteli a nemohla jsem si dovolit vyjít do města koupit dárek. Proto jsem se rozhodla spíchnout tašku. Šila jsem ji snad celý den, vůbec jsem nevěděla, jak na to. Nakonec se mi ale povedla a na oslavě měla velký úspěch, všem se líbila a kamarádky si u mě objednaly stejné tašky. A pak se ozvaly kamarádky kamarádek,
vypravuje Darina Ermisová, která s tak pozitivní odezvou vůbec nepočítala.
Mladá maminka se zhlédla v retro křeslech a založila na nich byznys
Jednou v zimě jsem šla kolem popelnic a tam stálo staré křeslo. Bylo shnilé a zasněžené, ale mně padlo do oka a měla jsem pocit, že ho znám. Šla jsem domů a podívala se na internet. Ano, bylo to ikonické křeslo Jindřicha Halabaly vzor H-269. Rychle jsem běžela zpátky ven a ten starý a bezcenný vrak i přes pokročilý stupeň těhotenství dotáhla domů,
líčí Pavla Kosová své první setkání s retro křesly, kterým pod značkou Retronaut dává druhou šanci a vrací je jako jedinečné designové kousky do českých i zahraničních domácností.
Ilustrační obrázek
Těšila se, že si po celkové repasi právě tímto křeslem vyzdobí svou domácnost. Jenže jedinečný kousek nábytku se zalíbil i její nastávající švagrové, která si společně se svým přítelem, Pavliným bratrem, právě rekonstruovala byt na Letné. Slovo dalo slovo a Pavla slíbila, že pokud se mladý pár vezme, dostane křeslo jako svatební dar. Nejprve se chtěla do renovace křesla pustit doma vlastními silami. Nakonec ale uznala, že je to práce, která si zaslouží odborníky a přenechala křeslo truhlářům a čalouníkům. Bylo to dobrodružné a stresující zároveň. Nevěděla jsem do čeho jdu, na koho se obrátit, kde sehnat látky. Ale výsledek stál za to. A tak jsme se společně se švagrovou Aničkou dohodly, že zkusíme zrepasovat i další křesla a nabídnout je k prodeji,
říká Pavla Kosová.
Knihařce se stalo osudným nepřijetí na střední školu. Nikdy ale nelitovala
Ilustrační obrázek.
Knihařka Jarmila Sequensová se ke své práci dostala náhodou. Původně jsem chtěla jít na střední výtvarnou školu. V prvním roce jsem se ale nedostala a to se mi stalo osudným. Abych se během přípravy na druhé přijímací zkoušky nenudila, táta mě tehdy na rok dal do knihařské dílny jako pomocnou sílu. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že místo výtvarné školy půjdu do učení na knihařku,
vzpomíná na začátek své kariéry Jarmila Sequensová.
Knihařině se nyní věnuje téměř 45 let a říká, že jí tato práce úplně pohltila. Knihám propadla natolik, že si práci neodpustila ani v době, kdy byla doma s dětmi. Naopak se ještě zdokonalovala. Její dílnu můžete navštívit na pražských Vinohradech.
ČLÁNKY DO MAILU