Kromě těch, kteří přiznání podat musí, se jej vyplatí vyplnit a odevzdat také poplatníkům, kteří v loňském roce nepracovali všech 12 měsíců, měli po část roku zdanitelné příjmy a nepožádali u svého zaměstnavatele o roční zúčtování.
Kdo musí přiznání podat?
Daňové přiznání musí dle § 38g zákona o daních z příjmů podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání rovněž podávají poplatníci, kteří vykazují daňovou ztrátu, a to nezávisle na výši příjmů.
Daňové přiznání podávají i daňoví nerezidenti, kteří uplatňují slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) nebo daňové zvýhodnění anebo nezdanitelnou část základu daně. Daňové přiznání se týká také poplatníka, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch.
Přiznání musí řešit i poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí. Přiznání vyplňují i lidé, kteří platí solidární daň. Povinnost podat přiznání mají ale pouze ti, jejichž příjmy za rok 2018 překročily limit 1 438 992. Komu se zvýšily jen zálohy na daň, ale nikoli samotná daň, ten přiznání podávat nemusí a mohl si nechat udělat roční zúčtování záloh.
V neposlední řadě je daňové přiznání povinen podat poplatník, u kterého došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v důsledku kterých došlo ke vzniku povinnosti zdanit příjem ze závislé činnosti.
Kdo nemusí podat přiznání?
Přiznání nemusí naopak podávat zaměstnanci, kteří měli v loňském roce příjem pouze z jednoho nebo postupně více zaměstnání, která se časově nepřekrývala. U obou skupin ale musí být splněna podmínka, že zaměstnanec podepsal u všech zaměstnavatelů na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k zákona o daních z příjmů a zároveň nesmí mít příjmy z podnikání, pronájmu či jiné výdělečné činnosti podle § 7 až 10 vyšší než 6000 Kč.
Kdo má příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem), do 30 tisíc Kč, ten přiznání také řešit nemusí. Tyto příjmy jsou osvobozeny od daně. Nesmí se ale jednat o opakovanou a systematickou činnost, jelikož by pak šlo o příjmy z podnikání a ne o příležitostné příjmy.
Komu se přiznání vyplatí podat, i když nemusí?
Daňové přiznání se vyplatí podat i některým poplatníkům, kteří to nemají za povinnost. Obecně jde o poplatníky, kteří měli po část roku zdanitelné příjmy, nepožádali o roční zúčtování nebo nepracovali po celých 12 měsíců. Ačkoli totiž platili zálohy, nevyčerpali celou základní slevu na poplatníka (či další slevy). Typickým případem jsou lidé, kteří byli po část roku zaměstnaní a část roku strávili na pracovním úřadě. Během roku totiž zaměstnanci uplatňují základní slevu v měsíční výši (2070 korun), takže pokud například v říjnu přijdou o práci, nestihnou slevu celou vyčerpat. Díky podání daňového přiznání ale mohou nezaměstnaní získat slevu na dani v plné výši.
Čtěte více: Komu se vyplatí podat daňové přiznání, i když to nemá za povinnost?
ČLÁNKY DO MAILU