Zaměstnavatelé, poplatníci a leckdy ani sami úředníci nemají jasno, kdy je třeba podat takzvané nulové přiznání. Traduje se, že tato povinnost platí zejména pro registrované poplatníky. Server Podnikatel.cz oslovil jednotlivé instituce a zjistil, jak to ve skutečnosti s (ne)povinností podat přiznání, hlášení nebo vyúčtování je.
Namísto nulového přiznání sdělení
Nejdříve nás zajímalo, zda podat daňové přiznání, jestliže registrovaný poplatník nepoužil ve zdaňovacím období vozidlo k podnikání, plátce registrovaný k srážkové dani tuto za celé zdaňovací období nesrazil, plátce DPH neuskutečnil žádné zdanitelní plnění a další. Hrozí při nepodání nulového daňového přiznání od správce daně pokuta?
Jak vysvětlila Petra Homolová z generálního finančního ředitelství, je řádné daňové tvrzení (daňové přiznání, vyúčtování a hlášení) v souladu s § 135 daňového řádu povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá nebo který je k tomu správcem daně vyzván. Povinnost podat daňové přiznání je vždy řešena příslušným hmotněprávním předpisem, tzn. že je vždy předmětem konkrétního zákona stanovit podmínky, za jakých je daňový subjekt povinen podat daňové tvrzení. V případě, že daňový subjekt tuto povinnost nesplní, vzniká mu povinnost uhradit pokutu podle § 250 daňového řádu,
uvedla Homolová.
Nepovinnost podání daňového přiznání je třeba finančnímu úřadu sdělit.
Jestliže je daňový subjekt registrován k dani a v daném zdaňovacím období mu na této dani nevznikla daňová povinnost a zároveň mu hmotněprávní zákon neukládá povinnost i v tomto případě daňové tvrzení podat, pak má podle mluvčí Petry Homolové pouze podle § 136 odst. 5 daňového řádu povinnost sdělit tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Pokud by byl daňový subjekt vyzván správcem daně k podání daňového přiznání, které nebyl povinen podat a reagoval by na tuto výzvu buď příslušným sdělením, nebo i podáním daňového přiznání, na které se povinnost podat je nevztahovala, pak i v případě jeho pozdního podání, není povinen uhradit pokutu podle § 250 daňového řádu.
Čtěte také: Nepodali jste přiznání? Pokuta vás nemine a nebude zrovna nízká
Mluvčí generálního finančního ředitelství dále upozornila, že konkrétní podmínky pro podání daňových tvrzení jsou obsaženy v jednotlivých hmotněprávních předpisech:
- v zákoně o dani z přidané hodnoty je v § 101 odst. 1 stanoveno, že plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost;
- v zákoně o daních z příjmů jsou právnické osoby povinny podat podle § 38m odst. 1 daňové přiznání vždy vyjma případů uvedených v § 38m odst. 7 tohoto zákona, poplatník daně z příjmu fyzických osob není povinen podat daňové přiznání, pokud má příjmy osvobozené od daně, nebo má příjmy, které nejsou předmětem daně popř. je daň vypořádána srážkou a dále jsou podmínky pro povinnost podat daňové přiznání specifikovány v § 38g zákona o daních z příjmů;
- v zákoně o dani silniční je v § 15 odst. 3 stanoveno, kdy poplatník není povinen daňové přiznání podat;
- podle zákona o dani z nemovitostí má poplatník povinnost podat „nulové“ daňové přiznání pouze v případě, že uplatňuje osvobození od daně podle § 9 tohoto zákona, v ostatních případech nulové přiznání nepodává;
- podle zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí podává poplatník daňové přiznání (i nulové) vždy kromě případů vyjmenovaných v § 21 odst. 5 a 6 tohoto zákona.
Není tedy pravdou, že poplatník registrovaný k určité dani podává daňové přiznání vždy. Je třeba se řídit příslušným zákonem a vyhledat, zda se na něj tato povinnost vztahuje, nebo ne. Následně důvod nepodání daňového přiznání sdělit finančnímu úřadu, případně tak učinit po jeho výzvě.
Čtěte také: Kdy se nepodáváme daňové přiznání? Vysvětlujeme na příkladech
Ani úřady práce nulové hlášení nevyžadují
Zaměstnavatelé mají své povinnosti i vůči úřadům práce. Kupříkladu ti, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců v přepočtu za celý kalendářní rok, podávají vyúčtování náhradního plnění za (ne)zaměstnávání zdravotně postižených osob. Ale stav zaměstnanců může následující rok poklesnout. Je nutno podat nulový tiskopis? Podle § 81 zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 procenta. Uvedla Táňa Kozelková z ministerstva práce a sociálních věcí a ujistila nás, že jestliže je ale průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců menší než 25 zaměstnanců, tato povinnost ani povinnost podat formulář „Oznámení“, se na zaměstnavatele nevztahuje. Způsob výpočtu průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců a výpočet plnění povinného podílu stanovuje § 15 a následující vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti.
Čtěte více: Za (ne)zaměstnávání zdravotně postižených milionová pokuta
Nulové přehledy ČSSZ i zdravotním pojišťovnám
Nulové přehledy naopak podávají osoby samostatně výdělečně činné ČSSZ a zdravotním pojišťovnám. V případě, že pojištěnec v daném roce, za který se přehled podává, neměl žádné příjmy a nemusí tedy podat daňové přiznání, musí podat tzv. nulový Přehled o příjmech a výdajích. Zdravotní pojišťovnu nelze „odbýt“ prohlášením o nulových příjmech,
vyjádřila se před časem pro server Podnikatel.cz Hana Richterová, vedoucí oddělení výběru pojistného Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR.
Stejně tak osoba, která není povinna podávat daňové přiznání, vyplňuje přehled o příjmech a výdajích pro ČSSZ. Daňovým základem je příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, tyto příjmy a výdaje se pro účely tohoto zákona posuzují podle zákona o daních z příjmů. Pokud nejsou příjmy žádné, je daňovým základem nula.
Situaci s podáním přehledů zaměstnavatelů, kteří přechodně nemají žádné zaměstnance nebo zaměstnance bez odvodu pojistného, objasnila Renata Provazníková z České správy sociálního zabezpečení. Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen v souladu s ustanovením § 93 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění odhlásit se na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů. A to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem, tj. vždy od skončení zaměstnání a odhlášení posledního zaměstnance. Zaměstnavatel, který je přihlášen do registru zaměstnavatelů a nadále zaměstnává jen zaměstnance, kteří v následujícím období nejsou účastni nemocenského pojištění, resp. v následujících měsících již nedosahují stanoveného příjmu, zůstává v registru zaměstnavatelů dále veden a neodhlašuje se.
Přehled o platbách zaměstnavatele
Odhlášku z registru zaměstnavatel podává vždy až po skončení zaměstnání posledního zaměstnance, a to tedy i v případě, že tento zaměstnanec nebyl účasten pojištění. Ve smyslu právní úpravy zaměstnavatel není poplatníkem pojistného, pokud nezaměstnává zaměstnance účastného nemocenského pojištění. V měsíci, v němž žádný jeho zaměstnanec nedosahuje stanoveného příjmu a není účasten nemocenského pojištění, není zaměstnavatelem, který platí pojistné, a lze dovodit z ustanovení § 9 odst. 3 a 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, že proto ani přehled o výši pojistného nepodává,
vysvětluje Provazníková. Dodává, že v těchto případech je třeba pouze oznámit OSSZ, že zaměstnavatel v daném období není povinen z výše uvedeného důvodu podávat přehled.
Čtěte také: Přehledy jsou povinné, i když nepodáte daňové přiznání
ČLÁNKY DO MAILU