Vinice uprostřed Prahy? Ano, s krásným výhledem

Pražská čtvrť Vinohrady si dodnes zachovala jméno, které naznačuje vlastně všechno o původním určení místa. Dříve, než tu začala růst obec, rozkládaly se na tomto místě pole, zahrady a vinice. Víno se tu pěstovalo nejpozději od středověku, možná dokonce ještě dřív. V roce 1849 se Královské Vinohrady staly samostatnou obcí, o třicet let později se dočkaly povýšení na město. Ve dvacátém století se staly Vinohrady součástí Prahy (přesně roku 1922), ale vinohrady z nich dosud zcela nezmizely.

Malá vinice je nyní skrytá v srdci Havlíčkových sadů, kterým místní říkají spíše Gröbovka. A to podle průmyslníka Moritze Gröbeho, který si v sadech nechal v 70. letech 19. století postavit výstavnou (a dnes pečlivě zrekonstruovanou) vilu. V její blízkosti pak vyrostl Viniční altán – dnes chráněná kulturní památka, restaurace, kavárna a vinotéka přímo na vinici s výhledem do sadů i na město a ne více než deset minut od městské hromadné dopravy.

Historie současného vinohradu se začala psát v 50. letech minulého století, kdy byl vinohrad znovu osázen. V osmdesátých letech sice skoro znovu zanikl, ale v 90. letech se nakonec dočkal obnovy, a to na ploše 1,7 hektaru. A dnes sem lze zajít zdaleka nejen na místní Rýnský ryzlink, Müller Thurgau, Rulandské modré nebo šedé či na Modrý Portugal.

Ve velkoměstě na vinici

Vzhledem k tomu, že jsme do Viničního altánu zašli na odpolední kávu uprostřed pracovního dne, necháme tentokrát hodnocení vinohradského vína na vinaře a fajnšmekry.

Cappuccino (44 korun), které jsme si objednali, sice nemělo zrovna ukázkovou pěnu, ale pyšnilo se, spolu s také ochutnanou kávou latte (49 korun), vzhledem k domácím poměrům poměrně standardní chutí. Denní nabídka zákusků nás dvakrát nezaujala (opravdu čerstvě totiž ten den vypadal jen ještě nenačatý dort z lesního ovoce), tak jsme raději zvolili mraženou dobrotu – Dezert Řecký jogurt (46 korun). V nabídce Viničního altánu se však najde kromě velké nabídky nejen místního vína také něco k jídlu – řeckým salátem počínaje, přes toasty, mexickou kuchyní konče – a mimo jiné také například speciální nabídka francouzských koňaků.

Upřímně řečeno, místní obsluha nepatří mezi špičku a kávu jistě leckde připravují lepší… Jenže ve Viničním altánu to není úplně nejhlavnější – stojí totiž za to si sem v hezkém počasí přijít jen tak posedět (a nad případnými nedostatky klidně velkoryse přimhouřit oči) a dívat se na vinici pod altánem, na sady, město, které je sice na dosah ruky, ale zároveň velmi vzdálené. Podobný kus přírody, jakým jsou Havlíčkovy sady i vinice v nich, je totiž ve velkoměstě doslova balzámem pro duši. I pro vystresovaného podnikatele, který si kvůli pracovnímu nasazení nemůže dovolit vyjet z města ven.

Sezení na terase je spíš pro hezké počasí. Když je ošklivo, je možné se usadit přímo v útrobách altánu. Host pak ale přijde o výhled, což je v tomto případě velká škoda.

Viniční altán otevírá denně v 11 hodin a zavírá ve 23 hodin. Zajímavý je navíc i různými akcemi, které se tu konají nebo mohou konat. Tak například tu lze uspořádat svatbu. Nebo se účastnit ochutnávky vín. Jen do konce června se chystá šest ochutnávek a dalších šest v červenci. Ochutnávají se až na výjimky domácí vína, tedy z Čech a Moravy. Vzrušující specialitou Viničního altánu je milonga pod širým nebem – tedy pravidelná tančírna tanga pořádaná přímo na terase altánu. Milonga se tu koná dvakrát až třikrát do měsíce.