Zálohy na daň z příjmů jsou upraveny v zákoně o daních z příjmů v rámci společných ustanovení, a to jak pro fyzické, tak pro právnické osoby. Pokud vyměřená daň přesáhne stanovenou hranici, vzniká poplatníkovi zálohová povinnost.
Co se dozvíte v článku
Zálohy na daň z příjmů
Povinnost hradit zálohy vychází ze zákona o daních z příjmů a hradí se v průběhu zálohového období. Zálohové období je definované přímo v zákoně, a to jako „období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období“.
Při stanovení zálohy se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Poslední známá daňová povinnost však není jen poslední známá výše daně, ale může za ni být považována také částka, kterou si poplatník vypočetl sám „v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu“.
Zaplacené zálohy se po skončení zdaňovacího období započítávají na úhradu skutečné výše daně. Musí se však jednat o zálohy uhrazené do lhůty pro podání přiznání. Pokud tedy u úhrady došlo k prodlení, nebudou tyto zálohy na skutečnou výši daně započteny. Pozor však na to, že záloha na daň se spravuje stejně jako ostatní daně, a to v souladu s daňovým řádem.
Co se nezahrnuje do poslední známé daně?
Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň ze samostatného základu daně, který je zdaňován sazbou podle § 16a nebo daň podle § 21. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje ani daň z neočekávaných zisků.
Kdy se neplatí zálohy?
Zákon však definuje i výjimky, kdy se zálohy na daň neplatí. Zálohy potom nemusí platit poplatník, který vykázal daň, tedy jeho poslední známá daňová povinnost nebyla vyšší než 30 000 Kč. Zálohy také neplatí obce ani kraje a dále zůstavitel ode dne jeho smrti.
Zákon však definuje ještě jednu situaci, kdy poplatník zálohy nehradí, a to v případě, kdy jeho základ daně tvoří součet dílčích základů daně, pokud jedním z dílčích základů je příjem ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce (zaměstnavatel) povinnost srazit zálohy na daň. To platí však jen v případě, že tento dílčí základ daně je vyšší než 50 % celkového základu daně poplatníka. Pokud by takový základ daně činil méně než 15 %, poplatník bude hradit zálohy normálně. Pokud by takový základ daně byl v rozpětí mezi 15 % až 50 %, bude poplatník hradit zálohy v poloviční výši.
Zálohy také není povinen hradit poplatník, který ukončil činnost, ze které mu plynuly zdanitelné příjmy, anebo mu zanikl zdroj zdanitelných příjmů.
Jaké jsou výše záloh?
Zálohy na daň z příjmů se platí buď pololetně, nebo kvartálně, a to v návaznosti na poslední známou výši daňové povinnosti. Pokud poplatník vykázal daňovou povinnost do 30 000 Kč, nebude v dalším zdaňovacím období platit žádné zálohy.
Pokud poplatník vykázal jako poslední známou daňovou povinnost daň v rozpětí od 30 000 Kč do 150 000 Kč, stanovuje mu zákon o daních z příjmů povinnost hradit zálohy na daň ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti, a to ve dvou zálohových platbách. První záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období (obvykle do 15. června) a druhá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce (obvykle do 15. prosince). Pozor však na ty poplatníky, kteří mají jako zdaňovací období stanoven hospodářský rok.
Pokud poplatník vykázal jako poslední známou daňovou povinnost daň vyšší než 150 000 Kč, stanovuje mu zákon povinnost hradit zálohy na daň z příjmů ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti. Zálohy jsou tak rozděleny do čtyř zálohových plateb, a to v třetím, šestém, devátém a dvanáctém měsíci, vždy k 15. dni. Obvykle jsou zálohy hrazeny v březnu, červnu, září a v prosinci.
Pokud dojde ke změně poslední známé daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období, tak se zálohy, které byly splatné do této doby, nemění.
Pozor na kratší nebo delší zdaňovací období
Zpozornit by však měli poplatníci, kteří své příjmy nemají za celé zdaňovací období, ale jen za jeho část. Typicky se jedná například o účetní jednotky, které byly založeny v průběhu zdaňovacího období. Takoví poplatníci musí poslední známou daňovou povinnost přepočítat tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce dvanácti měsíců. Pokud by tedy poslední známá daňová povinnost vycházela z období od června do prosince, musela by se tato vynásobit dvěma.
ČLÁNKY DO MAILU