Podnikatel, který chce zjistit svůj výsledek hospodaření, sleduje na jedné straně náklady, na straně druhé výnosy. Obě položky vykazují na začátku roku nulový zůstatek a v průběhu roku narůstají. Podnikatel může v daný okamžik zjistit srovnáním obou položek, zda je podnik v zisku nebo zda dosahuje ztráty.
Náklady jsou peněžním vyjádřením spotřeby nakoupených služeb, materiálu, práce vlastních zaměstnanců nebo dlouhodobého majetku. Podle struktury účetního hospodářského výsledku je lze rozdělit na provozní, finanční a mimořádné.
Provozní náklady zahrnují především položky, které souvisí s běžným provozem podniku, tj. spotřebovaný materiál, energie, mzdy, služby či odpisy dlouhodobého majetku. Vede-li podnik účetnictví, provozní náklady jsou členěny v účtové třídě 5 ve skupinách 50 až 55.
Finanční náklady jsou spojené s finančním majetkem podniku, tj. peněžními prostředky a cennými papíry. Účty finančních nákladů jsou začleněny především v účtové skupině 56 a dále ve skupině 57.
Mimořádné náklady zachycují případy neočekávaných událostí, jako jsou škody. V účtové osnově je najdeme ve skupině 58.
Úroky jsou cenou úvěru i půjčky
Nejběžnějším finančním nákladem jsou úroky. Úroky jsou cenou cizího kapitálu – úvěrů nebo půjček. Rozdíl mezi úvěrem a půjčkou je v právní úpravě těchto smluvních závazkových vztahů. Půjčka je upravena v občanském zákoníku (§ 657 – § 658), úvěr upravuje obchodní zákoník (§ 497 – § 507).
Od půjčky je třeba odlišit výpůjčku, která je upravena taktéž v občanském zákoníku (§ 659 – § 662). Výpůjčka je bezplatná. U výpůjčky nikdy nepřechází vlastnictví. Vypůjčit si nelze nemovitost. Čtěte více: Chcete podnikatelský úvěr?
Úvěr i půjčku si mohou vzájemně poskytnout fyzické i právnické osoby. Ani není nikde dáno, že subjekty musí být podnikatelské. V případě, že se jedná o půjčku, sepisuje se Smlouva o půjčce. Předmětem půjčky mohou být peníze, ale také jakýkoli jiný majetek. U půjčky lze sjednat úrok, ale může být sjednána i bezúročná půjčka.
V případě úvěru sepisujeme Smlouvu o úvěru. Předmětem takové smlouvy jsou vždy peněžní prostředky. Věřitel poskytne na požádání dlužníka peníze do určité částky, dlužník se zaváže, že peněžní prostředky vrátí. Čtěte více: Úvěr není půjčka
Podmínky pro uznání úroků z půjček a úvěrů od fyzických osob
Podmínky pro uznání úroků jako finančních nákladů z úvěrů a půjček, které poskytuje fyzická osoba, jsou upraveny § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů. Smluvní vztah v tomto případě vzniká mezi věřitelem – fyzickou osobou, která nevede účetnictví, a dlužníkem, který je firmou.
Vykládají si podnikatelé zákony po svém?
Úroky z úvěrů a půjček, pokud je věřitelem osoba spojená ve vztahu k dlužníkovi
Úroky spolu s dalšími finančními náklady, jako jsou poplatky za zpracování úvěru či poplatky za záruky, patří podle § 25 zákona o daních z příjmů mezi výdaje, které nelze pro daňové účely uznat, pokud osoba, která úvěr či půjčku zajistí, patří mezi osoby spojené. Lépe řečeno, úroky z úvěrů lze uznat jen v případě, že jejich úhrn přesahuje hranici, která je určena § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů.
Mezi finanční náklady nelze zahrnout úroky, které jsou součástí vstupní ceny majetku. Do úvěrů a půjček nelze zahrnout ani úvěry a půjčky, případně jejich části, pokud jsou poskytnuty bezúročně (§ 25 odst. 3 zákona o daních z příjmů).
1.4.2009 nabyl účinnosti Zákon č. 87/2009 Sb., kterým se mění zákon o dani z přidané hodnoty a některé další zákony. V zákoně je znovu přepracováno ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Mění se podmínky pro zjištění takzvané podkapitalizace, tj. zjištění, zda výše vlastního kapitálu není ve vztahu k úvěru příliš nízká.
Neuznané finanční náklady u spřízněných osob po dubnové novelizaci
Finanční náklady, myšleno tím úroky z úvěrů a půjček a související výdaje, včetně výdajů na zajištění, zpracování úvěrů a poplatků za záruky patří mezi neuznané finanční náklady, pokud je věřitel nebo osoba, která úvěr či půjčku zajišťuje, jen osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi (§ 23 odst. 7).
Finanční náklady nelze uznat, pokud je příjemcem úvěru či půjčky:
- banka nebo pojišťovna, přičemž
úhrn úvěru a půjček je větší než šestinásobek vlastního kapitálu - u ostatních, přičemž
úhrn úvěru a půjček je větší než čtyřnásobek vlastního kapitálu
Ještě na počátku roku 2009 platilo, že pokud je příjemcem úvěru či půjčky banka nebo pojišťovna, je pro daňovou uznatelnost úroků potřeba trojnásobku vlastního kapitálu nebo dvojnásobku výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrů a půjček.
Jak si lze ověřit, zda je možné uznat finanční náklady a snížit základ daně? Rychlým propočtem lze zjistit, zda podnik splňuje podmínky pro uznatelnost finančních nákladů ve smyslu § 25 odst. 1 písm. w). Poměrně snadno a rychle vypočítáme koeficient, který je orientačním ukazatelem, zda budou úroky daňově uznatelné.
Uvedený koeficient se týká pouze ostatních spojených osob, kde spojenou osobou není ani pojišťovna ani banka.
Je-li koeficient větší nebo roven 1,00, je vše v pořádku, úroky lze zahrnout do daňově uznatelných nákladů.
Je-li koeficient menší než 1,00, je nutno provést kontrolu, zda úhrn úvěrů a půjček nepřesahuje úhrn čtyřnásobku vlastního kapitálu, veškeré úroky zřejmě nelze odečíst, může se jednat i o nedaňové náklady. Při vykázání záporného vlastního kapitálu jsou veškeré úroky daňově neuznatelné.
ČLÁNKY DO MAILU