Vizážistky Adéla a Simona: Uspěje ten, kdo usilovně pracuje a buduje si kontakty

Adéla Bartáková a Simona Bártová pracují jako vizážistky bezmála deset let. Simona se víc soustředí na svatby, Adéla se jim věnuje také, zároveň hodně pracuje pro firemní klientelu nebo reklamní produkce. O své zkušenosti z českého trhu se rozdělily se serverem Podnikatel.cz.

Štěstí, praxe, kontakty

Adéla Bartáková začala líčit sebe a kamarádky, měla pozitivní ohlas, tak se vizážistice věnovala víc a víc. Pořídila si první vybavení, zadarmo spolupracovala s fotografy a vytvořila si book – soubor referenčních prací. Hlásila jsem se i do soutěží, když jsem vyhrála, posunulo mě to dál, vrací se Adéla ke svým začátkům. Pak absolvovala mezinárodní kurz. Líčení ji moc bavilo. Pochází z muzikantské rodiny, hrála na klavír, ale věnovala se i výtvarnému umění a snažila se prosadit v něčem jiném než v muzice.

Hned v osmnácti si Adéla pořídila živnostenský list a pomalu si začala vizážistikou vydělávat. Hodně jsem hledala, když zůstanete na jednom místě, nikam se nedostanete. Sepsala jsem si životopis, obesílala jsem svatební salony s dotazem, zda nechtějí vizážistku, oslovila jsem i větší kosmetické firmy, vzpomíná Adéla. Uchytila se u L´Oréal, kde začínala od píky jako hosteska a vypracovala se až během několika let. Začala se mi rozšiřovat klientela – svatební, kdy si o mě nevěsty řekly mezi sebou, víc začaly přicházet i komerční nabídky, ozývali se fotografové, popisuje. Největší skok pro ni znamenal fakt, že vloni získala práci jako hlavní vizážistka karlovarského filmového festivalu. Poté přišla další práce od privátní klientely i z oblasti reklamy. Čtěte také: Chcete se živit focením? Přečtěte si zkušenosti profesionálů 

Simona Bártová je vystudovaná ekonomka, působila jako account manažerka ve velké reklamní agentuře. Měla jsem malé děti. Práce v reklamce byla hodně náročná, obnášela cestování a stres. Rozhodla jsem se, že si musím najít něco jiného, abych mohla být víc s dětmi, vzpomíná Simona na dobu, kdy se začala věnovat svému tehdy novému oboru a kdy také začala „na vlastní triko“ podnikat. Nápad s vizážistikou přišel od Simoniny kamarádky, která jí vyprávěla, jak je tento obor populární v Londýně. Přes počáteční nedůvěru, zda se v oboru prosadí a uživí i v Česku, se Simona přihlásila na vizážistický kurz. A ukázalo se, že to byla dobrá volba. Moje dnešní práce je naprosto bez stresu, pochvaluje si spokojeně. Vizážistika je pro Simonu hezká pozitivní práce, která lidem dělá radost. Když člověk zvládne kreativní řemeslo, odpadne nejistota a tím také stres.

Zpočátku měla štěstí – hned, co si založila živnosťák, dostala práci na natáčení. Pak se klientela postupně začala nabalovat. Uznává, že průprava v marketingu a praxe z reklamky jí v počátcích pomohly. Nečekala na zázrak a začala usilovně pracovat a budovat si kontakty. Zase měla štěstí – na zkušené fotografy, kterým se její práce zalíbila, a dávali jí další. Začala pracovat také pro velkou kosmetickou firmu, kde se hodně naučila. Hned na začátku jsem tedy dostala možnost trénovat na mnoha lidech. Líčila jsem měsíčně třeba sto žen, což je pro trénink a zdokonalení řemesla výborné, vypráví vizážistka, podle níž je možnost zpočátku co nejvíce trénovat k nezaplacení.

Klienty je třeba hýčkat

Simona také vede kurzy pro začínající vizážisty, o které je veliký zájem. Hned se ukáže, kdo má pro tuhle práci talent, a kdo ne, říká. Ve své práci měla i horší momenty a dnes nováčky v oboru učí i to, že si nesmí nic brát osobně, že se nesmí nechat rozhodit negativními emocemi. Klienti jsou totiž samozřejmě různí.

Simona se hodně orientuje na privátní, hlavně svatební klientelu. Jak vysvětluje, klientela vizážistky je jiná než třeba kadeřníka nebo kosmetičky – k nim lidé chodí pravidelně, vizážistku potřebují jen nárazově. Pravidelní zákazníci se sice také najdou, ale je jich minimum, byznys se na nich postavit nedá. Pravidelná klientela jsou pro mě naopak fotografové. Mám v Praze několik ateliérů, se kterými spolupracuji a odkud mi volají, pokud chystají focení, dává Simona nahlédnout do zákulisí své práce. Pravidelně se ozývají také redakce časopisů nebo filmové produkce – což je jiný typ zakázek. Čtěte také: Chcete si založit vlastní kadeřnický salon? Ohlídejte si úřady

Soukromí klienti si většinou reference předávají šeptandou, na základě své dobré zkušenosti. Mnoho zákazníků také přichází z internetu, webu se vyplatí věnovat. Je také potřeba si klienty hýčkat. Stálé klienty například nikdy neodmítnu proto, že mám lepší kšeft. Jsou pro mě prioritní a snažím se jim vyjít vstříc, uvádí Simona. Osvědčilo se jí mít kolegyně, se kterými si v rámci přátelských vztahů pomáhají. Například mají podobný styl práce a zastoupí se v případě nemoci, díky tomu klienta neztratí, nebo se vzájemně doporučí.

3 tipy přímo od profesionálů

Autor: archiv Adély Bartákové

Adéla Bartáková

Co je v začátcích nejdůležitější, na co se má nováček soustředit?

V Česku není moc studijních možností, člověk musí tuhle práci hlavně opravdu chtít dělat. Ale je dobré naučit se v kurzu základy – nezískáte tolik zkušeností, ale máte certifikát. Osobně by mě zajímaly kurzy v Londýně, ale ty jsou opravdu dost finančně náročné. Jak se rozkoukáváte, budujete si kufr, protože zjišťujete, co vám třeba na přehlídce chybí. Nejlepší je učit se v praxi, musíte získat co nejvíc zkušeností, pracovat pro fotografy zadarmo. Člověk musí mít pro vizážistiku také určitý cit. Zkusila bych i oslovit nějakou vizážistku, i když své triky nikdo nepředává rád. Nebo velkou kosmetickou firmu. Je třeba zkoušet různé cesty. Také je třeba počáteční investice – dobře vybavený kufr obnáší tak sto tisíc korun – jen štětce mě například stály 40 000. Navíc se věci rychle kazí, když líčíte méně, musíte je obměňovat.

Jak si práci, která se často mění a je třeba v ní být flexibilní, zorganizovat?

Když chcete být na trhu dobrá, musíte jít pořád dopředu, musíte držet krok, abyste nevypadla. Připadá mi, že tahle práce ani moc nejde skloubit s osobním životem. Poslední roky jsem pracovala den co den, přestala jsem sportovat, jediný můj koníček byl make up. Dva roky jsem ani nebyla na dovolené. Teď se snažím mít víc času na osobní život. Administrativu řeším večer.

Co považujete za silnou stránku vizážistky?

Mám ráda preciznost, přesný servis. Člověk se musí přizpůsobit situaci – na golfu se klientky zeptat, jak se jí hrálo, s nevěstou si zase popovídat o svatbě. Jsou lidé, kteří se normálně nelíčí a při focení se stydí, vizážistka je musí umět trochu „rozhýbat“; nejde jen o líčení, ale celý přístup. V líčení se dá spousta věcí naučit. Ale je třeba mít určitý cit pro líčení a musí vás to bavit. Musíte si jít za svým a držet úroveň.

Autor: archiv Simony Bártové

Simona Bártová

Co je v začátcích nejdůležitější, na co se má nováček soustředit?

Začínajícím kolegyním a kolegům vřele doporučuji, aby si založili hezké webové stránky. Hodně záleží na tom, jaké si na nich vystaví fotografie – raději méně fotek, ale opravdu krásných. Zkraje je velice důležité budovat si portfolio, co nejvíce trénovat, nebát se pracovat za pár korun nebo zdarma, aby se vizážistka co nejvíc naučila a měla reference. Začátky trvají dva až tři roky a pak se ukáže, jestli se člověk skutečně chytne. Ale někdo se naopak chytne hned – příkladem jsou modelky, které se začínají věnovat vizážistice a už mají vybudované kontakty, znají lidi z agentur, fotografy… Náš obor stojí na networkingu. Je třeba mít trpělivost, nebýt pyšný a nafoukaný, být na klienty milý a pozitivní – to zdůrazňuji, protože to je základ. Na druhou stranu, nejsme chirurgové, křivá linka se dá opravit.

Jaké osobnostní charakteristiky musí člověk mít, aby měl vůbec šanci jako vizážista uspět?

Musí být empatický. Je třeba si ujasnit sama sebe, nemít problém sám se sebou a nepřenášet to na zákazníky. Ego vizážistky nikoho nezajímá. V práci je potřeba soustředit se na klienta, a ne si dokazovat, jak jsme úžasné a kreativní.

Je vizážistika obor podnikání, pro nějž je třeba vstupní investice?

Ano. Není třeba přehánět a trvat na nejluxusnějších značkách, ale vybavit si kufr a absolvovat základní rekvalifikační kurz může být investice do sto tisíc korun. Ale i kufr se dá budovat postupně. Je dobré si najít kvalitní dodavatele. Já třeba tolik neřeším značky, spíš používám od různých firem produkty, které mám osvědčené. Navíc je potřeba počítat s tím, že člověk s největší pravděpodobností nebude zpočátku vydělávat, je tedy také potřeba mít nějakou finanční rezervu. U mě nastal zlom po třech letech, kdy jsem začala vydělávat standardní peníze jako předtím v reklamní agentuře.

Podle Adély je dnes na trhu veliká konkurence a hodně lidí také pracuje pod cenou, což trh křiví. Když ale pracujete v oboru delší dobu, máte svoji klientelu, která zná vaši práci a služby, které nabízíte, ví, jak vystupujete. Jméno a praxe hrají roli, pak se dá na trhu uživit, říká. Klienty už nyní neshání, přicházejí sami – ať už jde o komerční nebo svatební klientelu, kterou si snaží stále udržovat. Privátní klienti sledují web s fotkami i svatební portály. Naše práce hodně spočívá v udržování kontaktů s lidmi, dodává Adéla, která občas vyjíždí za prací i do zahraničí. Její největším klientem je L´Oréal, pracuje i pro ČSOB, stále tak 25 procent její práce tvoří privátní klientela, především nevěsty, pracuje pro reklamní produkce… Hodně času mi dnes zabere i organizační práce, uvádí. O svatbách říká, že ač je klientela velmi náročná, má tuhle práci ráda – vezme štětce a zalíčí si, vyhraje si s tím.

Adéla v mezidobí vystudovala masmédia a komunikaci. Hezky se všechno propojilo, pomáhá mi to ve vlastní komunikaci – při natáčení videí, v televizi, při školeních, v komunikaci s médii, zamýšlí se.

I Adéla ale měla chvíle, kdy chtěla s prací vizážistky skončit. Pořád jsem organizovala, ani jsem se nedostala k líčení. Chtěla jsem skončit a jít pracovat třeba do PR. Ale pořád se mi ozývají klienti, dostávám zajímavé zakázky a mám pozitivní zpětnou vazbu, což mě naplňuje. Takže ještě líčit chci, ještě se chci víc zviditelnit, přiznává Adéla. Větší zviditelnění a prosazení v širším povědomí je i její pracovní vizí do budoucna. Taky si ještě neumím říct, že jsem dobrá, to bych v budoucnu také ráda změnila, dodává s tím, že nemá ráda, když má někdo veliké sebevědomí, které ale neodpovídá jeho schopnostem a je namyšlený. Je třeba mít pokoru. Když si myslíte, že jste hvězda, rychle zhasnete.

Plánujte a počítejte

Jak pracovat s cenami? – ptám se Simony. Ze začátku, pro budování portfolia, je třeba pracovat i zadarmo. Co se týče svateb, držím léta po Praze vyšší střed. Mám ale kolegyně a kolegy, kteří za stejnou práci berou polovinu, nebo dvakrát tolik, co já, popisuje situaci na trhu. Pracuje přitom pro českou i zahraniční klientelu a za výhodu považuje, že od klientů okamžitě na svou práci dostává pozitivní zpětnou vazbu. To je obrovská motivace, doplňuje.

Adéla má své ceny dané a pod ně nejde. Jen když je to člověk, kterého už znám, nebo vím, že mi to přinese další práci, jsem ochotná slevit. Když jdete pod cenu, nikdo už vám nedá víc, říká nekompromisně, ale připouští, že cena se odvíjí podle zakázky a klienta.

Od vizážistky se často očekává, že si poradí také s vlasy, případně se stylingem – takový je na trhu trend. Firmy a produkce totiž snižují rozpočty. Rozpočty se snižují a práce nepřibývá, komentuje to Simona. Mezi kolegy pozoruje i vzrůstající zájem o práci na svatbách, které zajišťují solventní a stálou klientelu. Dřív byly privátní věci velmi okrajové, ale tím, jak roste svatební průmysl a jinde práce ubývá, jsou oblíbenější, zamýšlí se.

U nás je to podmínka trhu, připouští Adéla na adresu kombinace se stylingem. I podle ní jsou důvodem omezené budgety. Když češu, češu jen základní věci, ale nejsem kadeřník, říká s tím, že se snaží držet si jen make up a maximálně lehce upravovat vlasy. Člověk ale podle ní ve finále musí umět i česat nebo se pustit do stylingu.

Existují i úskalí

Práce vizážistky má i svá úskalí. Simona například zmiňuje dopravu. Je-li vizážistka na volné noze a nepracuje pro žádnou firmu, musí se stále přesunovat. Najezdím 2000 kilometrů měsíčně jenom po Praze. Jen do benzínu dám asi 6000 korun a za parkovné utratím každý měsíc aspoň 1500, vypočítává okolnost, se kterou musí každý od začátku počítat. Hodně času tráví za volantem, denně najezdí i 100 kilometrů. To všechno je potřeba zakalkulovat do svých cen. Vizážistka také s sebou nosí těžký kufr. Simona má v ruce běžně dvanáct kilo. Dalším úskalím může být práce o víkendech a také velká nepravidelnost práce, která se může změnit i na poslední chvíli a vyžaduje velkou flexibilitu. Je třeba si také – jako v jiných oborech – hlídat faktury a platby, protože i zde se objevují potíže s platební morálkou, a plánovat finance, které přicházejí v menších částkách, ale i volný čas a dovolenou. V diáři mám naplánované nejen svatby na celý rok, ale také čtrnáctidenní dovolenou, radí Simona, jak si zorganizovat práci a čas.

Podle Adély v Česku chybí především inspirace. Český trh je strašně striktní, klienti se bojí experimentovat. Nejsou u nás přehlídky, show. Pro inspiraci je třeba dívat se do zahraničí. Když jsem vyjela za prací do Berlína, byla jsem úplně unešená. Make upy byly crazy, to v Česku moc není, odhaluje další úskalí – tentokrát úskalí celého českého trhu – Adéla.