Názory k článku Vláda nevyslyšela podnikatele, limit pro paušály nechce vrátit

Ne, ne dovolené ať si vezme kolik chce ale pěkně neplacenou, jako my.

Až zase strana a vláda bude hledat příčíny toho, proč dosavadní OSVČ zakládají s.r.o., a bude za tím vidět "hlavně úniky před EET" a podobné nesmysly, ať se zamyslí nad tím, jaký vliv na to má snížení obratu pro uplatnění paušálu, snížení minimálního kapitálu pro založení společnosti na 1 Kč a pokles nákladů na její založení, obecně řádově na jednotky tisíc.

Když už se s náklady "ani omylem" nevejdu do paušálu, neb jednoduchost startu podnikání a jednoduchost evidence byly v poslední době už prakticky poslední výhody SVČ, a když už to účetnictví z tohoto důvodu stejně musím vést, tak je přeci převedení části činnosti do nového účtujícího subjektu naprosto logickým výsledkem.

Nehledě na lepší možnost daňové optimalizace v s.r.o. je převedení části činnosti (nebo klientely) výhodné i proto, že podnikání prostřednictvím s.r.o. je pro podílníka i jednatele podstatně méně rizikové, pokud něco nevyjde. Zatímco OSVČ ručí za případný neúspěch celým svým majetkem, bez ohledu na zavinění.

Ano, samozřejmě. Jednatel ručí také celým svým majetkem. O tom žádná. Jenže za ZAVINĚNÉ ŠKODY, ať už úmyslné, nebo nedbalostní.

Nezodpovídá tedy (na rozdíl od OSVČ) za škody způsobené vyšší mocí, či například vzniklé souhrou okolností v rámci podnikatelského rizika či zaviněním řádně poučeného zaměstnance. Důkazní břemeno nese přitom ten, kdo tvrdí, že jednatel škodu zavinil, zatímco jde-li o OSVČ, leží důkazní břemeno že odpovědnost nenese na OSVČ. Vyvinit se OSVČ může přitom málokdy, např. jde-li o nějakou škodu způsobenou vyšší mocí a pokud nemá tzv. objektivní odpovědnost.

Příklad - PODNIK poruší cizí práva k ochranné známce. Zde existuje objektivní odpovědnost, tj. nezáleží na tom, zda podnik o těch právech veděl či nikoli a zda je chtěl či nechtěl porušit. PODNIK odpovídá vždy.

A v takovém případě OSVČ = PODNIK a s.r.o. = PODNIK. Jednatel se však ze zodpovědnosti vyviní poměrně snadno, prokáže-li, že "udělal vše co je v podnikání obvyklé a co lze po něm spravedlivě požadovat", aby možné škodě zabránil. V tomto případě například to, že před uvedením kolizně označeného zboží na trh si nechal zpracovat odborníkem (patentovým zástupcem, znalcem a pod.) nebo Úřadem průmyslového vlastnictví ČR rešerši na existenci cizích práv, která vyzněla negativně. (Což se může stát i v případě rešerše, provedené s veškerou péčí, byť ojediněle.)

V takovém případě hradí vzniklou škodu PODNIK, tedy s.r.o., ale nikoli jednatel. A pokud je PODNIK OSVČ, tak ta. Nemá-li na to dostatečný podnikatelský majetek (případně dobrou pojistku), musí škodu uhradit z majetku osobního.

Analogicky je možné, aby se jednatel vyvinil např. při škodě, která vznikne z titulu vlastnictví nemovitosti, pokud podle charakteru škody prokáže, že nemovitost byla řádně udržována a její stav kontrolován.

Stejně tak jednatel např. nezodpovídá za to, že zaměstnanec, ač řádně proškolený a poučený, nevydal zákazníkovi proti hotovostní platbě účtenku EET, ač tak učinit měl a mohl. Pokutu zaplatí PODNIK, tedy s.r.o., přičemž podnik může zaměstnance postihnout v rámci zák. práce, ale nemůže již požadovat náhradu od jednatele.