Dostalo se nám rady: Spořte od mládí pět až sedm procent svého příjmu a tyto úspory nikdy, před odchodem do důchodu, nepoužijte. Rada byla tedy dána. Je to skutečně dobrá rada? Co zkusit ji ověřit? V realitě to nepůjde, to je jasné, ale mohl by pomoci experiment takříkajíc z historické zkušenosti. Modelovat, jak by na tom byli v době odchodu do penze lidé dříve, pokud by se drželi doporučovaného. Třeba za posledních sto let, v prostoru dnešní Česwké republiky.
Pan Bezděk za nás jistě tento experiment, model, neudělá. Od redaktorů těchto novin bych ale naopak považoval za povinnost takovým experimantálním modelem ověřit páně Bezděkova tvrzení.
Jak by na tom v době dosažení průměrného penzijního věku, a v letech následujících až do průměrného dožití, byl člověk, začínající ono "Bezděkovo spoření" v roce 1910? A totéž pro každý další rok až do, třeba, roku 1970. Jaký by byl, s ohledem na skutečně proběhlé inflace a měny, skutečná rušení a zániky pojišťoven a fondů, skutečné změny zákonů, jeho příjem v letech možného důchodu v porovnání s průměrným příjmem v těchže letech?
Neukázalo by se, že za to téměř století by byla průměrná reálná penze onoho průměrného "spořivce" zcela nedostatečná k jakkoliv skromnému životu?
Proč takovýto jednoduchý modelový experiment redakce neudělá? Pan Bezděk ho neudělá, protože má své zájmy. Ostatně, nedivil bych se, kdyby si pro sebe pan Bezděk takovýto či podobný model již sestavil. Jeho chlebodárce si jistě podobné modely sestavuje, ale jejich účelem není říci pravdu občanům, jeho potencionálním střižným ovcím.
Sporiť si na dôchodok v peniazoch, na ktoré má monopol štát (v skutočnosti to žiadne peniaze nie sú) je brutálne riziko a nemôže fungovať. Tieto peniaze môže totiž štát kedykoľvek prehlásiť za neplatné alebo ich znehodnotiť tak, že budú bezcenné. Štátom tlačené peniaze nemajú žiadnu hodnotu samé o sebe. Preto keď sporiť, tak jedine v niečom, čo môže mať hodnotu samo o sebe - zlato, striebro, drahé kamene a podobne.