Ono to je na první pohled hezké. Podáme žádost hezky česky, na svém finančním úřadu a pak už jen čekáme na peníze. Tak hladké to ale nebude. Úřady si předají žádost třeba do Itálie. Italskému úřadovy přistane na stole požadavek přeložený automatickým překladačem do strojové italštiny. Nikdo tam nebude rozumět oč jde a když ano, stejně nebudou věřit věrohodnosti podkladů, které nemají v ruce. A tak po čase přijde českému žadateli dopis v italštině (řečtině... doplň co se hodí). Výzva, aby něco doplnil, doložil... Se lhůtou a poznámkou: když ji nedodržíš, máš smůlu.
Dřív stačilo specializované firmě zadat za nějaké to procento požadavek a vyřídila to přímo v zahraničí. Teď se bude úřadovat ex post a nakonec se to neobejde bez služby právníků a daňařů, která bude ještě dražší.
Politicky je to fajn, ale věcně - nic moc. Když na internetu hledám, firmy na vracení daně, až na výjimky to na svém webu ještě ani nedokáží pořádně vysvětlit, natož aby měli jasno, jak pomůžou. Bude v tom pěkný hokej.