Pavel Janoš vyrábí v Pardubicích perník podle starého rodového receptu. Nabízet zákazníkům tradiční výrobek spojený s daným regionem má podle něj své výhody i nevýhody. Lidé si Pardubice spojují s perníkem, a tudíž si ho chtějí z Pardubic odvézt a nebo jím někoho obdarovat. To je výhoda. Nevýhoda je, že mnohdy ani nevědí, že existuje mimo toho továrně vyráběného také velice kvalitní, řemeslně vyráběný perník bez konzervačních látek z místních kvalitních surovin, včetně medu od včelařů z Pardubického kraje a Vysočiny,
popisuje svou zkušenost podnikatel, mezi jehož zákazníky patří nejen místní, ale také lidé, kteří za jeho výrobky neváhají přijet z daleka. Několik zákazníků má i ve Spojených státech. Své zboží přitom prodává převážně ve vlastních prodejnách přímo v Pardubicích.
Čtěte také: V devíti letech začal vyrábět motýlky, v jedenácti už má desetitisíce dolarů
Vážíme si svých zákazníků
Také Cyrilovo pekařství v Hrachovci u Valašského Meziříčí, které peče tradiční frgály, sází především na odbyt ve vlastních prodejnách. Největší prodejní místo má přímo v Hrachovci v Cyrilově pekařství a ve svých prodejnách v Rožnově, Frenštátě pod Radhoštěm a Hodslavicích. Rozvážíme především po okolí a dodáváme do Makra. Jinak rozesíláme koláče poštou po celé republice,
vysvětluje majitelka pekařství Věra Kundrátová. Její frgály tak zdaleka nezůstávají jen v regionu, ale putují nejen po Česku, ale stejně jako perník z Pardubic i do zahraničí.
Pečením koláčů i perníků se uživí celá rodina.
Helena Konopíková peče Krchlebské koláče a za největší výhodu tradičního výrobku považuje fakt, že má přímý kontakt se svými zákazníky, které zajímá, v jakém prostředí její koláče vznikají. Tradiční nebo domácí výrobky jsou vyhledávané. Zákazník přijde k výrobci, zajímá se o výrobu koláče a ochutná – na tom nejvíce záleží,
myslí si Helena Konopíková. Také ona nejvíce koláčů prodá přímo ve vesnici, v Krchlebech, ve vlastní malé prodejně, kam za jejími koláči přijíždějí i autobusy s turisty, které zajímá Domažlicko. Podnikatelka však svými koláči zásobuje také cukrárny a prodejny v Plzeňském kraji a jeden supermarket. Pečením koláčů se její (dnes čtyřčlenná) rodina živí už třiadvacet let. Jsme spokojení a vážíme si našich zákazníků, protože díky nim máme práci,
tvrdí pro server Podnikatel.cz.
Čtěte více: Jak přetvořit ztracené zákazníky v dlouhodobý zisk? Návod je jednoduchý
Zarputilost se vyplatila
Obchodní ředitel společnosti Pravé hořické trubičky, s.r.o. Jaromír Topolský říká, že vhodný tradiční název, který je spojený s regionem, je určitě prvním marketingovým počinem podnikatele, bez ohledu na to, o jak velkého jde výrobce. Firma má dnes asi 75 procent trhu a své produkty má zalistované do většiny obchodních řetězců. Nebylo to ale snadné.
Přesvědčit nákupčí v řetězcích o kvalitě Hořické trubičky byl úkol na dva roky,
upozorňuje Jaromír Topolský. Boj o místo na trhu podle něj firmě ztěžovali plagiátoři Hořických trubiček, kteří své produkty nazývali podobně a podbízeli se cenou, čemuž odpovídala kvalita surovin. Došlo to tak daleko, že náplň ve většině trubičkách na trhu byla tvořena průmyslově ztuženým tukem, cukrem a barvivem,
konstatuje. Firma ale vsadila na kvalitu, dnes prodává v brandových obalech nebo privátních značkách a expanduje na Slovensko. A Jaromír Topolský je hrdý na to, že ani v privátním balení společnost nepřistoupila na sníženou kvalitu nebo změnu názvu. Vždy jsme hrdě prosazovali tradiční regionální název národního klenotu nyní již s 200letou tradicí výroby – Hořická trubička. Po letech usilovné práce musím konstatovat, že tato národní zarputilost se vyplatila,
pochvaluje si.
Čtěte více: V Česku se otevírají největší konopné lázně ve střední Evropě. Podívejte se
Vyrábět tradiční výrobek je především zavazující a poskytuje minimální prostor pro variabilitu výroby,
vysvětluje Karel Hlaváček, jednatel A. W. spol. s r. o., která v Lošticích vyrábí Olomoucké tvarůžky, na které se vztahuje ochrana zeměpisného označení, kterou poskytuje Evropská unie. Olomoucké tvarůžky dodává firma z Loštic nejen do obchodních řetězců po celém Česku, ale také na Slovensko, do Polska nebo Maďarska. Podnikatelské prostředí se stále znatelněji obohacuje o nabídku dalšího a širšího sortimentu se všemi důsledky z toho plynoucími. Takže vystaráno nemáme a asi mít nebudeme nikdy,
říká Karel Hlaváček k situaci na trhu a naznačuje tak, že ani s tradičním výrobkem nesmí podnikatel usnout na vavřínech.
I na rodinné stříbro dopadají vysoké daně
Takové řemeslo, které je vlastně rodinným stříbrem, máme povinnost zachovat i přes stále extrémně rostoucí vynucené náklady, náklady na energie, odvody a hlavně rostoucí DPH,
odpovídá Pavel Janoš na otázku serveru Podnikatel.cz, jak se mu nyní v oboru podniká. A dodává, že netuší, jak dlouho takové podmínky jeho podnikání vydrží. Kvalita je však pro něj důležitější než kvantita (vždyť také mimo jiné vyhrál první ročník soutěže Regionální potravina Pardubického kraje) a doufá, že to jeho věrní zákazníci ocení.
Čtěte více: Prvorepublikové rady: Poselství Henryho Forda
ČLÁNKY DO MAILU