Podnikatel každý den překonává určité překážky, aby svůj byznys rozvíjel žádoucím způsobem a šel za cíli, které si předsevzal. Mnoho překážek přichází zvenčí. Jsou to změny na trhu, změny v nákupním chování nebo požadavcích zákazníků, změny legislativní, změny uvnitř firmy, když se mění zaměstnanci a mnohé další. Existují ale také bariéry vnitřní, které si podnikatel vytváří ve své hlavě. Příklad? Negativní myšlenky, apriorní přesvědčení nebo adorace perfekcionismu.
Negace je zabiják
Hodně škody mohou napáchat negativní přesvědčení a myšlenky. Neboli přemýšlení o tom, co nejde, místo soustředění se na to, co se daří nebo do čeho se pustit. Ještě jinak – jedná se o vyzdvihování slabých stránek, nevýhod, problémů a chyb, namísto zaměření pozornosti na potenciál, silné stránky a výhody, na to, co se povedlo, a je na tom tudíž možné v podnikání i každodenní práci s lidmi stavět dál.
Ilustrační obrázek
Důsledné nahrazování špatných myšlenek protikladnými dobrými je stará jogínská praxe. Jako techniku pratipakšabhávana ji připomíná indolog Dušan Zbavitel ve své útlé knize Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti (vyd. Dharma Gaia, 1993). Vyvolejte myšlenky opačného zaměření, nežli byly ty rizikové,
radí s odkazem na tuto starou techniku na svém webu také vyhlášený odborník na závislosti Karel Nešpor ve svých doporučeních pro zlepšení sebeovládání.
Co to může konkrétně znamenat v podnikání? Například změnu vnitřního dialogu podnikatele. Místo negativních myšlenek typu „schůzka určitě dopadne strašně, porada bude zase tak nudná jako minule, dnes se mi do kanceláře vůbec nechce“ lze vědomě v hlavě rozvíjet pozitivní formulace. „Schůzka dopadne dobře, porada tentokrát bude zajímavá, dnes se do kanceláře těším.“ Je k tomu třeba cvik a pozornost.
Z jakého důvodu je to přínosné? Myšlenky, které jdou člověku hlavou a vytvářejí jeho vnitřní myšlenkové prostředí, ovlivňují jeho úhel pohledu a konání (jako kdyby ho programovaly). Když něco vidí jen negativně a naladí se na negativní vlnu, jedná v intencích negativní myšlenky. Není divu, že nakonec může velmi často konstatovat, že všechno dopadlo přesně tak špatně, jak předvídal.
Obdoba staré jogínské techniky je ostatně jako doma i v současném koučování nebo v psychologii. Podobnému principu se říká přerámování (neboli refraiming). V praxi ji lze vysvětlit na notoricky známém příkladu se sklenicí z části naplněnou vodou. Někdo ji vidí poloprázdnou, jiný poloplnou. A vidět ji spíš poloplnou než poloprázdnou se lze vědomě naučit – vědomě to každodenně trénovat.
Čtěte také: 7 užitečných koučovacích tipů pro každodenní podnikatelskou praxi
A priori takové a ještě makové
Podobnými škůdci jako negativní myšlenky jsou také apriorní přesvědčení a tvrzení. Často jdou spolu ruku v ruce. Někomu je zkrátka předem jasné, že něco bude tak a tak, ten bude takový a makový, projekt bude určitě k ničemu, zaměstnanec ho jistě pokazí a obchodní partner zase zaplatí pozdě, i když pro to ještě nemá žádnou reálnou evidenci. Nelze samozřejmě popřít, že jsou situace, kdy k takovému závěru svádí všechny dosud nashromážděné zkušenosti. Ale ani tak z nich nelze přísně vzato jednoznačně usuzovat na to, že se bude situace znovu opakovat přesně tak, jak se stala minule. Změnily se totiž okolnosti, kontext. Neplatí pravidlo, když se dvakrát stalo A, už vždycky se stane A – okolnosti se totiž neustále mění. A to platí jak pro negativní věci, tak i pro ty pozitivní.
Při odstraňování apriorních přesvědčení se v první řadě vyplatí rozlišovat, kdy existuje pro nějaké přesvědčení nebo tvrzení skutečně pádný důvod v podobě reálné evidence argumentů a kdy je přesvědčení jen něčím, co si dotyčný vykonstruoval v hlavě. Aniž by pro takové přesvědčení měl nějaký reálný důvod či důkaz. To, co si myslíme, že nějak je, nemusí vůbec korespondovat s tím, co se skutečně děje a už vůbec ne s tím, jak to vidí ostatní. Kdo předem ví, že něco nedopadne, nebo to dopadne přesně jedním způsobem, nerozvíjí ani šanci, aby to dopadlo dobře nebo jednoduše úplně jinak. Nepřipraví si příslušné varianty jednání. A když podobná, především negativní apriorní přesvědčení šíří v týmu nebo z pozice nadřízeného mezi svými zaměstnanci, podkopává i motivaci ostatních.
Čtěte také: Nepouštějte se do byznysu bezhlavě. Učte se efektivně plánovat. Víme, jak na to
Apriorní přesvědčení lze vysvětlit také jako tunelové vidění. Pro lepší představu: je to jako když se pták dívá malým kulatým otvorem z budky ven. Vidí kousek stromu, kus nebe, možná zahlédne křídlo dalšího ptáka. A to považuje za skutečnou realitu. Už nevidí, že kolem budky krouží desítky dalších ptáků různých druhů, že budka visí v zahradě, kde jsou i lidé, dům… Opustit apriorní představy pak znamená vylétnout z budky a rozhlédnout se, rozšířit svou perspektivu a tím i tvořivost a flexibilitu.
Za dokonalostí s vyplazeným jazykem?
Jak se projevuje perfekcionistka nebo perfekcionista? Zabývají se detaily na úkor kvality, jsou puntičkáři z hlediska pořádku, postupů, pravidel, organizace apod., mají sklony k přehnané kontrole, děsí se chyby, proto mohou odkládat konečná rozhodnutí, mají toho moc, protože si snahou o dokonalost přidělávají práci. Perfekcionismus, který se na první pohled tváří jako skvělý pracovní pomocník, může být velmi zákeřnou brzdou v podnikání. Ať už jde o výrobek, o službu, o projekt, o vnitrofiremní procesy, či o cokoliv jiného, je většinou nemožné určit, kdy už jsou perfektní. A kdyby, zcela hypoteticky byly, je to konec vývoje, perfekce je zatuhnutí, překážka tvořivosti.
A to jde spíš proti smyslu podnikání, které pracuje se stálou změnou a reakcí na to, jak se mění okolnosti – dění na trhu, konkurence, požadavky klientů či zákazníků i zaměstnanců a tak dále. Cesta k perfekci je jen výhoda pro konkurenci, která může perfekcionistu se svým neperfektním výrobkem nebo se svou sice ne zcela perfektní, ale pro zákazníky aktuální a žádanou službou lehce předběhnout.
Podnikatel nebo manažer – perfekcionista i jeho souputnice podnikatelka nebo manažerka – perfekcionistka budou těmi, kdo chtějí mít všechno pod kontrolou, prověřují každý detail, s ničím nejsou spokojení a podrývají tak důvěru ve svůj tým. O tom, že perfekcionismus zabíjí nebo přinejmenším brzdí tvůrčí proces potřebný pro inovace, od kterého prostě nelze odpárat možnost chyb, ani nemluvě.
Chyby jsou v pracovním životě jedním z největších tabu a nezáleží na tom, zda se jedná o špatná rozhodnutí, nevydařené inovace, nebo jen o podružné maličkosti. To je více než jen škoda. Pracovníci i firmy se svým přehnaným perfekcionismem zbavují šance poučit se z chyb a podporovat nové nápady,
tvrdí novinářka Simone Janson ve své knize Jak nebýt perfektní, ale úspěšný (vyd. Grada Publishing, 2010).
Čtěte také: 5 základních otázek, na které neznáte odpověď? Na podnikání se raději vykašlete
Simone Janson také upozorňuje, že jistě nelze očekávat, že se perfekcionista zbaví svého puntičkářského přístupu jako zázrakem. Ale ke změnám lze dojít postupně, pomalu, krok za krokem. Prvním krokem může být třeba už jen to, že si perfekcionista své postupy, které jemu ani firmě nesvědčí, postupně uvědomí a začne s nimi pracovat jinak, než je dosud zvyklý. Mozek se totiž stále učí a naučené chování je možné v něm přepsat chováním jiným. S pomocí tréninku, tedy každodenní praxí, a trpělivostí.
ČLÁNKY DO MAILU