Názory k článku Vstřícnost a ochota prodejců se zlepšuje, stále však chybí úsměv

Auto jsem kupovala zatím jen třikrát. Nábytek dvakrát v životě. Tam jsem se s neochotou nebo protivnými prodavači nesetkala. Horší je to při nakupování oblečení nebo potravin. Při nakupování ponožek pro vnuka jsem nevěděla jaký je převod velikostí - mám pořád zafixované velikosti podle metrické délky chodidla. Když jsem požadovala převodovou tabulku, prodavačka se mne zeptala, nač to potřebuji? Abych zjistila správnou velikost ponožek. "Asi tak velký jako boty, né?", odpovětila.
Nedávno v marketu u pultového prodeje masa jsem se zeptala, jestli ta kýta, která je v akci, zda je to ořech nebo šál. Prodávající na mne vykulila oči a řekla mi, že prodává maso a ne šály. Nebyla to žádná mladice, ale spíš už starší žena. Zřejmě nevyučená v oboru, neznalá. V jiném supermarketu, u pultového prodeje masa, jsem chtěla dva pláty z hovězí kýty na hovězí roládu. Doma jsem zjistila, že prodavačka mi ty pláty uřízla po délce masového vlákna, nikoliv napříč. Prodavačky jsou přijímány z Úřadu práce, za minimální mzdu, nejsou vyučeny v oboru. Bohužel.