Kolem sdílených služeb je spousta otazníků a současná legislativa si s tímto rostoucím fenoménem prakticky vůbec neví rady. Psali jsme o tom v článku Současné zákony na sdílenou ekonomiku neplatí. Jak ji tedy uchopit a pochopit? Jisté je jedno. Sdílená ekonomika je bezesporu výdělečnou činností a jako taková by měla být i zdaněna. Problém je v tom, že nikdo neví, podle jakých pravidel. Česká daňová legislativa prozatím na nový a rychle rostoucí sektor podnikání nestihla zareagovat. Správné zdanění sdílené ekonomiky vyžaduje nejen identifikaci těch aktivit, které by měly být zdaněny, ale současně také jednoznačnou definici příjmu a jeho příjemce,
říká Kateřina Novotná, daňová expertka společnosti Deloitte.
Hoteliéři, taxikáři a provozovatelé dalších tradičních služeb si často stěžují, že musí na rozdíl od poskytovatelů volných ubytovacích kapacit nebo přepravních služeb splňovat přísné regule. Často také slýcháme, že lidé, kteří si sdílením přivydělávají, a dnes často i vydělávají, neodvádí ze svých příjmů daně. Mnohdy se tak ale neděje proto, že by tito lidé chtěli šidit stát a držet se v takzvané šedé zóně ekonomiky. Někteří o svých povinnostech, což je ale samozřejmě neomlouvá, ani nevědí. Jde třeba o studenty, kteří si po večerech přivydělávají rozvozem lidí, o majitele bytů nabízejících je ke krátkodobému ubytování nebo ženy, které si přivydělávají výpomocí v domácnosti.
Poskytovatelé volných zdrojů nemají problém s regulacemi a nechtějí se jim vyhýbat. Problém vidí především ve složitosti a nepřehlednosti stávajícího systému. Pokud mají jinou práci a jen si sdílenou ekonomikou přivydělávají, nechtějí a nemohou věnovat desítky či stovky hodin administrativě. Současná pravidla nejsou nastavena pro běžné lidi, ale pro odborníky, kteří se jimi zabývají den co den. Stát by měl přijít se zjednodušenou formou regulací uplatnitelných právě na sektor sdílené ekonomiky,
myslí si Ondřej Dufek, CMO & Co-Founder společnosti Flatio.
Druhou skupinou, která je ve sdílené ekonomice z daňového pohledu problematická, jsou zprostředkovatelé. Jde o firmy propojující skupinu koncových uživatelů se skupinou poskytovatelů. Pokud se budeme bavit o zdanění těchto firem, tak na nich z daňového pohledu nic specifického nenajdeme. To ale platí jen v případě, že má takováto firma v Česku daňovou registraci. Pokud ji nemá, narážíme na docela velký problém. Tyto společnosti pak své celosvětové příjmy daní v lepším případě v daňovém ráji, v horším případě vůbec.
My jsme česká firma a daníme v Česku. Snažíme se splňovat všechny náležitosti českého právního rámce. Vydáváme faktury i daňové doklady. Pokud ale půjdeme do detailu, všechny zákonem dané povinnosti splnit nemůžeme. Zákon třeba říká, že příležitostný příjem do určité částky se nedaní, ale není přesně definované, co příležitostný příjem vlastně je. Já mám například auto, které jednou za dva týdny pronajmu. Je to příležitostný příjem, nebo jde o podnikání?
ptá se Jan Charouz, CEO & Co-Founder společnosti SmileCar. Sám tuto činnost nepovažuje ani za přivýdělek, ale spíš snížení nákladů na provoz auta. Zákon o daních z příjmů skutečně říká, že pokud si člověk vydělá do 30 000 korun ročně a tento příjem je příležitostný, tak se danit nemusí. Dá se ale mluvit o příležitostném podnikání, když jsou auto nebo byt k pronájmu nabízené opakovaně?
K tématu dále čtěte: Uber není sdílená ekonomika, je to prostě přeprava. V Brně dočasně končí
Možným řešením jsou miniživnosti
Sdílenou ekonomiku je těžké regulovat, stejně jako řádně zdanit. Pro Finanční správu ČR je nejobtížnější dohledat všechny transakce, které se v tomto segmentu realizují. Zajistit, že ti, kteří sdílí svá aktiva s ostatními, své příjmy z této aktivity řádně zdaní. V situacích, kdy dochází ke sdílení ekonomiky i přes hranice jednotlivých zemí, určit, ve které z nich má dojít ke zdanění příjmů plynoucích ze sdílení, a současně určit, jaká část aktivity má být zdaněna a v které zemi. Pro rozvoj sdílené ekonomiky je podle studie Deloitte důležité reagovat na to například tvorbou speciálního zákona, jak se stalo v některých státech Evropské unie.
Třeba Belgie a Itálie tento segment regulují tak, aby byl umožněn jeho další rozvoj, dochází zejména ke snižování bariér vstupu do odvětví, a současně byla zachována efektivní ochrana spotřebitele. Podřízení sdílené ekonomiky stávající regulaci by výrazně snížilo potenciál tohoto odvětví a omezilo jeho ekonomické benefity. Pokračování současného stavu může vést k právní nejistotě a setrvání nových forem podnikání v pololegálním módu. To kromě rozvoje sdílené ekonomiky ztěžuje regulaci a výběr daní v odvětví,
komentuje Martin Bohuslav, advokát Deloitte Legal.
Zástupci zprostředkovatelských společností se shodují, že by sdílení mělo být bráno jako podnikání, protože zůstávat v šedé zóně je nepohodlné. Jako podnikatelé by si totiž lidé nabízející své volné zdroje mohli například odečítat náklady. Stát by proto podle nich měl přijít s novou formou podnikání, která by pro tyto lidi byla výhodná a co nejméně zatěžující. Mělo by to jistě i etický efekt a lidé by se odvodu daní nebránili. Mohu to ilustrovat sám na sobě. Dříve jsem si stahoval nelegální kopie filmů, které byly těžko k sehnání nebo úplně nedostupné. Když se objevil Netflix, automaticky jsem ho začal využívat, protože je to pro mě pohodlnější. Dnes se na filmy dívám s čistým svědomím. A stejně by to fungovalo i po zavedení zjednodušené formy daňového přiznání,
domnívá se Ondřej Dufek z Flatia.
Tímto směrem hodlá vyvíjet své aktivity i Česká asociace sdílené ekonomiky. Prioritně se budeme zaměřovat na nové možnosti zdanění a úpravu legislativy. Přizpůsobení se stávajícím požadavkům není reálné. Chceme vládě předložit návrh zjednodušení registračních procesů, jedná se o vytvoření takzvaných miniživností. Zároveň chceme jít cestou ohraničení příjmové hranice, ne vytyčováním konkrétních údajů. Pracujeme s návrhem kopírování minimální mzdy. Ta se vyvíjí s trhem a je to trvale posouvatelná hranice. Definovat jednu sumu je zbytečné, protože za pár let může být všechno jinak,
uvádí předseda asociace a CEO společnosti Bringr Patrik Czetö.
Psali jsme: Uber v ČR nabízí partnerskou smlouvu. Firmy řidiče zaměstnávají. Je to taxi?
Využijme digitální stopu
Řešení celé daňové problematiky sdílené ekonomiky přitom může být poměrně snadné díky tomu, že veškeré činnosti v tomto segmentu za sebou zanechávají digitální stopu. Všechny transakce jsou zaznamenány v systémech jednotlivých zprostředkovatelů a jsou snadno dohledatelné. Ideální by tedy bylo propojit IT systémy Finanční správy ČR a společností provozujících platformy na sdílení. Díky tomu by mohly příjmy ze sdílení vstupovat do předvyplněných daňových přiznání. Finanční správě ČR by to usnadnilo výběr daní a těm, kteří sdílí svá aktiva, by to usnadnilo přiznávání těchto příjmů,
je přesvědčená daňová expertka Deloittu Kateřina Novotná.
Pilotně takový projekt běží v Estonsku. Většina jeho obyvatel používá elektronicky předvyplněná daňová přiznání, kam se automaticky vyplňují údaje od zaměstnavatelů a od bank. Estonská daňová správa je například napojena na IT systém Uberu, který poskytuje data ohledně transakcí svých smluvních řidičů. Tato data pak vstupují do předvyplněných elektronických daňových přiznání těchto řidičů. Zároveň to umožňuje adekvátně zdanit i samotný Uber. Propojení IT systému Finanční správy ČR se pochopitelně nemusí omezovat jen na platformy pro sdílení. Jeho propojení s velkými zaměstnavateli, katastrálním úřadem a dalšími by zajistilo předvyplnění položek v daňovém přiznání, čímž by došlo k úspoře času a snížení byrokracie. A nejde jen o administrativní náročnost spojenou s vyplňováním daňových přiznání.
Společnosti nabízející služby v rámci sdílené ekonomiky, které v těchto transakcích vystupují v roli zprostředkovatele, totiž podle studie Deloitte zpravidla neřeší, jakým způsobem je příjem za propůjčení svých aktiv zdaněn na straně jejich poskytovatele. Splní svoji daňovou povinnost plynoucí z účtované provize a tu zbývající ponechávají na poskytovateli aktiva. Na zvážení je tedy zavedení zvláštního režimu zdanění těchto příjmů ve smyslu „zajištění daně“ na straně zprostředkovatele. Příkladem společnosti, která se zmíněný problém snaží řešit, je Airbnb. Společnost do své aplikace implementovala automatické strhávání poplatků pro místní samosprávy, které pak sama rozpočtům samospráv odvádí,
upozorňuje Kateřina Novotná.
Problematika zdaňování příjmů ze sdílené ekonomiky je velmi široká. Kromě jiných se řeší i otázka, jestli na příjmy ze sdílení aplikovat nižší daňovou sazbu než na jinou podnikatelskou aktivitu. Například Belgie s Itálií k tomu přistoupily. Dá se to ospravedlnit jako daňová podpora rozvíjejícího se odvětví. U nás se v současné době hovoří například o možnosti vyjmutí sdílené ekonomiky z obsahové definice podnikání a zdanění souvisejících příjmů jako příjmů příležitostných s ohraničením částky maximálního příjmu. Na druhou stranu by se jednalo o určitou netržní výhodu jednoho odvětví vůči jiným odvětvím a také o možnost pro potenciální daňové úniky.
Bez nové legislativy to tedy dál nepůjde. Pokračování ve stávajícím režimu může vést k omezování potenciálu sdílené ekonomiky, což by vzhledem ke konkurenceschopnosti nebylo rozumné. Podíl sdílené ekonomiky na HDP se dnes v Česku odhaduje v rozmezí od 0,51 % až do 1,19 % HDP. V absolutních číslech se tedy jedná o 25,7 až 60 miliard korun. A to je víc než v sousedním Rakousku nebo Německu.
ČLÁNKY DO MAILU