90 % všech zadavatelů veřejných zakázek ve státní správě a samosprávě je přesvědčeno, že přístup nadřízených orgánů, které jim přikazují používat jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, ohrožuje kvalitu budoucího plnění zakázky. Ne ve všech případech se totiž hodí vybírat dodavatele jen na základě nejnižší ceny. Vyplývá to z průzkumu poradenské společnosti Otidea a advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners mezi více než 450 úředníky státních orgánů, krajů, měst a obcí zadávajících veřejné zakázky.
75 % z nich uvádí, že podle jejich zkušeností není správné soutěžit pouze s jediným hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny, protože se tím nemusí nutně ušetřit. Nižší cena se projevuje na kvalitě provedení práce. Klasickým příkladem jsou nabídky cen stavebních prací, které bývají velmi často silně podhodnocené, ale nakonec se velmi prodraží z hlediska nevyhnutelných víceprací,
říká advokát Petr Novotný z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners. Jeho slova potvrzuje skoro polovina zadavatelů. Ti se totiž pravidelně setkávají s případy, kdy je výsledná cena natolik nízká, že vítěz evidentně nemůže splnit požadovanou kvalitu. Od úředníků víme, že hodnocení zakázek podle jediného kritéria nejnižší nabídkové ceny je možná jednodušší a rychlejší, ale rozhodně v konečném důsledku není levnější ani účinnější,
tvrdí Tomáš Langr, ředitel společnosti Otidea.
Čtěte také: Podrobný průvodce zákonem o veřejných zakázkách
I přesto devět z deseti hodnotících komisí nakonec vybírá dodavatele s mimořádně nízkou cenou. Pouze 10 % komisí si dovolí nabídku vyřadit z toho důvodu, že dodavatel není schopen objektivně vysvětlit svou mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Ve 20% případů je to proto, že se obávají odvolání z důvodů nepřijetí ceny. Nejvíce zarážející je zjištění, že více než 80 % zadavatelů používá jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, protože mají strach, že budou napadeni pro netransparentnost zadávacího řízení.
55 % dotázaných by například uvítalo možnost orientačně vymezit přímo v zadávací dokumentaci mimořádně nízkou nabídkovou cenu, tedy předem stanovit minimální a maximální cenové rozpětí, které zadavatel považuje za reálné v daném segmentu trhu. Vyřeší tento problém řešit další novela zákona o veřejných zakázkách? Podle Tomáše Langera ne: Klíčem je nejen celková změna zákona, ale především samotná praxe ministerstev a dalších státních orgánů.