Na podporu stavebního spoření by stát v roce 2010 měl podle predikce AČSS dát jen 12,35 miliardy korun. Reálně vyplacená státní podpora za rok 2009 činila 13,262 miliardy korun, což je oproti roku 2008 o 6,8 % méně, tedy došlo k poklesu o celou miliardu. Opět se tedy potvrzuje, že náklady státu na příspěvek ke stavebnímu spoření postupně klesají a že jeho omezování skutečně není cestou k řešení rozpočtových problémů naší země.
Podpora stavebního spoření má pro českou ekonomiku zcela nesporný význam. Stavební spořitelny umisťují své volné prostředky na mezibankovním trhu, investují do státních dluhopisů či hypotečních zástavních listů. Fungují tedy jako dodavatelé likvidity finančnímu systému a významný stabilizační faktor. V rámci sektoru stavebního spoření je do státních dluhopisů investováno přes 100 miliard korun a stalo-li by se stavební spoření (například v důsledku snížení státní podpory) méně atraktivním a klienti by se ve větším měřítku přesunuli k jiným investičním příležitostem, byly by stavební spořitelny nuceny omezit svou roli investora státního dluhu.
Hovoříme-li o argumentech podporujících smysl státní podpory stavebního spoření, neměli bychom rozhodně zapomenout na multiplikační efekt stavebního spoření. Má pozitivní vliv na rozvoj v oblasti stavebnictví a současně přispívá k vyšším daňovým výběrům včetně DPH. Z analýz provedených odborníky vyplývá, že se v současnosti jedna koruna investovaná do podpory stavebního spoření vrací do státního rozpočtu v podobě přibližně dvou korun jako daňový příjem. Bohužel někteří kritici vidí v rozpočtové kapitole stavebního spoření pouze tu část výdajovou, avšak ne už tu příjmovou, ať už finanční či nefinanční.
Já osobně za jeden z nejvýznamnějších pozitivních efektů stavebního spoření pokládám jeho podíl na tvorbě pracovních příležitostí a motivaci k dlouhodobému spoření a odpovědnost za vlastní budoucí zajištění.
Petr Zaremba,
ředitel odboru řízení aktiv a pasiv Raiffeisen stavební spořitelny a. s.
ČLÁNKY DO MAILU