O dluzích se mluví jako o českém národním specifiku. Dluží prakticky každý každému. A v důsledku nezvládnutí nepříznivé finanční situace dochází stále častěji k bankrotům. Těch firemních bylo v loňském roce 3692, což znamená nárůst o 46 %. Většinu firemních bankrotů evidovaných za rok 2012 tvoří krachy fyzických osob, a to především z oblasti pohostinství a služeb. Tolik na úvod pro nastínění závažnosti situace.
Zadlužení a bankrotující podnikatelé mohou velmi snadno a rychle stáhnout ke dnu i dosud fungující podniky. Česká republika totiž stále nemá jasnou a fungující legislativu, která by firmám pomohla při vymáhání pohledávek. Čekalo se to od úprav, které přišly se začátkem tohoto roku, jenže ty v sobě skrývají řadu nejasností a někdy se i navzájem negují. O těchto nezodpovězených otaznících a problémech, které kvůli nim mohou nastat, si server Podnikatel.cz povídal s odborníkem na řízení pohledávek a procesní řízení Vlastimilem Veselým.
Problém předžalobní výzvy
Absence zákonů umožňující účinně vymáhat pohledávky dostává do úzkých řadu podnikatelů a firem. Kolik jich ještě bude?
Jedním ze zavedených opatření, které chrání dlužníka, nikoli věřitele, je předžalobní výzva. Věřitel musí podle této novinky občanského soudního řádu dlužníka kontaktovat ještě před podáním návrhu na zahájení soudního řízení a vyzvat ho ke včasnému uhrazení dluhu. A to sedm dní před tím, než věřitel začne vyřizovat soudní řízení. A tady je první kámen úrazu. Ukrývá ho v sobě § 142a odst. 1, který říká: Žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b), má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.
Problém je v tom, že zákon nemluví o doručení, ale pouze o zaslání. Jsem zvědavý, jak se s tímto poperou právníci a jak soudy, které dnes vždy žádají doručenky. Fungování tohoto paragrafu v praxi zřejmě osvětlí až první případ, který soud bude muset vyřešit. Chybí ale precedenční právo, takže stejně nebude možné se držet jednoho výkladu,
upozorňuje Vlastimil Veselý, výkonný ředitel společnosti Catania Group.
Zřejmě se bude často stávat, že předžalobní výzvy se budou vracet jako nevyzvednuté. Pokud chce podnikatel vymáhat svou pohledávku a má to štěstí, že mu dluží právnická osoba, je pro zasílání těchto a dalších důležitých sdělení vždy nejlepší použít datovou schránku. Sporným se může stát i konec věty, který hovoří o zaslání na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Na papíře to vypadá dobře, ale v praxi se právníci a hlavně jejich klienti dostanou do potíží plynoucích ze slovíčkaření. Čeština je příliš bohatý jazyk na to, aby si mohla dovolit několik možností výkladu zákonů,
komentuje Vlastimil Veselý. Důležité je připomenout, že pokud k zaslání předžalobní výzvy nedojde, soud bude probíhat i bez toho. Věřiteli pouze nemusí být uznána náhrada nákladů na soudní řízení.
Pohledávky vymáhají exekutoři, ne soudy
I když věřitel soudní spor vyhraje, stále to není důvod k radosti. Nemůže totiž soud žádat o to, aby pohledávku zároveň vymáhal. Od ledna je toto věcí exekutorů. § 251 občanského soudního řádu říká, že nesplní-li povinný (dlužník) dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný (věřitel) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud pak nařizuje a provádí výkon pouze u následujících rozhodnutí:
a) o výchově nezletilých dětí,
b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu,
c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady,
d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
e) orgánů Evropských společenství,
f) jde-li o cizí rozhodnutí.
Je-li k soudu podán návrh na výkon rozhodnutí v jiné věci než ve výše uvedených, soud tento návrh odmítne.
Čtěte více: Jak na postoupení pohledávek
Nejasnosti obchodního zákoníku
Už od začátku března měly platit novinky v obchodním zákoníku. Ten se upravoval na základě evropského práva, které jasně říká, že pohledávky, kterými jsou i všechny vydané a faktury, musí být zaplaceny do 30 dnů. Zákon je ale opět napsaný podle hesla: „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“ Nutno říci, že novela obchodního zákoníku stále ještě nevstoupila v platnost. Patrně ji shodí Senát a začne platit až od příštího roku.
§ 340 odstavec 5 navržené úpravy obchodního zákoníku říká následující: Je-li ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, nesmí být sjednaná doba takového převzetí nebo ověření delší než 30 dnů. Ujednat dobu převzetí nebo ověření delší než 30 dnů lze jen tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.
Zákon sice smluvním stranám povoluje sjednat si dobu splatnosti i delší než 60 dnů, ale jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Co výraz hrubě nespravedlivé znamená, to zatím nikdo neví. Je tu sice další paragraf, který to trochu osvětluje, ale dnů splatnosti se to vůbec netýká. Já toto vnímám jako velmi špatný zákon, který věřitele dostává do ještě horší pozice,
upozorňuje Vlastimil Veselý.
Věřitel bude mít opět smůlu. Ve vymahatelnost zákona na základě svých zkušeností nevěří například dodavatelé do obchodních řetězců nebo ti, kteří spolupracují s velkými stavebními firmami. Pokud se dočkají vyplacení faktury do 90 dnů, tak mohou být spokojeni. Navíc jsou často tlačeni do podpisu souhlasu o posunutí splatnosti. Když na to nepřistoupí, tak prostě jako dodavatelé skončí. Ačkoli mají být smlouvy výsledkem dohody obou stran, pravidla hry obyčejně nastavuje ten, kdo platí,
říká Vlastimil Veselý, odborník na řízení pohledávek.
ČLÁNKY DO MAILU