Krádeže dat nebo zneužití interních informací mohou firmu zcela odepsat. Vynášení citlivých informací mají v drtivé většině na svědomí bývalí zaměstnanci nebo lidé, kteří jsou ve výpovědní lhůtě. Ačkoli je zcizení duševního vlastnictví trestným činem, mnozí zaměstnanci nevidí v tom, že si nechávají firemní údaje pro další potřebu, nic špatného.
Z výsledků globální studie společnosti Symantec (Nasdaq: SYMC) vyplývá, že data si v posledním roce při svém odchodu odnesla celá polovina zaměstnanců. 40 % z nich pak hodlá tyto údaje využít v novém zaměstnání. Pak už je jen krok k tomu, aby odchozí zaměstnanec odvedl i klienty. 62 % dotázaných má za to, že přenášení pracovních dokumentů a firemních informací není v rozporu s firemní politikou. Velká část lidí se navíc domnívá, že vlastníkem důvěrných dat je ten, kdo je vytvořil.
Dle statistik se počet případů zneužívání dat a citlivých firemních údajů neustále zvyšuje, přitom firmy si neuvědomují, že toto potencionální riziko ohrožuje přímo jejich samotnou existenci,
dodává Ivan Janoušek, manager divize ICT společnosti APOGEO Esteem.
Následného postihu za vynášení interních informací se většina lidí neobává. 68 % zaměstnanců v průzkumu uvedlo, že jejich zaměstnavatel proti tomuto žádné kroky nepodniká. Firmám se nedaří vytvářet v oblasti ochrany dat vhodné prostředí a firemní kulturu, které by podpořili zodpovědnost a závazek zaměstnanců. Pouze 38 % zaměstnanců tvrdí, že jejich vedoucí považují ochranu dat za obchodní prioritu společnosti.
Definice duševního vlastnictví
Duševním vlastnictvím se rozumí výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, zkoumání a myšlení. Těmi jsou myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou, vesměs by tedy mělo jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální.
Ilustrační obrázek.
Hodnota práv k duševnímu vlastnictví je většinou hůře určitelná než u fyzického majetku, závisí zejména na míře jejich následné využitelnosti a přínosu pro jedince či společnost a schopnosti podpořit další tvorbu materiálního i nemateriálního charakteru.
Právo týkající se duševního vlastnictví se v České republice skládá ze dvou celků, a to z autorského práva, chcete-li autorského zákona, a práva průmyslového vlastnictví.
Obecně platí, že informace předávané mezi dvěma subjekty by měly zůstat důvěrnými, pokud jedna ze stran nesvolí k uveřejnění těchto informací třetím osobám. Samozřejmě ale záleží na charakteru a citlivosti údajů. V případě jakýchkoli pochybností je vhodné obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů.
Čtěte také: Češi se nevědomky připravují o miliardy
Nejlepší obranou je vzdělávání
Zaměstnavatelé by měli své zaměstnance už při nástupu upozornit, že vynášení důvěrných informací je trestné. Chytře uvažující společnost zavede ochranu duševního vlastnictví do školení o bezpečnosti. Není na škodu zanést specifika ochrany dat do pracovních smluv a nakládání s nimi průběžně sledovat. Zejména v případě, že je pracovní poměr ukončován kvůli neobvyklé situaci, měl by vedoucí pracovník na dodržování pravidel upozornit i při výstupním pohovoru. To samé platí i v případě, že je pracovní smlouva ukončena po vzájemné dohodě. Zaměstnanci si musí být vědomí, že porušení stanovených pravidel bude mít dopad nejen na ně samotné, ale i na budoucího zaměstnavatele.
ČLÁNKY DO MAILU