Vypadá to, že berňák ohledně smlouvy s IBM neříká úplnou pravdu, tvrdí Bláha

Generální finanční ředitelství (GFŘ) rozpoutalo po zveřejnění informace, že po 30 letech získá od společnosti IBM licenci k ADIS, doslova mediální chaos. Dohodu sice prezentovalo jako bezúplatnou, v samotné smlouvě je však uvedeno, že aby mohlo k předání dojít, musí GFŘ od IBM koupit do roku 2023 služby za nejméně 750 milionů korun.

Jak navíc upozornil Ekonomickydenik.cz, v rámci již vypsané veřejné zakázky na provoz ADISu do roku 2023 získá IBM dalších 558 milionů korun. Otázkou však bylo, zda se zmíněných 558 milionů korun bude počítat do limitu 750 milionů. Těsně před začátkem rozhovoru s Michalem Bláhou, provozovatelem Hlidacstatu.cz, GFŘ serveru Podnikatel.cz uvedlo, že částka se do limitu nepočítá.

Co říkáte na smlouvu a na to, že podle vyjádření GFŘ si IBM přijde v následujících letech na více než 1,3 miliardy korun?

Mám z toho rozporuplné pocity. To, že tiskové oddělení GFŘ vydá jen pár dní po sobě několik protichůdných vyjádření, zda se ty částky vyplatí obě, nebo jenom jedna z nich, svědčí o podivné situaci. Nejprve GFŘ prezentovalo, že licenci od IBM dostane bezúplatně a „opomnělo“ zmínit, že je převod podmíněn utracením 750 milionů korun. Už tato komunikace GFŘ tak byla marketingově posunutá.

U veřejné zakázky je navíc další částka 558 milionů Kč, o které GFŘ komunikovalo velmi nejasně. Viděl jsem vyjádření GFŘ čtyřem různým novinářům a pokaždé říká něco jiného. Základní parametry smlouvy tak GFŘ komunikuje zmateným způsobem a vypadá to, že se snaží neříct úplnou pravdu. Důvody, proč tomu tak je, nechápu.

Co je naopak pozitivní, že se smlouvu vůbec podařilo uzavřít. Firma IBM nemusela přistoupit na předání licence.

Čtěte také: ADIS je tunel a krádež za bílého dne, tvrdí Michal Bláha

Mohla být smlouva lepší?

Vždy by mohla být lepší, ale mohla být i výrazně horší. Mohlo se stát, že by IBM licence nepředala. IBM totiž stát normálně vydírala a nejde jen o ADIS, ale i o další zakázky. Mám zápisy ze schůzek, které proběhly mezi IBM a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ohledně CRAB, což je zjednodušeně „velká excelovská tabulka“, kde se za 2 miliardy korun evidují všechny nemovitosti státu. IBM zde odmítá předat licenci, postoj si drží tvrdě a de facto stát vydírá. Jde samozřejmě o důsledek špatných smluv, které byly v minulosti podepsány. Bylo by dobré se podívat, kdo ty smlouvy podepsal. A to samé probíhalo i u ADISu. Nicméně to, že ke změně konečně došlo, hodnotím jako úspěch.

Co se tedy teď reálně stane a co smlouva konkrétně znamená pro GFŘ?

To paradoxně nikdo neví, tajností ohledně ADISu je tolik a ďábel se skrývá v detailu. Pokud bych byl optimistou a bral, že se jedná o všechna majetková a licenční práva, tak se podařilo vyjednat, že po zaplacení 750 milionů Kč předá firma IBM licenční práva státu. V rámci veřejné zakázky je ovšem zvláštně koncipována smlouva, kterou musí výherce zakázky uzavřít s firmou s IBM. V ní je totiž uvedena formulace, že IBM musí dát výhernímu subjektu licenci a ten ji musí do konce 2023 předat státu. Stálo by za vysvětlení, co znamená tato divná formulace o předávání licence.

Nicméně ve smlouvě o smlouvě budoucí, která je zveřejněna v registru smluv, se píše: „IBM se touto Smlouvou zavazuje po uplynutí 4 let od data uzavření Hlavní smlouvy uzavřené s vybraným dodavatelem, kterým může být i IBM, uzavřít dle podmínek této Smlouvy s GFŘ smlouvu o postoupení oprávnění k výkonu majetkových práv autorských k Aplikaci ADIS (dále jen „Smlouva o postoupení“), v níž bezúplatně postoupí GFŘ svá oprávnění k výkonu majetkových práv autorských k Aplikaci ADIS, tedy ke všem Materiálům, které budou ke dni uzavření Smlouvy o postoupení Aplikaci ADIS tvořit.“ Zároveň jsou sice stanoveny některé podmínky, jako je například odebrání služeb za zmíněných 750 milionů, ale ty by GFŘ mělo splnit.

Předpokládejme, že k převodu skutečně dojde a není tam skryt žádný háček. Co to tedy znamená pro GFŘ?

To hlavní, co GFŘ čeká, je poučit se z této situace. Měli by být maximálně transparentní ohledně budoucích uzavřených smluv. Neměly by v nich být desítky až stovky stran obchodních tajemství a vše by mělo být naprosto průhledné. Drtivou většinu systému sice budou dodávat soukromé firmy, ale dodávají systém, který je unikátní a který nikde jinde na světě neběží. Nemůže tak jít o žádné obchodní tajemství firmy. Ceny, za které budou fakturovat práci, také nejsou obchodním tajemstvím, protože nesplňují jeho definici. GFŘ by se především mělo poučit a udělat do budoucna vše extrémně transparentní, včetně cen, přesného zadání, procesních věcí při implementaci a rozvoji apod. Zatím to ale bohužel moc nevypadá.

V různých komentářích sice GFŘ říká, že ADIS rozdělí na menší části, na moduly, a že budou soutěžit každou část zvlášť. V rozhovoru, který před týdnem vyšel, ale zase uvedli, že připravují výběrové řízení a mluvili jen o jednom výběrovém řízení. Zase tedy říkají něco jiného. Navíc pokud chtějí v jednom výběrovém řízení soutěžit všechny moduly, není to ideální řešení. Chápu, že soutěžit vše samostatně je těžší na uřízení, ale je načase, aby se to stát už naučil. Stát se musí naučit najmout lidi a zaplatit je, aby měl pro nejdůležitější systémy vlastní lidi, ten systém skutečně znal a provozoval a nemusel neustále spoléhat na externí dodavatele.

Dneska 95 % úřadů dokáže systémy soutěžit tak, že když jsou udělané pro ně na míru, tak na ně vlastní veškerá práva. Není žádný důvod, aby se to nepodařilo i GFŘ. Možnost využívat licenci musí být naprosto bez omezení, aby, když už nějaký modul dodá jeden dodavatel, aby ho mohl jiný dodavatel provozovat. Aby prostě kdokoli mohl daného dodavatele jednoduše nahradit, když se ukáže, že původní spolupráce nefunguje nebo je moc drahá.

A zmínil bych ještě jednu věc, která mě překvapuje, smlouvy a dohody totiž řeší situaci jen do roku 2023.

Není to tím, že se od roku 2023 plánuje nový systém, tzv. nDIS?

Ano, plánuje se, ale není nereálné, ani rozumné, aby se celý ADIS nahradil tak rychle. Jde o obrovský systém a půjde o jednu z největších migračních akcí, která se kdy v ČR dělala. Systém obsahuje obrovské množství dat, která nejsou ideálně strukturovaná a navíc všechnu znalost tohoto systému a dat má IBM. Velmi často budou muset systémy běžet paralelně, a to už jen kvůli tomu, aby se otestovalo, že správně fungují. Takto obrovský systém nemůžete vyměnit velkým třeskem, jelikož by to bylo strašně nebezpečné. Mnohem rozumnější je vše nahrazovat postupně. Podle mě se to proto nedá stihnout za 3 roky, ale je to projekt na 10 let.

Čtěte také: Výměna ADIS se posouvá, pro starý systém se navíc koupil hardware za 200 milionů

Samozřejmě i v novém systému částečně zůstane závislost na IBM, jelikož předpokládám, že některé z modulů bude dál dělat IBM. Je to přirozené. Musí se ale změnit smlouvy a podmínky. Veškerá práva musí patřit státu a ne jako nyní, kdy stát 10 let tvrdí, že má zdrojové kódy, ale současně vám řekne, že nikdo jiný než IBM je nesmí měnit. Stát v současnosti kódy má, ale nemá licenci je modifikovat, což je směšné. Osobně čekám, že do roku 2023 některé části nového systému hotové budou, zejména ty viditelné pro lidi a firmy. Dají se totiž relativně snadno udělat, například Moje daně. Mnohem zásadnější je ale vnitřek systému, který se bude měnit dlouho.

Ještě bych zmínil jednu hrozně důležitou věc, na kterou se často zapomíná, když se dělá takováto velká změna systému. Je to totiž fantastická příležitost se zamyslet, zda procesy spojené se systémem jsou efektivní a neměly by se také změnit. Běžně se dnes stává, že starý systém přepíšete do nové technologie, ale funguje stále na stejně špatném starém principu. Je to podobné, jako kdybyste vzal staré letadlo, kde vše funguje analogově, a rozhodl se dřevěný trup změnit na titanový, ale zároveň nechal analogové ovládání a nevyužil možnosti zabudovat autopilota. A to samé dělá stát. Prostě vezme staré procesy a dá je do nové technologie a samotné procesy nezmění.

Chcete dát příklad z EET?

Povídejte.

Když potřebujete získat autentizační údaje, máte dvě možnosti, buď přes datovou schránku, nebo to můžete udělat osobně. Když zvolíte variantu „osobně“, dojdete na svůj finanční úřad, kde paní řeknete, že chcete autentizační údaje. Paní sáhne do šuplíku a dá vám login s heslem a řekne vám, že budou fungovat od následujícího dne. Vy přijdete domů a druhý den se můžete přihlásit. Vše tedy trvá zhruba 24 hodin.

Co se ale děje vevnitř? Paní má předem vygenerovanou obálku, kterou vezme, připojí se na váš účet, co má v systému ADIS, a zadá, že tento login spadá k tomuto IČU a druhý den jste napojení.

Když požádáte o autentizační údaje přes datovou schránku, musíte vyplnit formulář na webu finanční správy. Ve formuláři musíte vybrat, jaký chcete finanční úřad, napsat vaše IČO a potom vyplnit 32 položek (sídlo, číslo popisné, jednatele ad.), které přitom všechny stát zná.

A co se stane vevnitř? Zpráva přijde do datové schránky daného finančáku, kde ji jednou nebo dvakrát denně vybírají. Paní otevře požadavek na údaje k EET, otevře si jej na jedné polovině obrazovky. Na druhé si otevře záznam, který o vás finančák má, a kontroluje, zda jste údaje do formuláře napsal správně. Pokud se to moc neliší (a zkusil jsem oba pokusy, kdy jsem schválně dal špatné údaje), tak ona vygeneruje login, který propáruje s vaším účtem, a vygeneruje se odpovědní datová zpráva. V ní ale není napsáno, že údaje budou fungovat až za 24 hodin. Vám tedy dojde login a heslo, které hned zkusíte, ale nefunguje vám a vy nevíte proč. A to vše navíc trvá, v lepším případě, 4 dny. V pondělí podáte žádost, v úterý ji zpracují a když máte štěstí, ve středu vám přijde zpráva a od čtvrtka se můžete přihlásit. Systém tedy funguje nesmyslně tak, že datová zpráva přesně kopíruje cestu papírové.

Jak by to mohlo vypadat jinak? Já jsem jim dokonce vymyslel dva způsoby, které respektovaly technická omezení ADISu a současně byly smysluplné pro uživatele. Nic nebránilo například tomu, aby stát vygeneroval 1,2 milionu přístupů do EET, které by všem podnikatelům poslal automaticky do datové schránky. Kdo by jej využil, tak by jej využil, kdo ne, tak ne. Byl by to nulový „opruz“ pro úředníky na pobočkách a i výhoda pro podnikatele.

Druhá varianta byla, že kdybyste požádali přes datovou schránku, nemuseli byste vyplňovat žádný formulář a poslali jen prázdnou datovou zprávu. Když jsem obě varianty nabídl tehdejšímu šéfovi panu Janečkovi z GFŘ, tak mi řekl, že se mu nelíbí a že jejich řešení je lepší.

Vraťme se k novému systému nDIS, který se připravuje. Byl vůbec převod práv potřeba, když se plánuje nový ADIS?

Ano, je to potřeba. Starý ADIS bude – i částečně – v dalších letech v provozu a tímto si GFŘ rozvazuje ruce, co se připoutání k IBM týká.

Zmiňoval jste, že i v novém systému zřejmě zůstane částečná závislost na IBM. Jak velké je podle vás riziko, že se GFŘ u nDIS nepoučí a že opět zase vznikne nějaký vendor lock-in (tzv. uzamčení zákazník)?

Těžko lze hodnotit, kdo co udělá. Podíváme-li se ale do minulosti, tak třicet let se tady udržoval vendor lock-in a všem to vyhovovalo. Vezměte si současné výběrové řízení na provoz ADIS. Jediný důvod, proč dochází k této zakázce, kterou vyhraje IBM nebo někdo kolem ní, je, že jim postup přes JŘBU (jednací řízení bez uveřejnění) zarazil antimonopolní úřad. Dřívější šéf Janeček přitom v minulosti vždy tvrdil, že nemohou jinak než přes JŘBU a najednou to jde. Vnější tlaky tak naštěstí nutí GFŘ ke změnám.

Ale zpátky k otázce. Když budu soudit minulé chování GFŘ, tak řeknu, že je potřeba si na ně dát pozor. Ale když budu optimista, budu věřit, že se chtějí změnit a že teď uzavřeli dobrou smlouvu. Jen mě tedy už z toho optimismu vyvedli tím, jak vše komunikují. Máme z toho pocit, že hrají čistou hru? Že komunikují srozumitelně a že říkají, jak to doopravdy je?

Kdybyste si měl tipnout, kolik procent z nového nDISu zůstane IBM?

To nedokážu posoudit, ale procenta by měla klesat, respektive podíl starého ADISu by měl přirozeně klesat. Podle mě by bylo ze strany IBM pragmatické do výběrka na nDIS jít, jelikož mají nejlepší pozici, aby nabídli nejlepší cenu. Mají totiž největší znalost systému, takže mají konkurenční výhodu proti ostatním. Bylo by tak pro mě překvapením, kdyby do toho nešli a část nDIS nevysoutěžili. Na druhou stranu v zájmu GFŘ a státu by mělo být, aby všechny moduly nevyhrál jeden nebo dva dodavatelé. Bohužel se taková podmínka do výběrových řízení nedává snadno.

A důvod?

Aby nebyla úzká závislost na jednom dodavateli.

Dokážu si ale představit protiargumentaci, že když vše dodá jeden dodavatel, bude to jednodušší na koordinaci apod.

Ano, ale pak zase skončíte u IBM nebo u OK Systému jako na ministerstvu práce a sociálních věcí. Víte, proč IBM vydrželo takto dlouho v GFŘ? V parlamentu se změnila legislativa, lidi na financích a GFŘ samozřejmě věděli o změně legislativy dopředu a přišli za IBM a řekli, že potřebují na příští rok naimplementovat příslušné změny legislativy a dali jim seznam. IBM to zanalyzovalo, nacenilo, odhadlo čas a předalo státu. A stát to zaplatil.

Málokdy docházelo k diskuzím, zda objem práce, který byl vyúčtován, vůbec odpovídá realitě. Vždy se jen uvedlo, že „na to máme maximálně tolik peněz a pojďme se do toho vejít“. Vůbec se neřešilo, že to, co IBM nacenilo na 2 miliony, by někdo jiný udělal za 100 tisíc. IBM prostě dodávalo full service, což bylo pro stát sice dražší, ale pohodlnější. Negativem ovšem bylo, že stát ztratil veškeré know-how, jak ADIS funguje. Kdyby dneska IBM zkrachovalo nebo ukončilo činnost v ČR, GFŘ nemá ponětí, jak ADIS funguje. Je tam pár starších lidí, kteří trochu tuší, ale komplexní know-how má pouze IBM.

Stát jeden ze svých nejdůležitějších systémů kompletně předal soukromé firmě. Co teď stát musí udělat, je máknout a znovu systém přebírat zpátky. Proto je důležité, aby byl nDIS rozdělen a stát převzal koordinační práci, protože tím získá představu a přehled o fungování systému. Proto tvrdím, že je důležité, aby projektové řízení dělali lidi zaměstnaní státem, třeba zaměstnaní ve státní pokladně, ale ne, aby to dělal Deloitte nebo KPMG.

Stát se ale musí naučit tyto lidi zaměstnat a také zaplatit. Na tabulkové platy je nedostanete. Existuje speciální mechanismus, jak dát těm lidem více peněz. Jde o tzv. „klíčové zaměstnance“, což jsou lidi, kteří mohou dostat násobek tabulkového platu a odměn, a to je cesta, jak se přiblížit platům v soukromé sféře. Je podle mě důležité mentálně přistoupit na to, že jsou ve státní správě lidé, kteří jsou velmi dobře placení. To je jejich hodnota a ať si odnáší plat, který je srovnatelný s platem ministra. Takto ale neumí stát uvažovat.

A je šance, že se to změní?

Já jsem velký skeptik, ale ono se to už v současnosti obchází. Vy, když potřebujete dát někomu velký plat, tak ho nezaměstnáte jako úředníka, ale zaměstnáte ho v nějaké externí firmě jako například státní pokladně. Stát by si měl ale uvědomit, že množství IT, které obhospodařuje státní správu, reálně roste, ale počet zaměstnanců a peněz se nemění. Na většině ministerstev tak zjistíte, že ačkoli se počet IT věcí za posledních 10 let zněkolikanásobil, počet lidí je pořád stejný. A stát musí přijít na to, že to není jen otázkou peněz, ale musí změnit i své vnitřní fungování, protože svět se mění. Stát na to ale není připravený a není tady síla, která by to dokázala iniciovat. Digitální Česko v tomto zatím selhává a bojím se, že vyšumí do ztracena.

Děkuji za rozhovor.

Pár minut po ukončení rozhovoru přišla od GFŘ zpráva, že dalo nepřesné informace a že do částky 750 mil. Kč jsou započítána veškerá plnění vůči IBM, tedy i uvedených 558 mil. Kč za provoz ADIS předpokládaných ve vyhlášené veřejné zakázce.