Původně chtěla studovat jazyky a filozofii, ale rozhodla za ni doba, ve které žila. Vzhledem k tomu, že tatínek byl osmašedesátník, tak jsem mohla studovat pouze ekonomiku. Tudíž jsem ne mou vinou vystudovala organizaci a řízení průmyslu. A tím se vlastně živím dodnes,
začíná svůj příběh majitelka a zakladatelka firmy na výrobu historických oken a dveří Trustav Jana Nováková.
Než se dostala k historickým oknům, ušla kus cesty
Ač o sobě tvrdí, že není kariéristkou, v profesním životě se jí velice dařilo. V 26 letech, v té době s ročním synem, se stala vedoucí odboru podnikového ředitelství zásobování ve společnosti Elektroporcelán Louny. A to i přesto, že jsem nebyla v KSČ. To bylo zvláštní. Měli jsme pod sebou sedm závodů, takže jsem hodně cestovala a hodně jsem se díky tomu naučila,
popisuje start svých zkušeností Jana Nováková. Krátce po revoluci, ve 30 letech, se stala náměstkyní pro řízení a správu.
Čtěte také: Sny o zámecké paní neměla, přesto se jí stala. Učaroval jí zámek Loučeň
Poté si prošla a vyzkoušela spoustu dalších profesí. Dělala jsem kuchyně, interiérová studia, dokonce jsem si v Chemopetrolu pronajala vývařovnu,
vyjmenovává Jana Nováková. Poté ale s manželem zprivatizovali v loděnicích v Děčíně truhlárnu Kšefty v té době byly, ale lidi neplatili, museli tedy tenhle byznys zavřít. Ač smutný konec, zůstali jim dva velice šikovní truhláři. V té době už se začala objevovat plastová a také dřevěná okna. Napadlo ji, že začnou okna vyrábět.
Investovali do frézy a začali s výrobou eurooken. Jak ale přiznává paní Nováková, nedalo se tím uživit. Ve své kanceláři na Újezdu v Praze ale dostala nápad, který ji živí dodnes. Koukala se totiž na krásy historického centra města špaletovým oknem a všimla si, že jsou v historickém centru téměř všude. Původně eurookna, se kterými podnikala, vyměnila za ta historická.
Založila firmu na výrobu historických oken a dveří
A pustila se do toho s vervou a bez otálení. Na leasing jsem vzala stroje za 10 milionů a stroje na špaleťáky, ale měsíčně jsem měla platit 200 tisíc. Tak jsem vyrobila vzorový špaleťák a dala ho na výstavu. A my na té výstavě vyhráli výrobek výstavy,
popisuje začátky Jana Nováková.
Že byla výroba historických oken a dveří správná volba, se neukázalo hned, musela si projít spletitou cestou, na jejímž konci čekala zakázka na Muzeum hudby v Karmelitské ulici v Praze. Bez větších zkušeností, ale s jistou dávkou odvahy a drzosti, se přihlásila do výběrového řízení a zakázku získala. Tak odstartovala úspěšnou kariéru.
Další z příběhů, který by vás mohl zaujmout: Pokračuje v kamenické tradici a jeho sochy i kříže najdete napříč Valašskem
K dalšímu rozjezdu pak postupně pomohlo zdražování energií. Lidé si už nechtěli dávat deky do špalet, aby jim teplo neutíkalo, a rozhodovali se postupně, že je čas na investici do oken. Dalším faktorem byl stále se zvyšující hluk a do karet hrál také čas. Okna se totiž postupně začala rozpadat. Takže města a majitelé domů začali investovat.
Ženská v převážně mužské společnosti? Dávali jí to “sežrat”
Další celkem zásadní věcí, která plynulý start firmy neulehčovala, byl fakt, že paní Nováková se objevila v převážně mužské společnosti. Ve stavebnictví bylo žen jako šafránu, tak jí to pánové kolegové dávali výrazně najevo. Než ji začali respektovat, chvilku to trvalo, ale mělo to i svá pozitiva. Postupně jsem pochopila, že chlapi říkají věci bez kliček, napřímo. Zpočátku to docela bolelo a musela jsem kolikrát potlačovat slzy, ale už mě to neuráží,
vysvětluje majitelka firmy Trustav.
A stejně tak jako se naučila pochopit mužský svět, naučila se ovládat emoce. I když to, jak přiznává, nevnímá jako příliš pozitivní. Potlačovat emoce není nic moc dobrého a pro ženu je to teprve negativní. Všichni si na to zvyknou a já pak podle nich vlastně nemám problém, všechno ustojím. Kdyby se pak stalo, že vybočím, jako že se to nestane, tak by všichni koukali.
říká s úsměvem Jana Nováková.
Moderní technologie? Zatím s opatrností
Výroba historických oken a dveří je velice časově náročná. Mohlo by se zdát, že mohou moderní technologie v procesu výrazně pomoci, ale bohužel podle zkušeností paní Novákové to zatím ještě není tak dokonalé, aby mohli ve firmě Trustav moderní technologie využívat: U nás je 34 procent výrobního času broušení, já jako ekonom z toho šílím. Chtěla jsem koupit brousicí automat. Když jsem na něj ale konečně našetřila, automaty byly stažené z prodeje. Byly s nimi problémy, probrušovaly. Ušetřila jsem tak 3 miliony. Podobné to bylo s robotickým stříkáním, které jsme nechali vyzkoušet v Německu.
Jak vysvětluje Jana Nováková, jde o tak detailní a precizní práci, že je třeba zatím každý kus vzít do ruky.
Pokud vás také zajímá, jak se pracuje s bambusem, podívejte se na článek Potkali se nad bambusovými tyčemi. Teď mají velmi žádanou dílnu.
Aby památkáře pochopila, začala jejich obor studovat
Většinou každý byznys začíná zakázkou, vytvořením nabídky a posléze navrženým projektem. V oboru výroby historických oken do procesu vstupuje ještě jednání s památkáři, bez kterého není možné pokračovat dál. Vzhledem k tomu, že je setkání s nimi nezbytné, rozhodla se paní Nováková, aby jim lépe porozuměla, že se vrhne do studia. Bylo mi 53 let a já se rozhodla udělat si dvouletou nástavbu, kde jsem získala certifikát památkář. Bylo to studium se vším všudy. Psali jsme testy, měli jsme architekturu, dějiny umění atd. Já kvalifikaci nepotřebovala, ale chtěla jsem do toho proniknout. Pochopila jsem to jak z hlediska toho památkového práva, tak filozofie,
vzpomíná Jana Nováková.
Na trhu práce je téměř liduprázdno, to se projevuje také ve firmě Trustav. Kapacita na rozšíření by klidně byla, ale jak prozradila majitelka, nemá další odborníky. I přes tu nelehkou situaci na trhu s pracovní silou má však dle svých slov velké štěstí na lidi. Drží si například dva velice šikovné řemeslníky, kteří u ní dělají už 22 let. Dokonce má v týmu svých lidí tři bratry. Svých zaměstnanců si váží a cítí velkou zodpovědnost. Firmu jsem už mohla prodat, ale šlo jen o finanční investory. Je nezajímalo, co ta firma dělá a jak moc šikovní lidé v ní pracují. Já bych jim to prostě nemohla udělat,
přiznává Jana Nováková.
Zahraničí se poptává, firma ale nabídky odmítá
Výrobce historických oken Trustav nabízí nejen hotové výrobky, ale vedle toho také služby, které jsou s tím spojené. To je jeden z důvodů, proč neslyší na poptávku ze zahraničí. Poptávka ze zahraničí by byla a určitě by tam naši práci ocenili, ale protože děláme služby, tak to nejde. Těžko budeme jezdit tak daleko,
vysvětluje Jana Nováková s tím, že v naší zemi je příležitostí stále ještě hodně. Aktuálně pracují zejména na oknech pro činžovní domy, ale pochlubit se mohou kromě již zmíněného Muzea hudby v Praze například také Hotelem Imperial nebo divadlem Karlín a celou řadou dalších významných domů. Dokonce se v poptávce objevilo i Národní divadlo, ale jak prozradila Jana Nováková, to odmítli.
Firma Trustav má v České republice pouze jednoho konkurenta, proto není třeba tlačit na pilu, co se propagace týká. Sociální sítě firma téměř nevyužívá, vsází především na reference, a to téměř z 90 procent. Máme web a s tím si vystačíme. Je to nejlepší možnost, jak si prohlédnout, co děláme,
uzavírá s úsměvem majitelka firmy Trustav Jana Nováková.
Další z příběhů, které jsme vám nabídli, je o kováři z Polabí: Hlavní je kladivo, říká kovář, který v dílně v Polabí tvoří pro klienty na míru. Nahlédněte do jeho dílny.
Partner obsahu
ČSOB podporuje podnikatele v jejich začátcích a růstu. Je pro ně průvodcem, rádcem a partnerem v podnikání. Dodává jim moderní řešení v oblasti platebního styku, jejich růst podporuje prostřednictvím kompletní nabídky úvěrových produktů pro financování jak provozních potřeb, tak investičních záměrů nejen v průběhu podnikání, ale i na samém začátku.
ČLÁNKY DO MAILU