Výtopna je restaurace nejen pro vláčkové fajnšmekry

Restaurace: Výtopna

Lokace: Václavské náměstí 56, Praha 1

Typ: česká a mezinárodní kuchyně 

Restaurace Výtopna v Paláci Fénix na Václavském náměstí v Praze je otevřená krátce, teprve od února letošního roku. A to, co je na ní na první pohled unikátní, je prostor restaurace protkaný tratí, po které projíždějí modelové vláčky. Ke stolům přivážejí nápoje a účty a naopak zase odvážejí prázdné sklenice. Mnohdy zajíždějí až na stoly, mají svá nádražíčka s čekajícími pasažéry, kolem kolejí roste zeleň… Prostě fanda do vláčků tu lehce zapomene, že si v nadšení z vlaků nechal přivést už páté pivo. Dodejme, že má restaurace klimatizaci a kuřáckou i nekuřáckou část. Protože sídlí v prvním patře, nabízí také pěkné výhledy na ruch Václaváku.

Moučník nade vše

Do restaurace jsme zavítali ve všední den na oběd a bylo dobře, že jsme využili možnost elektronické rezervace stolu. Za těch pár měsíců, co má restaurace otevřeno, se sem totiž hosté opravdu naučili chodit, a v restauraci byl pořádný frmol. Navíc dvacetiprocentní sleva na nápoje při předchozí rezervaci stolu je také docela příjemným bonusem.

Číšník nás usadil u vybraného stolu a mohli jsme se začíst do jídelního lístku. Kromě toho běžného je k dispozici ještě nabídka pro děti a denní menu. Vyzkoušeli jsme jak denní, tak běžné a objednali jsme si:

• Zelná polévka s klobásou (20 korun)
• Kuřecí steak s řeckým salátem (89 korun)
• Fettucine s liškami (185 korun)
• Křehký hruškový koláč (72 korun)
• Pečená čokoláda s pistáciemi (78 korun)

A k pití zázvorový tonik, černého Kozla (třetinka za dvacku), cappuccino a latte machiato. Nápoje nám přijely na vláčku, i když nutno říci, že s malým zpožděním. Trošku déle, než bychom si přáli, jsme také čekali na číšníka, než si k nám přijde pro objednávku.

Polévka je úplně stejně dobrá, jako když ji udělá náš strýc, pochutnávala si moje spolustolovnice na zelňačce s klobásou. Polévka servírovaná v misce byla pěkně hustá zelím a voňavá klobásou. Chléb jsme k ní nedostali automaticky, o pečivo bychom museli požádat zvlášť.

S hlavním jídlem došlo k malému zmatku a místo těstovin se mi snažil číšník naservírovat řízek. Tím pádem se stalo, že jsme nezačali jíst současně, ale já si musela na jídlo ještě chvíli počkat. Kuřecí maso bylo naprosto křehké a výborné, škoda, že ho kuchař preventivně pocákal kečupem – to opravdu nebylo nutné, spíše naopak. Skvělé byly šťouchané brambory, servírované jako příloha, a neurazila ani hromádka salátu, kterému ovšem scházela feta, aby byl skutečně podle názvu řecký.

Těstoviny byly na chuť moc dobré, nepřevařené. Větší lišky v nich byly celé a zdálo se mi, že by si zasloužily ještě trochu déle restovat a také trochu opepřit. Porce nejsou nijak obří, ani se na talíři neztrácejí, takže i ne zrovna veliký jedlík zvládne předkrm či moučník, případně obé.

Mezi moučníky jsme ostatně hned měli svého favorita – hruškový koláč. Abychom ale přeci jen vyzkoušeli ještě něco, rozhodla jsem se nakonec pro pečenou čokoládu s pistáciemi. A musím přiznat, že jsem nelitovala. Chybou bylo jen to, že zatímco jsem ještě zdaleka neměla dojedené těstoviny, už nám naservírovali moučníky a pečená čokoláda podávaná teplá mi v mezidobí trochu vychladla. Nehledě na to, že jsem stejně museli čekat ještě na kávu. Obsluha by měla trochu vyladit tempo nebo o tom, jak a kdy donést další chod, s hostem více komunikovat.

Z hruškového koláče trochu legračně trčela do výšky větvička koření jako ozdoba – tu bychom si klidně odpustili. Ale nad skořicovou smetanou a rozinkami macerovanými v rumu, se kterými koláč podávají, jsme se jen rozplývali. I samotné tělo koláče bylo lahodné, jen hubená těstová krusta totiž uzavírala na tři prsty tlustou hruškovou náplň.

Také pod slabou krustou z čokoládového těsta jsem ve své mističce našla hutnou teplou čokoládu ozvláštněnou měkkoučkými pistáciemi. Po této návštěvě moučníky určitě vedou na našem žebříčku oblíbenosti pokrmů z Výtopny. Káva však na chuť zrovna ukázková nebyla.

Co by ale mohlo být lepší, je servis. Číšníci jsou milí, ale zdá se mi, že trošku zmatení. To samozřejmě může být velkou rozlehlostí restaurace, ve které pracovat je jistě docela dřina. Ale přesto. I na placení jsme totiž opět čekali o málo déle, než by nám bylo milé.

Hodnocení

Po delší době jsem byla v restauraci, kde mě to opravdu bavilo a která rozhodně není průměrná. I když bych čekala trochu lepší servis a lití kečupu do talíře by si tu také mohli odpustit. To jsou důvody, proč restauraci Výtopna dáváme o jednu hvězdičku méně, než je jejich maximální počet, tedy pro tentokrát čtyři Gurmánské hvězdičky. Protože Výtopna je určitě nadprůměrný podnik.