Více než 87 % Čechů považuje za důležité pracovat pro společensky odpovědnou organizaci a tři čtvrtiny populace raději volí koupi společensky odpovědného, než běžného produktu. Jak vyplývá z výsledků průzkumu společnosti Ipsos, společenská odpovědnost není v České republice neznámým pojmem. Tomuto výsledku ale neodpovídá spolupráce podniků s chráněnými dílnami. Většina z nich spolupracuje jen s několika málo firmami a jejich vedoucí se shodují, že by ocenili více práce. Několik spolupracujících firem máme, bohužel však stálé zakázky od nich nepokryjí naší výrobní kapacitu. Počet našich zaměstnanců je přímo spjatý se zakázkami. Bude-li jich dostatek, naše chráněná dílna příjme další zaměstnance z řad znevýhodněných. A to je naším velkým cílem, umožnit pracovní uplatnění co největšímu počtu osob se zdravotním postižením,
říká Erika Jarkovská z královéhradecké chráněné dílny Daneta. Počet firem, které přistoupí na spolupráci se sice pomalu zvedá, ale získávání nových partnerů bývá často z mnoha důvodů složité.
Jen málo firem zatím využívá možnosti spolupráce s chráněnými dílnami. Většinou je to kvůli obavám o kvalitu práce a spolehlivost. Nejsou to ale jen předsudky?
Mezi českými firmami panuje liché přesvědčení, že chráněné dílny produkují jen keramiku, textilní doplňky a jiné postradatelné věci. Není to ale pravda. Najdou se i takové, které vykonávají kvalifikovanou práci s elektroodpadem, plasty, pracují na obalových technikách a v nejrůznějších průmyslových oborech. Záleží na tom, kdo jsou zaměstnanci chráněné dílny a jakou práci mohou vykonávat. Pokud je to v silách dílny, snaží se ve vlastním zájmu vyhovět a přizpůsobit se požadavku klienta. Stejně jako v každém jiném obchodním styku, i při spolupráci s chráněnými dílnami se předem provádí kalkulace, závazná objednávka a tak dále. Nejčastější překážkou pro vzájemnou spolupráci bývá neochota zákazníků z řad firem vyzkoušet nového dodavatele, nedůvěra v kvalitu nabízeného zboží, které vyrábí osoby s postižením, a v neposlední řadě neznalost možných výhod jako jsou využití náhradního plnění nebo budování jména společensky odpovědné firmy,
komentuje situaci Adam Šimčík z pražské chráněné dílny A MANO.
Mohou se firmy na dodání výrobků nebo provedení služeb vždy spolehnout? Firmy často uvádí, že ne. Proto ty povinné raději volí náhradní finanční plnění. Podle zástupců chráněných dílen jsou ale obavy zbytečné. Za každou zakázku jsou vděčné a snaží se smlouvu naplnit. Pokud hrozí riziko prodlevy, vždy na to obchodního partnera upozorňují. Spoluprací s automobilovým průmyslem je naše organizace vycvičená. Kvalita nebo termíny jsou nám svaté. Samozřejmostí je, že zakázky jsou nasmlouvány včetně sankcí, takže zde není prostor pro nedodržení dohody. Jsme také držiteli ocenění z portfolia „Česká klasa Práce postižených“ a procházíme pravidelnými externími audity,
uvádí Michal Šmíd, ředitel poděbradského Handicap centra Srdce.
K tématu čtěte: Kristýna odešla z vědy a na mateřské rozjela e-shop s výrobky z chráněných dílen
Stejně jako mezi podnikateli, i mezi chráněnými dílnami se najdou takové, které nejsou schopny dostát svým závazkům. Bývá to ale jen výjimečně. Problém je především na straně firem, které mají ze vstupu do obchodního partnerství s chráněnými dílnami obavy.
Ani u spolupráce s chráněnou dílnou se není možné spolehnout na nejbližší v okolí. Je potřeba hledat tu, která nabízí požadovanou specializaci, má dostatečnou kapacitu a je spolehnutí na její zaměstnance i vedení. Na internetu je dostupných hned několik katalogů. Za vyzkoušení stojí například portál www.praceprozp.cz zaměřený na potřeby osob se zdravotním postižením, zejména na zprostředkování pomoci v uplatnění na trhu práce. Případně také informační portál pro osoby se specifickými potřebami www.helpnet.cz. Obsahují i informační část, kde je možné se dozvědět vše kolem legislativy, dále je k dispozici tržiště pracovních nabídek a poptávek, stejně jako kontakty na podporovaná zaměstnání. Na internetu je možné najít i stručné profily chráněných dílen z jednotlivých regionů, včetně údajů o jejich zaměření a šíři jejich výrobních kapacit. Další informace firmám nabídnou také úřady státní správy.
Fungování chráněných dílen
Chráněné dílny podle zákona vlastně neexistují. Byly nahrazeny institutem chráněného pracovního místa. Jedná se ale jen o formální změnu, ve skutečnosti chráněné dílny fungují dál. Jde o pracoviště provozované právnickými a fyzickými osobami, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním. Do chráněných dílen a na chráněná pracoviště jsou zařazováni lidé se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením i s mentálním postižením. Proto se možnosti a náplň práce každé z dílen liší. Základní podmínkou pro status chráněné dílny je zaměstnávání nejméně 60 % zdravotně znevýhodněných zaměstnanců. Do chráněných dílen jsou zařazovány zejména osoby se zdravotním znevýhodněním, které nemohou podávat plnohodnotný pracovní výkon a nelze je uplatnit ve volných pracovních místech na trhu práce.
Spolupráce s chráněnou dílnou je jednou z nejúčinnějších forem firemní filantropie. Nejde jen o to, že firma zadáním zakázky podpoří chráněnou dílnu finančně, ale především splní mnohem důležitější sociálně-společenskou funkci, která umožňuje pracovní zařazení lidem s různým typem zdravotního znevýhodnění.
Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně dvou let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Zaměstnavatel může kombinovat čerpání finančních příspěvků na vytvoření chráněných pracovních míst, částečnou náhradu provozních nákladů chráněných pracovních míst a na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Vyhledejte své obchodní partnery a souvislosti. Vyzkoušejte Rejstřík firem
Zapomeňte na náhradní plnění, využijte práce handicapovaných
Co je náhradní plnění? Zjednodušeně řečeno, odběr zboží a služeb z chráněných dílen. Je tu proto, aby firma nemusela odvádět sankce za nezaměstnávání povinného procenta handicapovaných. Ušetří tak až 30 % nákladů za nákup běžného spotřebního materiálu, služeb nebo komodit, které začleňuje do výrobního nebo obchodního procesu.
Povinnost podílet se na jejich začlenění do pracovního procesu vzniká firmám, které mají více než 25 zaměstnanců. Podle zákona o zaměstnanosti pak musí začít zaměstnávat minimálně 4 % osob se zdravotním postižením. A to přímo nebo nepřímo. Více o tom v článku Zaměstnávat zdravotně postižené se vyplácí. Počítejte s námi.
Odvod do státního rozpočtu za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, činí 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku, v němž povinnost plnit povinný podíl vznikla. V rámci plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za rok 2012 byl odvod do státního rozpočtu učiněn všemi zaměstnavateli za 32 158 osob se zdravotním postižením. Průměrná mzda v národním hospodářství činila v roce 2012 24 408 Kč. Odvod za jednu osobu, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, tak činil 61 020 Kč. Zaměstnavatelé tedy do státního rozpočtu odvedli za rok 2012 v souvislosti s plněním povinného podílu 1 962 281 160 Kč. Údaje za rok 2013 ještě nejsou k dispozici.
Pokud jde o odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů s více než 50 % zaměstnanci, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, výpočet této formy plnění se provede tak, že se objem plateb uskutečněných za odebírání výrobků či služeb od zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením vydělí sedminásobkem průměrné mzdy. Tento sedminásobek odpovídá odebírání výrobků nebo služeb za jednu osobu se zdravotním postižením. V rámci plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za rok 2012 byly realizovány dodávky všemi zaměstnavateli za 55 885 osob se zdravotním postižením. Sedminásobek průměrné mzdy činil 170 856 Kč. Zaměstnavatelé tedy v souvislosti s plněním povinného podílu za rok 2012 odebrali od zaměstnavatelů s více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením výrobky či služby za 9 548 287 560 Kč.
Dle objemu finančních prostředků vynaložených zaměstnavateli za jednotlivé formy plnění i dle počtu osob, za které je těmito formami plněno, je zřejmé, že zaměstnavatelé preferují odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů s více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením,
říká Petr Sulek, tiskový mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí.
ČLÁNKY DO MAILU