I přes velký odpor opozice nakonec vláda premiéra Petra Nečase „uspěla“ a protlačila penzijní reformu. Ta začne platit od ledna příštího roku. Jejím hlavním cílem je, abychom si začali na důchod spořit také sami, protože podle statistik se věk Čechů zvedá a postupně bude stále méně peněz na státní důchody.
Zájem o druhý pilíř je zatím vlažný.
Když jsem se do této problematiky začal nořit, už po pár dnech jsem mi bylo jasné, že na hladinu se jen tak lehce nevrátím. Říká se, že tonoucí se stébla chytá. V mém případě se zkusím zachytit onoho nabízeného druhého pilíře. Zachrání mě, nebo se zbortí? Nutno předeslat, že zatím o něj valného zájmu není. Podzimní prezidentské veto, nízká obliba vládní politiky vyjádřená v krajských volbách a nejasnosti okolo dalšího vývoje jednání ve sněmovně snížily zájem lidí o druhý pilíř spoření na důchod tak, že podle posledních průzkumů by do něj vstoupil pouze jediný Čech v produktivním věku z deseti.
Zájem o druhý pilíř je prozatím vlažný, vyplatí se jen lidem, kteří mají nadstandardní příjmy nebo mají do důchodu daleko. Obě tyto podmínky však splňuje jen málokdo,
komentoval výsledky průzkumu agentury STEM/MARK v rámci projektu Penzijní barometr hlavní analytik poradenské firmy AWD Tomáš Rampula.
Druhý pilíř
Jeho podstatou je dobrovolné spoření. Zatímco dnes na důchody odvádíme 28 % hrubé mzdy, od 1. 1. 2013, tedy od začátku důchodové reformy, máme novou možnost odvádět jen 25 % a dalších 5 % posílat do penzijního fondu podle vlastního výběru.
- Občan musí přesměrovat tři procenta odvodů ze státního průběžného systému do soukromých fondů a přidat k nim ze svého další dvě procenta z hrubého platu.
- Rozhodnutí pro vstup je dobrovolné, ale nevratné, a to do dosažení věku 35 let.
- Před spuštěním reformy se mohou pro vstup rozhodnout i občané starší 35 let, a to do 31. prosince 2012.
- Vstoupit lidé mohou do čtyř různých fondů, které se liší mírou výnosů. Spořit lze v dluhopisových, konzervativních, vyvážených či dynamických fondech. Ty půjdou změnit.
Převažují negativa, výhodnější bude vlastní spoření
Drtivá většina názorů hlásá, že nedávno schválená penzijní reforma není ideálně propracovaná a dotažená do konce. Jako ostatně další spousta věcí v naší zemi, včetně zákonů. A jaký názor převládá nejvíc? Vstoupit do druhého pilíře se zejména mladším lidem nevyplatí, mnohem výhodnější pro ně bude spořit si na důchod vlastními silami. Prodělají však i ti, kteří mají nízký či podprůměrný příjem.
Čtěte speciál: Důchodová reforma
Podle zjištění MF DNES by třicetiletý muž s hrubou mzdou 25 tisíc korun dostal při účasti i ve druhém pilíři reformy (vyvážený fond s výnosem 3,5 procenta) o 1017 korun více, daleko vyšší důchod by měl, kdyby si spořil sám bez pomoci státu. V případě, že by 500 korun investoval místo do druhého pilíře na vlastní spoření, dostával by v důchodu 14 135 korun, tedy o 529 korun více než ve druhém pilíři. Ještě výrazněji by na vlastním spoření vydělal muž s vyššími příjmy než 25 tisíc. Podle důchodové kalkulačky se vlastní spoření vyplatí i čtyřicetiletému muži, i ten by na něm v případě zmiňovaného příjmu vydělal.
Vypadá to, že nejvíce práce s rozhodováním budou mít ti, kteří vydělávají okolo 25 tisíc korun hrubého měsíčně a do penze nemají daleko. Lidem s průměrným příjmem se totiž při čistém výnosu jedno procento za rok takzvaný opt-out vyplatí až po 27 letech spoření.
Rizik je v druhém pilíři až příliš
Nechce se mi zrovna prozrazovat svůj věk, nicméně musím přiznat, že i mě se rozhodování, zdali druhý pilíř využít, týká. Co všechno zvážit? Čeho se bát, a čeho ne? Osobně jsem tvor spíše váhavější, takže jsem hodně pátral a sbíral názory pro i proti. Rozhodně by tento komentář ve finále neměl vyznít nějak tendenčně, každý by si měl svůj názor udělat sám. Přesto já osobně se kloním k názoru, že rizika tu jsou. A není jich málo.
Čtěte také: Víte, co vše se mění v roce 2013? Připomeňme si změny schválené i očekávané
Vstupem do druhého pilíře podstoupím riziko, že nově vzniklé fondy mohou vykázat nejen zisk, ale i ztrátu, nebo dokonce zkrachovat. Investovat do jednoho jediného produktu se mi jeví také jako nevýhodné. Druhý pilíř si představuji i jako termínovaný vklad na desítky let bez možnosti předčasné výpovědi, protože z něj nejde vystoupit. A za takto velmi dlouhodobou investici bych si představoval mnohem vyšší procentuální zhodnocení svých peněz. A navíc se mi jednoduše může i přihodit, že za pár let budu mít úplně jiný příjem, než dosud. Mám tím na mysli samozřejmě nižší, a to vůbec neberu v potaz situaci, kdy mohu přijít nejen o dobře placené místo, ale i o zaměstnání vůbec.
Největší slabinou druhého pilíře je však politické riziko. Těžko mi teď někdo zaručí, že když se v průběhu následujících let změní třeba vláda, že si nenajde důvod, jak něco, co prosadil politický rival, pošpinit. Přesvědčit lidi, že to bylo špatně (nehledě na to, že ČSSD už pohrozila, že druhý pilíř zruší). A už vůbec mi nikdo nezaručí, že se nenajde nějaký filuta, který fondy vytuneluje nebo „znárodní“ a peníze budou nenávratně pryč. Tyto vklady totiž nejsou, na rozdíl od těch třeba u bank nebo stavebních spořitelen, ze zákona pojištěny.
Čtěte také: co se brzy změní v oblasti penzijního připojištění
Na rozhodnutí už příliš času nezbývá. Zatím to vypadá tak, že o skutečné zabezpečení se v důchodovém věku se nejspíš budu muset postarat sám a nespoléhat na pomoc státu. Na volbu, jestli se druhého pilíře „chytit“, si pak pro potvrzení pořídím minci, na jejíž obou stranách bude stejný symbol. A právě ten si pravděpodobně zvolím jako svůj výherní.
ČLÁNKY DO MAILU