Faktoring jako takový není upraven právními předpisy, a to ani speciální úpravou v zákoně o účetnictví nebo v daňových zákonech. Jedná se o finanční nástroj, jehož cílem je zajistit financování účetní jednotce v souvislosti s pohledávkami před jejich splatností, aby měla k dispozici finanční prostředky ihned. Dle konkrétního smluvního ujednání lze nastavit způsob a míru převzetí rizika, poplatky za službu nebo úrok. Faktoringu existuje mnoho druhů, přičemž pro účely tohoto článku se zaměříme na dva konkrétní případy:
- předání pohledávek ke správě – faktor nepřebírá právo ani rizika
- postoupení pohledávek – faktor přebírá právo a riziko
Je zapotřebí důsledně rozlišit, o jaký typ financování se jedná. V návaznosti na výběru jedné nebo druhé možnosti se pak přistupuje k samotnému zachycení faktoringových operací v účetnictví účetní jednotky.
Problematikou faktoringu se zabývá interpretace národní účetní rady č. I-12, která konkretizuje a doporučuje způsob zaúčtování jednotlivých typů faktoringových operací. Častou chybou podnikatelů je, že veškeré faktoringové operace jsou zaúčtovány prostřednictvím nákladů a výnosů přes účty postoupených pohledávek. Tím ovšem může dojít ke zkreslování dat v účetnictví, a to zejména zbytečným navyšováním obratu v nákladech a výnosech. Navyšování obratu má potom dopad do finančních ukazatelů a tím i omezení vypovídací schopnosti účetních výkazů. Pojďme se ale podívat, kdy o těchto operacích můžeme účtovat výsledkově a kdy je potřeba faktoringové transakce ponechat v aktivech účetní jednotky.
Předání pohledávek ke správě
V případě předání pohledávek ke správě nepřebírá faktor (tj. ten, kdo poskytuje finanční prostředky vystaviteli faktury před splatností) právo (vlastnictví) ani rizika plynoucí z nezaplacení pohledávek. Nejde tedy o klasické postoupení pohledávky, ale pouze o předání pohledávky ke správě jinému subjektu, tj. faktorovi.
Pokud dojde k převzetí pohledávky ke správě, nedochází ke změně ve vlastnictví pohledávky. Pohledávka tak zůstává zachycena v účetnictví vystavitele faktury, kdy u něj dojde k přeúčtování na rozvahových účtech tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o pohledávku za faktorem. Inkaso pohledávky následně nesměřuje na účet původního věřitele, ale faktora. O této skutečnosti musí být dlužník předem vyrozuměn.
Pohledávka bývá faktorem odkoupena zpravidla za nominální hodnotu. Odměnou faktora je potom poplatek za službu a dále úrok plynoucí z předfinancování pohledávky. Poplatek za služby i úrok jsou nákladem vystavitele faktury, pro faktora jsou tato plnění výnosem. Faktor eviduje tyto pohledávky pouze na podrozvahových účtech.
Poplatek za službu a úrok plynoucí z předfinancování bývá zpravidla započten na nominální hodnotu pohledávky. Původnímu věřiteli tak dorazí na bankovní účet částka od faktora, která bude ponížena o sjednaný poplatek a úrok.
V případě, že nedojde k úhradě pohledávky dlužníkem, vrací faktor pohledávku vystaviteli faktury. Vystavitel faktury pak provede přeúčtování pohledávky rozvahově, a to zpět na účet vystavených odběratelských faktur a zaplatí faktorovi poplatek a případný úrok za předfinancování. Také musí vrátit poskytnutý úvěr z předfinancování pohledávky.
Příklad na zaúčtování předání pohledávky ke správě
Společnost ABC vystavila fakturu v nominální hodnotě 100 000 Kč společnosti XY. Dohodnutá splatnost faktury byla sjednána na 90 dní. Společnost ABC se rozhodla, že předá ke správě tuto pohledávku faktoringové společnosti, která poskytuje předfinancování ve výši 80 % před splatností faktury. Poplatek za sjednanou službu činí 2 % z nominální hodnoty pohledávky a úrok z předfinancování pohledávky činí 5 % p.a.
| Doklad | Text | Částka | MD | D |
| FAV | Prodej služeb | 100 000 | 311 | 602 |
| ID | Předání pohledávky ke správě faktorovi | 100 000 | 315.1 | 311 |
| VBÚ | Poskytnutí předfinancování 80 % | 80 000 | 221 | 315.1 |
| FAP | Poplatek za faktoring 2 % | 2 000 | 568 | 321 |
| FAP | Úrok z předfinancování 5 % | 1 250 | 562 | 321 |
| ID | Zápočet úroku a poplatku | 3 250 | 321 | 315.1 |
| VBÚ | Doplatek pohledávky ve správě | 16 750 | 221 | 315.1 |
Postoupení pohledávky
Od předání pohledávky ke správě je ale zapotřebí odlišovat postoupení pohledávky, kdy v rámci této transakce dochází k převodu rizik a vlastnických práv k dotčené pohledávce. Při postoupení pohledávky tak dochází ke změně v osobě věřitele, a proto je zapotřebí odepsat pohledávku z účetnictví původního věřitele. Zatímco při předání pohledávky ke správě se toto řeší pomocí rozvahových účtů, při postoupení pohledávky je o tomto účtováno výsledkově. Při postoupení pohledávky se zpravidla tato pohledávka postupuje za nižší než nominální hodnotu.
Odpisování pohledávek má také dopad do základu daně, kdy je tato problematika upravena v zákoně o daních z příjmů. Rozdíl mezi nominální hodnotou pohledávky a její prodejní hodnotou (se zohledněním opravných položek a rezerv) je zapotřebí vyloučit jako nedaňový náklad v účetnictví původního věřitele.
Pakliže dojde k postoupení pohledávky a jejího odkupu za nižší než nominální hodnotu, nebývají již s touto transakcí spojovány další náklady.
Příklad na zaúčtování postoupení pohledávky
Společnost ABC vystavila fakturu v nominální hodnotě 100 000 Kč společnosti XY. Společnost ABC se následně rozhodla, že pohledávku postoupí společnost DEF, která by ji odkoupila za 80 000 Kč a ihned proplatila.
| Doklad | Text | Částka | MD | D |
| FAV | Prodej služeb | 100 000 | 311 | 602 |
| ID | Odpis pohledávky v důsledku jejího postoupení | 100 000 | 546 | 311 |
| ID | Postoupení pohledávky faktorovi | 80 000 | 315.1 | 646 |
| VBÚ | Proplacení postoupené pohledávky | 80 000 | 221 | 315.1 |
Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi odepsanou pohledávkou v nominální hodnotě a prodejní hodnotou pohledávky je 20 000 Kč, je zapotřebí tento rozdíl označit jako nedaňový náklad, např. prostřednictvím analytického rozdělení účtu odepsaných pohledávek.
ČLÁNKY DO MAILU