Ještě jako vysokoškolák si instantní polévku klidně dal a vlastně mu i chutnala. Během studií se ale dostal do světa a přičichl ke skutečnému jídlu, které nepochází ze sáčků, ale vyrábí se tradičními postupy. To ho oslovilo a začal vařit jinak. Miluje italskou kuchyni, ale například při přípravě pravého rizota narážel na problém. Nakoupil pravou italskou rýži, kvalitní sýr, šafrán… Chyběl mu ale vývar, který je při vaření rizota potřeba. Když už investoval do originálních a ne zcela laciných surovin, nechtěl přebít jejich chuť něčím tak pochybným jako je vývar z kostky. Začal se proto v obchodech shánět po skutečném vývaru. Jenže ten v Česku nebyl k dostání. Proto mu nezbylo nic jiného, než si vývar udělat sám. Takto začal podnikatelský příběh Jaroslava Váchy.
Měli bychom ale upřesnit, že sám na vaření vývaru nebyl. Jednou jsme si s bráchou a kamarádem vyjeli surfovat do Francie. Ta země je vyhlášená svým kvalitním jídlem a mně bylo zase líto, že u nás je to trochu jinak. Vzpomněl jsem si na vaření rizota bez vývaru a jen tak prohodil, že bychom mohli začít vařit skutečný vývar,
říká Jaroslav Vácha. Klukům se myšlenka líbila a tak tým značky Konečně vývar už od začátku vytvářejí ještě Jan Vácha a Jakub Gruber.
Stačí pár dní volna, mozek se restartuje a hlavy mnohých lidí začínají překypovat zajímavými myšlenkami a nápady. Jenže po návratu z dovolené do běžného pracovního procesu bere většina snů za své. To kluci nechtěli dopustit, a proto se okamžitě pustili do díla. U moře byli v červenci a už v srpnu měli na pultech obchodů první sklenice s vývary.
Noční party bez alkoholu, jen s vývarem
Značku Konečně vývar založili Jakub Gruber, Jaroslav Vácha a Jan Vácha. (zleva)
Na začátek je ještě nutné zmínit, že Jaroslav je firemním konzultantem, Honza softwarovým specialistou a Jakub grafickým designérem. S vařením vývaru neměl nikdo z nich žádné zkušenosti. Začali proto pátrat v kuchařkách, inspirovali se kuchařskými mistry a hlavně své vývary testovali sami na sobě a chuťových pohárcích příbuzných a přátel. Existuje spousta receptů i technologických postupů. My se naučili, že je lépe kořenovou zeleninu krájet na jemno než ji vařit v celku. Nakrájenou stačí vařit jen 40 minut a extrakce chuti je mnohem intenzivnější, než když ji vaříte v celku. Také jsme museli doladit poměry surovin. Něco jiného je totiž vařit si vývar doma v 5 litrech a něco jiného je vařit ho 200 litrů. Pak je úplně jiný odpar vody, jiný čas potřebujete k redukci,
vysvětluje Jaroslav Vácha.
S doladěním receptur jim pomáhaly babičky. Ale pomáhali také renomovaní odborníci. Kluci se na začátku nechtěli smířit s tím, že se jim v zeleninovém vývaru tvoří nevábná sedlina. Sami přece věděli, že vývary z kostek jsou čiré a průzračné. Že je sedlina důkazem poctivé přípravy a obsahuje ty nejcennější látky, to jim řekl až Miroslav Čeřovský z Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické, kde si své vývary nechali otestovat. Tam jsme se mimo jiné dozvěděli, že přidáním oleje se snižuje trvanlivost. Na to bychom sami nepřišli. My se drželi receptur z kuchařek, kde radí zeleninu orestovat. Tak jsme dali na radu zkušenějších a udělali vývar bez restování. Tím jsme dvojnásobně prodloužili dobu trvanlivosti a navíc přišli na to, že si tak chuť vývaru zachová více čerstvosti,
dodává Jan Vácha.
Kvůli prodloužení trvanlivosti zeleninu také loupou a při degustačních večírcích, které často končívaly až za rozbřesku, doladili i poměry surovin. Celá politika Konečně vývar stojí na kvalitě a odmítání náhražek. Kluci sice musí kalkulovat, ale nedovolí si vařit z ničeho jiného než z prvotřídních surovin. Pak by jejich boj proti glutamátovým náhražkám neměl smysl. Zeleninu i maso berou z prověřených rodinných farem. Kuře z velkochovu do jejich vývaru v žádném případě nepatří. Letos v létě to bude dva roky, co s vařením začali. Za tu dobu udělali velký kus práce a mnohé pochopili. Už víme, že některé průmyslové potraviny se čistí, aby se líbily. Naše vývary čiré nejsou, ale nám jde hlavně o kvalitu. Sedlina v zeleninovém nebo tuk v hovězím vývaru je důkazem toho, že je připravujeme poctivě a nezbavujeme se toho nejlepšího, co do vývaru přejde jen proto, abychom udělali dojem na zákazníka. Doma vývar taky neuděláte úplně průzračný, ale máte v něm ryzí sílu,
říká Jakub Gruber.
Někoho by od vývarů mohla odradit cena, ale i ta je podle Jakuba Grubera akceptovatelná: Stačí se podívat na složení klasických bujónových kostek a zjistíte, že si za velké peníze kupujete hlavně sůl. Ta tvoří většinu výrobků a ovlivňuje finální chuť. My nesolíme vůbec, protože sůl a chuť základních surovin jsou dvě docela odlišné věci.
Takový vývar by možná uvařil i Steve Jobs. I ten totiž sázel na co nejméně ingrediencí (chápej komponentů), čistotu a funkčnost.
Šokující zjištění: Češi neví, k čemu je vývar
Kluci strávili v kuchyni stovky hodin, a když si byli jistí, že je jejich vývar perfektní, s náležitou hrdostí se ozvali prodejcům. Zkontaktovali všechny obchody s farmářskými potravinami, ale často nedostali ani odpověď. Byli to prostě jen tři nadšenci, kteří nabízeli jen vývar a na sklenicích neměli ani čárový kód. Nikdo je nebral vážně a především jim nikdo nerozuměl. Mockrát jsme museli vysvětlovat, co vlastně vyrábíme. Lidé si mysleli, že to je polévka a hledali v tom nudle, zeleninu, maso. Dostávali jsme otázky, na které jsme vůbec nebyli připraveni. Prodejci i zákazníci se ptali, na co je vývar dobrý. Nechápali, že to není nový produkt, ale původní podoba všeobecně známých kostiček a vaniček s gely,
vypravuje Jaroslav Vácha.
Prvních 16 sklenic museli kluci doslova vnutit do komisního prodeje České stodole v pražských Nuslích a vedle vaření začali hodně pracovat na komunikaci. Zjistili jsme, že bez osvěty se nikam nedostaneme. Dodnes lidem musíme vysvětlovat, že jim nabízíme zdravější alternativu bujónových kostek. Naše vývary jsou bez chemie, bez lepku a bez soli. Jsou čisté, mají mnohostranné využití a šetří žaludky strávníků. A náš název Konečně vývar je stejný, nic jiného v něm nehledejte. Prostě jsme jen na trh konečně dodali skutečný vývar. Je to trochu ujeté, ale výstižné a dobře se to pamatuje. A na heslech a větách je postavený celý brand,
vysvětluje Jakub Gruber. Mezi ty základní patří vtipné varianty známých hesel jako jsou „Glutamát is dead“, „Zapomeň na kostku“, „In Vývar We Trust“, ale třeba i „Babička ví“ nebo „Nevařím, táhnu“.
S touto osvětou kluci začali na internetu. Pomohly jim nejen webové stránky, ale hlavně sociální sítě. Velký úspěch měly fotky, které v lidech vyvolávaly zvědavost. Na začátku stačilo trochu zasponzorovat příspěvky na Facebooku a pak už fanoušci přibývali sami od sebe. A vlna zájmu neunikla ani prodejcům. Najednou o nás stáli ve Sklizenu, kde nás prvně odmítli, ozvali se ze Světa bedýnek, Našeho gruntu a tak dále. Teď už obchody ani nemusíme shánět, každý týden se nám ozvou minimálně dva. Stovky sklenic prodáváme i přes Rohlík.cz a Kolonial.cz,
říká Jan Vácha.
Vývary jdou dobře na odbyt v místech, kam chodí zákazníci toužící po kvalitnějších potravinách. To klukům samozřejmě dělá radost, ale oni mají vyšší cíle. Na začátku svého podnikání si stanovili nepřítele, kterého chtějí porazit. Tím se jim stala bujónová kostka. Je sice hodně rozšířená, ale protože se jedná o náhražku, neodpovídá současnému životnímu stylu. Zakladatelé značky Konečně vývar by proto rádi, aby se jejich sklenice s vývary objevily i v běžných obchodech, v ideálním případě hned vedle nenáviděných kostek. Nebude to jednoduchá cesta, ale kluci se na ni dali. Do svého food startupu investovali už spoustu energie a své myšlence bezmezně věří. Po několika stěhováních jsme provoz přesunuli na Moravu, kde máme skvělý tým. My v kuchyni trávíme času míň a míň a naopak se věnujeme komunikaci se zákazníky. Jezdíme po jednotlivých obchodech s ochutnávkami, vyrážíme na food festivaly a pikniky. Nenajímáme žádné hostesky, ale všechno si děláme sami. Máme tak přímou vazbu na zákazníky a pomáháme jim pochopit, proč jsme přišli s klasickým vývarem. A neskončíme, dokud všichni nezapomenou na kostku,
dodává Jan Vácha.
Dále si přečtěte: Chutnala jim instantní polévka, teď vaří Konečně vývar
Podnikají s nadšením, ale také s rozumem
Zásadním momentem v rozjezdu firmy bylo setkání s food startupem Chefstarter. Až v tomto inkubátoru jsme se naučili používat konvektomat, ale hlavně jsme se seznámili s dalšími začínajícími podnikateli v oboru a dohodli se na společné distribuci zboží. V té době ležel můj brácha se zlomeným kolenem v nemocnici a Kuba nemá řidičák. Rozvoz tak byl jen na mně a nestíhal jsem. V Chefstarteru jsme naše výrobky začali rozvážet společně s ostatními, což nám ušetřilo čas i peníze a hlavně jsme se dostali do mnoha měst, která byla pro nás samotné z ekonomických i časových důvodů relativně nedostupná,
říká Jaroslav Vácha.
Protože začátky byly všelijaké a prodejci o vývar nestáli, kluci nechtěli ani příliš riskovat a investovat peníze do vlastní výrobny a jejího vybavení. Řešili to proto spoluprací s menšími výrobnami. A na tento model zatím nedají dopustit. Dnes své vývary připravují ve výrobně firmy zabývající se krabičkovou dietou. Ve svém boji proti glutamátovým náhražkám jsou na samém začátku, ale nepolevují. Zatím nabízí zeleninový, kuřecí a hovězí vývar a přemýšlí i o dalších. Nabídku by rádi rozšířili třeba o demi-glace.
Dnes už na sklenicích mají čárové kódy, kvůli legislativě brzy doplní i tabulku nutričních hodnot. Obchodníci je i díky tomu berou vážně a začíná se jim rýsovat i možnost prodeje v zahraničí. Byli osloveni Česko-německou hospodářskou komorou a jak v nadsázce říkají, začínají s vývary expandovat směrem na Drážďany. Klukům bez zkušeností se začalo dařit i v tak náročném oboru, jako je potravinářská výroba. Jejich firma je zatím sice menší než pověstný David, ale se svým nadšením a poctivými vývary možná jednou skutečně dokážou porazit i Goliáše v podobě bujónových kostek.
ČLÁNKY DO MAILU