Vzdělávání zaměstnanců se stalo součástí personální politiky. Výdaje zaměstnavatele na vzdělávání patří z pohledu zákona o daních z příjmů mezi výdaje na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců. Zatímco v předchozích letech bylo zvyšování kvalifikace spojené s dosažením vyššího stupně vzdělání (např. vysokoškolského) jednoznačně daňově neuznatelným nákladem, rok 2009 přinesl do této oblasti významné změny. U vzdělávání, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, už se nebude zkoumat, zda se jedná o prohlubování nebo zvyšování kvalifikace, ale podmínky, za nichž je vzdělávání dosahováno. Došlo tak ke sjednocení podmínek odborného rozvoje zaměstnanců s pracovním právem. Čtete více: Podrobněji k vybraným změnám zákona o daních z příjmů 2009
Zaměstnavatel může bez problémů do daňových výdajů zahrnout náklady související s jeho podnikatelskou činností, pokud se jedná o zaškolení a zaučení, odbornou praxi absolventů škol a prohlubování kvalifikace. V případě zvyšování kvalifikace je od 1.1.2009 rozhodující skutečnost, že je tato forma přípravy považována za překážku v práci na straně zaměstnance. Náklady na vzdělávání posuzované u zaměstnance jako překážka v práci jsou daňově neuznatelné.
Společenský vývoj a rozvoj informačních technologií zvyšuje nároky na odborné vzdělání a kvalifikaci. Vzdělávání zaměstnanců můžeme rozdělit na:
- vzdělávání vrcholového managementu – rozvoj vlastností a schopností (kreativita, strategické myšlení, zvládání stresu a konfliktů, komunikační schopnosti atd.),
- vzdělávání středního a nižšího managementu – zprostředkování odborných kompetencí nebo praxe formou seminářů, školení a kurzů,
- vzdělávání řadových zaměstnanců – prohlubování kvalifikace za účelem přizpůsobení se změnám v obsahu práce nebo zvýšení kvalifikace, rozvoj týmové práce formou školení nebo tréninku,
- vzdělávání perspektivních zaměstnanců – např. pro absolventy vysokých škol,
- vzdělávání pro všechny zaměstnance – jazykové a počítačové kurzy.
Souvislost výdajů s podnikatelskou činností zaměstnavatele
1. Příjmy nesouvisející s podnikatelskou činností zaměstnavatele
V první řadě je třeba vyloučit z daňových výdajů ty výdaje, které bezprostředně nesouvisí s činností zaměstnavatele. A to ani v případě, že právo na úhradu vzdělávání vyplývá z pracovní smlouvy, kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu zaměstnavatele. Tyto výdaje může zaměstnavatel hradit ze zisku po zdanění, ze sociálního fondu nebo je zahrnout do nákladů daňově neuznávaných. Daňově uznatelné nejsou ani výdaje spojené s předmětem činnosti zaměstnavatele, ale nesouvisející se sjednaným pracovním zařazením zaměstnance.
Příklad
Naši zaměstnanci již třetím rokem navštěvují kurz angličtiny. Domníváme se, že znalost jazyka je v dnešní době nezbytná a tudíž by kurz měl být daňově uznatelným nákladem.
Zaměstnavatel jako daňový poplatník musí v tomto případě prokázat, že výdaje na kurz angličtiny slouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. To zřejmě nebude problém u pracovníka obchodního oddělení, který běžně sjednává zahraniční zakázky. Daňový náklad v podobě zaplaceného jazykového kurzu např. pro pracovnici mzdové účtárny však zaměstnavatel při kontrole správce daně zřejmě neobhájí. Čtěte více: Malí podnikatelé hledají ve vzdělávání řešení konkrétních problémů
Jaký kurz byste ráda/-a v nejbližší době navštívil/-a?
U zaměstnance bude podle § 6 odst. 9 písm.d) zákona o daních z příjmů úhrada zaměstnavatele za studium, vzdělání a školení nebo možnost využití vzdělávacího zařízení zaměstnavatele příjmem od daně z příjmů fyzických osob osvobozeným. Toto ustanovení ovšem pojednává jen o nepeněžním plnění. Peněžní příspěvky vyplacené zaměstnanci na vzdělávání jsou naopak příjmem zdanitelným. Zahrnují se i do vyměřovacího základu pro odvod pojistného.
Druh plnění | Daňový náklad zaměstnavatele | Zdaněný příjem zaměstnance | Odvod pojistného |
---|---|---|---|
Částky vynaložené na vzdělávání zaměstnanců | NE | NE | NE |
Peněžní příspěvky zaměstnanci na vzdělávání | NE | ANO | ANO |
2. Příjmy související s podnikatelskou činností zaměstnavatele
U příjmů, které souvisí s podnikatelskou činností zaměstnavatele, je důležité rozlišit, zda se jedná o:
- Zaškolení a zaučení – zaměstnavatel má povinnost přijatého zaměstnance bez kvalifikace zaučit nebo zaškolit. Stejně tak zaměstnance, který přechází na jiný druh práce. Zaškolení v práci se považuje za výkon práce, za kterou náleží zaměstnanci mzda.
- Odbornou praxi absolventů škol – zajišťuje ji zaměstnavatel absolventům škol k získání potřebných dovedností a znalostí pro výkon práce. Odborná praxe je výkonem práce, za kterou náleží mzda.
- Prohlubování kvalifikace – jedná se o průběžné doplňování kvalifikace k řádnému výkonu práce. Zaměstnavatel je oprávněn požadovat po zaměstnanci účast na školení, semináři nebo jiné formě vzdělávání. Zaměstnanec je povinen si k řádnému pracovnímu výkonu průběžně doplňovat kvalifikaci. Prohlubování kvalifikace je výkonem práce, za kterou náleží mzda.
- Zvyšování kvalifikace – studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže je toto vzdělání v souladu s potřebou zaměstnavatele. Při zvyšování kvalifikace náleží zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Pokud nejsou stanovena pravidla nebo nároky vyšší, náleží zaměstnanci volno k účasti na studiu, k vykonání zkoušky, vypracování závěrečné práce a přípravy na závěrečné zkoušky v rozsahu dle § 232 zákoníku práce. Účast na školení, studiu nebo jiné formě přípravy, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady pro řádný výkon práce a které zasahují do jeho pracovní doby, jsou překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou náleží podle § 205 zákoníku práce náhrada mzdy. Čtěte více: Teambuilding – účinná forma vzdělávání zaměstnanců a zvyšování týmového potenciálu
Zvyšování kvalifikace jako výkon práce?
Nabízí se otázka možnosti posouzení zvyšování kvalifikace z hlediska daňových nákladů jako výkonu práce. Zvýšení kvalifikace ve smyslu § 231 zákoníku práce (ZP) nelze nikdy považovat za výkon práce. Účelem novely zákona o daních z příjmů (ZDP) bylo pouze sjednocení pojmů užitých v ZP a ZDP,
vysvětluje JIŘÍ SALAČ, advokát z advokátní kanceláře DLA Piper Prague LLP.
Podle znění zákona o daních z příjmů účinného před 1.1.2009 byly z režimu daňově uznatelných nákladů zaměstnavatele vyjmuty výdaje (náklady) vynaložené na zvýšení kvalifikace, aniž by však bylo odkázáno na definici pojmu zvýšení kvalifikace v ZP. Příslušný účetní byl tedy nucen posoudit věc nadvakrát, přičemž podle Jiřího Salače rozhodnutí první automaticky nepředjímalo rozhodnutí druhé.
Účetní
- nejprve musel (v rámci mzdové agendy) posoudit, zda se v konkrétním případě jedná o zvyšování kvalifikace ve smyslu § 232 ZP. Tedy, zda zaměstnanci náleží namísto platu (mzdy) jejich náhrada.
- byl následně nucen (v rámci kalkulace základu daně z příjmů) určit, zda se jedná o zvýšení kvalifikace ve smyslu § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Tudíž zda jsou pro zaměstnavatele příslušné náklady daňově uznatelným výdajem (nákladem).
Protože novela zákona o daních z příjmů již výslovně v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP odkaz na ZP obsahuje, je nyní účetní zaměstnavatele nucen určit pouze, zda se jedná o zvyšování kvalifikace ve smyslu zákoníku práce. Toto jeho rozhodnutí dle stávající úpravy ZPD již automaticky implikuje odpověď, zda je příslušný výdaj daňově uznatelným výdajem (nákladem) ve smyslu ZDP,
dodává Salač.
U zaměstnanců jsou i nadále osvobozeny částky vynaložené zaměstnavatelem na vzdělávání, ať už se jedná o prohlubování nebo zvyšování kvalifikace. Samozřejmě jen pokud se u zaměstnance jedná o nepeněžní plnění. Čtete více: Malí a střední podnikatelé: „Cílovka” pro školení na míru
Nepeněžní plnění | Daňový náklad zaměstnavatele | Zdanitelný příjem zaměstnance | Odvod pojistného |
---|---|---|---|
Vzdělávání jako výkon práce | ANO | NE | NE |
Vzdělávání jako překážka v práci | NE | NE | NE |