Existují mezi námi lidé, kterým nevadí, že se jejich byznys rozjíždí i několik let. Jsou ochotni ho třeba i dotovat a jdou si za svým snem. Mezi takové patří i malé nezávislé nakladatelství Perplex z moravskoslezské Opavy.
Když si kdysi parta kamarádů na gymnáziu začala hrát na nakladatele a po amatérsku vydávat první knihy, nikdo z nich netušil, kolik času jim bude tento koníček v budoucím životě zabírat. Studentské nakladatelství D-Press je už dnes sice dávnou minulostí, ale místo něj na mnohem profesionálnější úrovni funguje Perplex, kterému se rok od roku daří lépe. Pokud jeho spoluzakladatel a šéfredaktor Dan Jedlička ještě před pár lety tvrdil, že nezávislé nakladatelství zaměřené na poezii je jedním ze způsobů ekonomické sebevraždy, dnes už situaci vnímá mnohem pozitivněji.
Nakladatelství začalo fungovat v roce 2006 a v roce následujícím vyšel jeho první ediční počin, tehdy ještě víceméně na zkoušku a s obavami z konečného výsledku. Kniha se ale povedla a nové nakladatelství bylo na světě. Na začátku do toho jen strkáte peníze, nedokážete se uživit. Trvalo nám osm let, než jsme se dostali do fáze, že se nám vrací všechny náklady a kniha si na sebe v některých případech dokáže dokonce i vydělat,
říká Dan Jedlička. S takovým vývojem on ani jeho dva kolegové z nakladatelství na začátku ani nepočítali. Dnes už Perplex patří ve svém oboru mezi etablovaná nakladatelství. Za pár dnů vydá svůj v pořadí dvaadvacátý titul a jeho původně regionální okruh autorů se postupně rozrůstá o zavedená básnická jména celorepublikové úrovně.
Jako nezávislý nakladatel musíte mít vlastní cestu
Dan Jedlička se svými kolegy před lety založil nakladatelství zaměřené na poezii. Svým způsobem jistou ekonomickou sebevraždu ale přežili a daří se jim stále lépe.
Má-li nakladatelství fungovat jako výnosný byznys, není možné se zaměřovat jen na nekomerční tituly. I zavedená nakladatelství musí náročnější edice nebo okrajové žánry financovat z prodeje čtenářsky vděčné, často méně náročné literatury. Perplex kuchařky ani kalendáře nevydává, čímž se o tuto možnost financování připravuje. Paradoxně je to ale součást jeho image a obchodní strategie. My na vyloženě komerční věci nemáme chuť a vlastně ani čas. Všichni tři máme ještě svou vlastní práci, která nás živí. Do dnešního nejistého nakladatelského světa se zatím naplno vrhnout nechceme. A navíc se nám líbí pozice exotů, kteří si mohou dovolit vydávat výhradně poezii. Patří to k nám, odlišujeme se tím od nakladatelského mainstreamu,
vysvětluje Dan Jedlička. Zatímco původní představou bylo vydávat maximálně jednu knihu do roka, a to ještě pod podmínkou, že na to budou nějaké peníze, dnes Perplex vydává tři tituly ročně. Už jsme přijali dva rukopisy na rok 2015, takže perspektivu pro nejbližších pár let máme. Zájem o nakladatelství ze strany autorů i čtenářů nás těší, je to dobrá motivace,
komentuje šéfredaktor.
Průměrný náklad poezie se v České republice pohybuje kolem 300 kusů. V nákladech do 500 kusů vydává své knihy také Perplex. Protože poezie má své specifické čtenáře a nezávislé nakladatelství dává prostor i mladým a neokoukaným tvářím, musí si také razit svou vlastní cestu a budovat vlastní prodejní modely. Velké knižní domy, například Palác knih Luxor nebo Kanzelsberger, o nás pochopitelně zájem nemají. Na druhou stranu, my nemáme až tak velký zájem o ně. Čtenář poezie je vyhraněnější a vždycky radši zajde do malého knihkupeckého krámku, kde ho obslouží takový ten sečtělý novodobý obrozenec, ne jen placená obsluha regálů, kterou literatura vůbec nezajímá. Vytvořili jsme si proto vlastní síť malých knihkupců, kde knihy nejen prodáváme, ale také pořádáme autorská čtení a další prezentace nakladatelství. Spolupráci s velkými knihkupeckými řetězci se nebráníme, ale aktivně se o ni nesnažíme,
vysvětluje Dan Jedlička. Právě autorská čtení se podle něj osvědčila vůbec nejlépe. Je na nich vidět, jak důležitý je vztah mezi autorem a čtenářem. Během autorského čtení vzniká mezi autorem a jeho čtenáři – posluchači jedinečná atmosféra, kterou si návštěvník chce uchovat v paměti. Kniha se tak stává nejen nositelem obsahu, ale i upomínkou na společný prožitek. Stálý okruh příznivců už ví, že Perplex jim dokáže přivést kvalitní autory, kteří jsou také dobrými prezentéry. Zájem o jeho literární večery tak postupně roste.
Dotace jsou problém v každém oboru
Jakmile se nakladatelství přehouplo z regionální kategorie, začalo se mu lépe dařit shánět sponzory a mohlo si také sáhnout na některé dotace. Ty jsou nejen pro knižní trh v době stálých ekonomických tlaků velmi důležité. Nakladatelé řadu let lamentují, jak jsou na tom špatně, stát podle nich knižní kulturu nepodporuje a ekonomika je neúprosná. Měl by ale stát něco takového vůbec podporovat? Nakladatelství jsou přece ryze soukromými projekty. To je otázka. Ale existuje přece něco jako kulturní identita národa, a k ní náročnější literatura rozhodně přispívá. Čtení takové literatury nás vzdělává, rozvíjí a kultivuje. Pokud ji tržní prostředí není schopno udržet, měl by nastoupit stát, aby tomu pomohl,
tvrdí Dan Jedlička, ale jedním dechem dodává, že pravidla podpory by měla být lépe definována, než je tomu dnes.
Granty v jejich současné podobě za nejlepší možnost nepovažuje. Jsou často neprůhledné, rozhodnutí komisí se nijak neodůvodňují, a tak není vždy úplně jasné, proč jedno nakladatelství získá grant hned na šest titulů a druhé na žádný. Zamlouval by se mu model státem subvencované distribuce, který funguje v některých evropských státech. V současnosti je pro nás i většinu malých nakladatelů nejvýznamnějším ekonomickým faktorem cena distribuce. Konečnou prodejní cenu knihy nezvedá ani tak 15% DPH jako více než 50% marže pro distributora,
přibližuje situaci Dan Jedlička. Pokud by stát distribuci dotoval a nakladatel by odváděl jen nominální distribuční marži, prodej knih by se nakladatelům více vyplatil a ubylo by potřeby dalšího subvencování.
Pomoci by mohl i větší odběr kvalitní literatury ze strany knihoven. Nakladatel by tak mohl počítat alespoň s minimální návratností svých investic. U nás ale nic podobného nefunguje, existuje pouze odvod takzvaných povinných výtisků, které nakladatel musí ze zákona bezplatně a na své vlastní náklady odevzdat nejvýznamnějším knihovnám. Dále máme zákonnou nabídkovou povinnost k asi padesáti významným knihovnám v republice. Ty musíme vždy po vydání nového titulu obeslat, ony už ale nemají žádnou povinnost si od nás knihu koupit. Knihovny jsou tady dlouhodobě podfinancované, jejich akviziční fondy jsou omezené, takže většinou se touto cestou prodá jen pár kusů. Přitom kde jinde by se měla shromažďovat kvalitní literatura než v knihovně,
říká Dan Jedlička.
Knihy tu budou vždycky
V době elektronických čteček a tabletů musí klasická kniha nabídnout něco víc než jen prostý text. V opavském Perplexu proto knihy vnímají jako umělecké artefakty. Jsou klasicky vázané, většinou ilustrované, s přebalem a zajímavou grafickou úpravou. Elektronická kniha tyto fyzické vlastnosti postrádá. Čtečky budou určitě mít stále větší prostor, ale bude se na ně dostávat především technická literatura, učebnice nebo zábavné čtivo. V elektronické podobě dnes existují i básnické sbírky, ale pokud vím, jejich prodej je mizivý, a moc nevěřím, že se to změní. U žánrů, jako je poezie, je fyzický kontakt s knihou součástí prožitku četby,
popisuje svůj pohled na moderní média Dan Jedlička. Knihy jako takové podle něj nikdy úplně nezaniknou. Bude to stejné jako po nástupu televize. Ani ona nezlikvidovala film. A gramodesky se také stále prodávají, jen o ně mají zájem lidé, kteří je berou jako důležitou součást svého prožívání a vnímání světa. S knížkami to nebude jiné. Proto jsou i v malém nezávislém nakladatelství Perplex přesvědčeni, že knihy i poezie mají pořád budoucnost.
ČLÁNKY DO MAILU