Z reklamky k úspěšnému byznysu s kůží. Kam Honzu dostala zničená peněženka?

Odrazovým můstkem bylo diskuzní fórum

Jan Planička na úvod zdůrazňuje, že ke kůži přišel úplně jako slepý k houslím. V době, kdy potřeboval dělat něco jiného než pracovat hlavou, se mu rozpadla peněženka a on si říkal, že by si ji mohl zkusit vyrobit. K tvoření úplně blízko neměl, i když přiznává, že například ve výtvarce mu to vždycky šlo a hlásil se i na fakultu výtvarných umění. Na začátku tedy v obchodě pro kutily sehnal kůži, koupil nitě, chemopren, vzal aku šroubovák s milimetrovým vrtákem a navrtával díry. Bylo to hodně prošlapávání slepých uliček, protože tehdy toho na internetu moc nebylo. Když jsem šel za sedláři nebo za někým, kdo dělá s kůží, buď se o zkušenosti nechtěli moc dělit, nebo z nich vypadlo, že už jezdí s kamionem, protože se tím nedalo uživit. To nebylo úplně optimistické, říká Honza.

Nějaké informace potom čerpal z diskuzního fóra nožířů. Tam objevil člověka, který publikoval články, a zkusil mu napsat. V odpovědi mi popsal úplně základní věci, a to byl odrazový můstek, co mě poslal na tu správnou cestu, usmívá se Honza Planička s tím, že mu dal základní penzum znalostí, které nebyl schopný dostat jinde. Řekl mu například, že se kůže kupují v koželužně, že nitě musejí být voskované nebo že má používat transparentní chemopren a podobně.

Na začátku tedy Janu Planičkovi chyběly znalosti. Jak o výrobě samotné, tak i o podnikání. Musel tedy zjišťovat, jak do toho vkročit a seznámit se s cenotvorbou nebo vymyslet, jak produkty dostat k lidem. Tehdy ještě pracoval v reklamní agentuře, která jej živila, ale i tak musel hodně počítat. Kamarád mu řekl, že ceny musí odrážet realitu, a pokud se to vše má někam posouvat, nebýt jen zbytečným „pižláním“ a má to fungovat jako byznys, potřebuje další ruce. Když se mi v roce 2018 narodil synek, dal jsem výpověď a řekl jsem si, že chci zkusit jít na volnou nohu. Měl jsem rezervu. Mohl by o to být zájem a do toho jsem ještě fotil reportáže a svatby, takže jsem si říkal, kdy jindy než teď, popisuje Honza.

Za značkou si stojí

Honza Planička říká, že na začátku nemůžete ještě nic moc vyrábět, ale potřebujete mít značku a logo. Každý si tím podle něj prošel, ale přitom je to na jednu stranu zbytečné, protože samotné jméno je naprosto dostačující. Zároveň je to to, co tomu dává určitou zodpovědnost. Když máte přímo ve značce vlastní jméno, už to nemůžete pokazit. Honza vymyslel značku Kožedělník s tím, že je to přeložené slovo leather worker. Zjistil, že ho nikdo nepoužívá, našel jen několik zmínek na Googlu například z larpů a zdálo se mu to tak krkolomné, až znělo super. Když Honza píše příspěvky na sociální sítě, bedlivě rozlišuje, co dělá sólo a co řeší ostatní. Občas tedy používá Kožedělníky s velkým K, aby to souhlasilo se vším okolo a nečechral si cizí peří.

Kamarád z bývalé práce Honzovi pak udělal rámcově základní vizuální styl a návrh loga a pomohl také s prvními webovými stránkami. Dnes si například grafiku dělá Honza Planička sám, a to s pomocí nástroje Canva. Přiznává, že má estetický smysl a cítění, jinak by to nemohl dělat. Řeší tak například nálepky na balzámy na kůži, dárková balení a podobně.

Přečtěte si také:

Kolem hospodaření Brašnářství Tlustý začínají kolovat pochybnosti

Musí držet tempo s dobou

Odborníků, jako jsou brašnáři, sedláři a podobně, je u nás podle Honzy Planičky hodně a oni se jim nemohou rovnat. Má však ze svých zkušeností dojem, že tito lidé nemůžou pracovat s někým. Umí to sami od sebe a nikomu už to nepředávají. Skončí tím, že půjdou do důchodu, protože nemají své zboží jak předat zákazníkům, neví, jak funguje dnešní svět a jak se dostat k nové generaci, protože i jejich zákazníci stárnou a už to nepotřebují. Jde o to přizpůsobit se tomu, kam se svět ubírá. A pokud na to člověk nemá energii, nemá touhu pokračovat, tak skončí, dodává.

Bylo by skvělé, kdyby se od nich mohli učit samotné řemeslo. Ale na nějaké pořádné kurzy už Kožedělník ani nemá čas a snaží se čerpat informace například ze zahraničních videí. Další možností je jít na exkurzi do firmy, ale u nás jde o malý rybníček a ostatní to mohou vnímat jako špionáž.

Podle Honzy se spousta věcí dá naučit za pochodu, není to raketová věda. Je to vše o pečlivosti, vkusu a o tom udělat to řemeslně správně. Oni dělají věci, které jsou sice střihově jednodušší, ale jsou z lepšího materiálu, než co se běžně prodává v obchodech. Díky tomu výrobky déle vydrží, a navíc jsou lokální. Je to jiný směr.  Hledáme si místo na slunci, aby nás lidé měli důvod kupovat v konkurenci Alibaby, Aliexpressu, Temu a galanterií, doplňuje.

Jaké je vybavení dílny?

V dílně nejčastěji používají výsekový lis, bez kterého by se neobešli, když toho dělají více. Potřebujete tu kůži porcovat jednodušeji než obkreslit šablonu pravítkem a potom to řezat ručně skalpelem nebo jiným nožem. Tady máte výsekový lis a formičky, vysvětluje Honza. Poté se kůže kompletuje a opracovává a dává se jí tak přidaná hodnota. Není to jen slepené k sobě, ale má to upravené hrany, je to zaleštěné s vyraženým logem a podobně. Poslední fáze výroby je šití, a to buď ručně, nebo pomocí šicích strojů. Ruční šití je kvalitnější, ale při objemu Kožedělníka by to nedávalo smysl. 

Pro práci s kůží je potřeba několik druhů nožů, dále nástroje zvané hranořízky na ořezávání hran, šídla na vyznačování stehů nebo lepení a také samotná lepidla. Ta mívali dříve polyuretanová, což nebylo dobré pro zdraví a bylo zde potřeba odvětrávání. Dnes pracují s vodou ředitelnými lepidly, která sice nejsou tak pevná a musejí déle schnout, ale zaměstnanci si tak neničí zdraví a dokážou toho najednou nalepit více.

Podívejte se do dílny

• 
• 
• 

Dalších 24 fotografií

Nejsložitější jsou peněženky

Z výrobků Kožedělníka jsou nejsložitější peněženky. Zatímco pásek zvládne udělat v dílně hodně lidí, peněženku jen asi tři lidi. Je to tím, že má čtrnáct dílů a každý musí mít správně upravené hrany, musí být perfektně zalícovaný a při lepení se to nesmí pohnout atd. Podobně obtížné jsou i tašky a batohy, kde vše musí sedět. 

K oblíbenému zboží patří kromě peněženek pásky a ledvinky. Pásek potřebuje každý, peněženku také, ale tam se mění požadavky vzhledem k tomu, že se vše digitalizuje nebo se zmenšují doklady. Honza vysvětluje, že ledvinky už nejsou ty k baloňáku spojené s veksláky, ale jde o moderní, jednoduchou ledvinku, do které si ženy dají mobil, klíče, kapesníky, rtěnku a jdou ven. Věci tak mají přímo před sebou a nikdo jim to nemůže snadno vybrat. Ledvinky mají v různých střizích, materiálech i barvách a aktuálně jsou nejoblíbenějším zbožím.

Podle Honzy jsou obecně unikátní tím, že nabízí více barevných kombinací. A to někdy až moc. Když jsme řešili focení konfigurátorů na webovky kožených peněženek, tak jsme skončili na tom, že když se vezmou všechny barvy zvenku, zevnitř a barvy obšití, máme kolem 300 variant. Takže jsme to museli řešit trochu jinak, aby to nebylo chaotické, dodává s tím, že v Česku jsou lidé konzervativní. Chtějí se dívat na barvy. Nabídnete jim deset barev, oni chtějí jedenáctou a poté skončí u černé, která jde ke všemu, a nestydí se ji nosit, směje se Honza.

Cesta k novinkám

Co se týče novinek, značka dělala v minulosti anketu o tom, co by zákazníci uvítali a co jim chybí v sortimentu, nebo získávají nápady přímo od lidí například na trzích. Někdy přijde firma, že by chtěla něco vyrobit. Když je toho více, tak jsme schopni udělat výjimku a vyrobit i něco úplně na míru, protože víme, že o to bude zájem.  Můžeme výrobky nabídnout i na e-shopu, doplňuje Honza Planička. Obecně však u novinek trvá, než se přetaví do reálu. Musí se udělat prototyp, poté se testuje, zkouší, dolaďují detaily a až poté se vytvoří samotný výrobek. Ten se ještě testuje a je ideální jej vyrobit ve více barvách, následně nafotit, sepsat texty, dát na webové stránky a zpropagovat.

Jedna z limitovaných edic výrobků byla například zaměřená na letošní mistrovství v hokeji. Jednalo se o kožené klíčenky PRAGANO 2024 v barvách trikolory. Honza Planička si tehdy řekl, že český úspěch stojí za nějakou upomínku, ale byl to hodně impulsivní nápad. Vycházeli přitom z toho, že vezmou něco vyzkoušené, co umí dobře a efektivně udělat. Nechtěli nějakou velkou tašku za x tisíc, ale naopak nějakou památku, co budou mít lidé u sebe. Dále řešili, jestli budou dělat zlaté nebo stříbrné kování s tím, že stříbrné je dostatek, ale zlatá se až tak moc nebere. Vystřelili jsme jednu část a pak jsme intenzivně dělali na další, přiznává.

Když Honza cítí, že by to mohlo být dobré, tak jde všechno stranou, aby se to stihlo. Občas je okno příležitosti, jak už to tak v podnikání bývá, omezené. Co je dobré dneska, je už zítra pasé, říká Jan s tím, že jejich obor tomu nejde moc naproti, protože má tu nevýhodu, že výrobky vydrží moc dlouho. Proto musí udržovat stávající zákazníky, aby měli pořád co kupovat a rozšiřovat sortiment. Na druhé straně jej rozšiřovat pro další lidi, aby viděli, že se nemusí ničeho obávat a mohou si také něco objednat. Není to tom, že si koupíte rohlíky, a když máte hlad, tak si je koupíte znova. Naše výrobky nepotřebujete, kalhoty vám podrží na místě místo opasku i špagát, shrnuje.

Neustálá marketingová práce

Tento kožedělnický byznys je prudce sezónní a Vánoce představují hlavní sezónu. Prosinec je tedy nejnáročnější období, na které značka musí být připravena. Během roku vymýšlejí, co půjde na Vánoce, a řeší, co bude zajímavé a mohlo by být atraktivní. Další zakázky jsou firemní. A pak ty spojené s oslavami výročí, narozenin a podobně. Tím, že prodávají online, musí publikovat všechno všude a dostat to mezi lidi. Je to neustálá marketingová práce, aby lidé viděli, co děláme. A tak, aby to bylo autentické a lákavé a aby překonali tu nedůvěru k tomu, že něco objednávají na netu. Ještě to mají platit dopředu, protože je to zakázková výroba, popisuje Honza Planička a uvádí, jak lidé mají zažité, že nechtějí platit za zboží, než jim dorazí, ale v tomto oboru to tak nefunguje.

Musí tedy budovat důvěru lidí a jít hodně s otevřenými kartami, publikovat, co dělají a kdo za tím stojí. Proto často fotí zákulisí, na různých kanálech zveřejňují recenze, aby bylo vidět, že je to ověřené a nejde o žádný podvod. Také, když se kdokoliv ozve, tak se mu snaží vyhovět, neotáčí se k němu zády a při reklamaci se výrobek snaží opravit. Kožedělník si také zakládá na tom, aby měly výrobky svou hodnotu. Nejenže je výrobek super, ale že je za ním i nějaký příběh. Také mají podporu a servis někoho konkrétního.

Jak pomohly zkušenosti z reklamky?

Jan Planička pracoval několik let v reklamní agentuře. Nejvíce mu to pomohlo z hlediska komunikace. Dělali jsme primárně akce a eventy, což bylo o jednání s lidmi. Člověk má nějaký základ chování a filtr, co je dobré a co ne. Když natáčím video, tuším, že to má nějak vypadat, a vím, na co lidé reagují a jak marketing funguje, dodává. Také byl díky této práci volnějšího rázu zvyklý pracovat takzvaně od nevidím do nevidím. Byli jsme takoví ti mladí blbci, které to bavilo. Byll tam takový kolektiv, že jsme nechtěli nikoho nechat na holičkách. Tak jsme pro to občas dělali všechno, aby to dobře dopadlo, vzpomíná s úsměvem s tím, že jej to naučilo, že nic není zadarmo.

Přes zkušenosti s akcemi jsou trhy pro Kožedělníka jen doplňkem. Není pro ně reálné, aby si Jan koupil dodávku pro x lidí, jezdil s rodinou prodávat každý víkend, aby pak neměli žádný nepracovní život. Je to příjemný marketingový kanál a super možnost, jak se dostat k některým lidem, ale stojí to hromady nervů, času a nejistoty, podotýká. Může se pokazit auto a také hodně záleží na počasí. Sám Honza jel na trhy asi pětkrát a měl vždycky dobrý pocit, že to proběhlo. Když si pak člověk spočítá náklady a zaplatí vše, co má, tak to reálně dělá zadarmo, upřesňuje. Podobným doplňkem jsou i partnerské prodejny, které nyní fungují. Není to na zbohatnutí, ale jde o způsob, jak nemít pobočky na spoustě míst a zároveň mít svůj sortiment na ukázku.

Plány má Kožedělník obrovské, ale v prvé řadě chce pokračovat ve stoupajícím trendu. Nyní rozšiřovali prostory a Jan Planička má v plánu udělat větší showroom, který je nyní jen komorní. Aby, když k nim někdo váží cestu, mohl vše vidět. Věcí skladem už tady máme hodně, protože není všechno jen na objednávku. Aby mohli přijít, vybrat si a odejít už s nějakou hotovou věcí. Navíc jim ten vybraný pásek například můžeme zkrátit přímo na místě, popisuje s tím, že to celé obnáší vyzdobení místnosti a úpravu do určitého designu. Mám rád i ty fyzické věci. Když už se nedostanu k práci s kůží, tak dělám regály, stěhuju a vymýšlím výzdobu. Realizuju se fyzicky, protože když jsem u počítače moc dlouho, tak mě to nebaví, uzavírá s úsměvem Honza.

Tip na další příběh

Nechtěla u koní nosit jen tepláky a holiny, tak si založila vlastní značku oblečení

Jezdecký sport i jezdecké oblečení zažívají od covidu boom. Jak se na to dívá zakladatelka značky Kateřina Dvořáková s prémiovým jezdeckým oblečením? Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 13 fotografií