Za mé éry bychom korunové dluhopisy už šetřili, říká bývalý šéf finanční správy

Osobně mám pocit, že se finanční správa stala v posledních měsících, možná letech, značně aktivistická a v řadě věcí působí útočně. Máte podobný názor? Nedávno například šéf finanční správy Martin Janeček doslova „sepsul“ Michala Bláhu, provozovatele serverů HlidacEET.cz a HlidacSmluv.cz, za text „EET a české daňové gestapo“, jelikož údajně šíří „do veřejného éteru soustavně nepravdy“.

Upřímně, já jsem odsoudil název toho článku. Je potřeba si uvědomit, že Generální finanční ředitelství (GFŘ) a celá finanční správa je složená z lidí, kteří víceméně dobře odvádějí svoji práci, ne vždycky za adekvátní mzdu a myslím si, že slouží našemu státu a srovnávat je s gestapem mi přišlo opravdu nepatřičné.

Na druhou stranu i sám vnímám, že způsob komunikace Generálního finančního ředitelství směrem ven, a to jak směrem k podnikatelské veřejnosti, tak i k obecnému veřejnému úřednímu prostoru, je agresivnější a víc útočnější, než bylo zvykem, a mě to hodně překvapuje.

Máte vysvětlení, z jakého důvodu se to děje?

Možná kvůli obecné náladě, která přišla s panem ministrem Babišem. Tedy, že je potřeba přísně stíhat nepoctivé podnikatele a paralelně vedle toho informace, že kradou vlastně úplně všichni. Tato rétorika doputovala do nálady finanční správy a finanční správa, minimálně ústy některých lidí z GFŘ, tímhle způsobem začala i komunikovat ven. A to je špatně.

Vy jste stál v čele finanční správy půl roku. Nakolik do fungování finanční správy zasahuje přímo ministerstvo financí a nakolik jsou procesní postupy nezávislé na ministerstvu?

Záleží na tom, kdo finanční správu vede. Skutečně nástupem pana ministra Babiše se spousta věcí začala měnit. Od roku 2011 vystupovalo Generální finanční ředitelství svébytně a velmi nezávisle na ministerstvu financí. Tuto linii držel ještě bývalý generální ředitel Knížek. Já jsem ji po něm převzal, myslel jsem si, že to není špatná cesta. Je ale pravda, že s příchodem pana ministra Babiše se vše změnilo. Ano, finanční správa byla samozřejmě vždy řízena ministerstvem financí co do metodiky a výkladů zákonů, ale myslím si, že nyní šlo řízení mnohem hlouběji, než bylo v minulosti.

Můžete být konkrétní?

Myslím si, že finanční správa dneska příkazy z ministerstva de facto beze zbytku poslechne a splní.

Takže, jestli to správně chápu, dnes finanční správa vše beze zbytku a bez komentářů splní, zatímco dříve fungovala více samostatně a řekněme i více sebevědomě? Tedy, že třeba z ministerstva přišel nějaký příkaz a finanční správa byla schopná říct: „Podívejte se, tohle si nemyslíme, že je v pořádku, protože X, Y, Z a my to dle zákona nemůžeme udělat“?

Vždycky to bylo o diskuzi. Generální finanční ředitelství bylo vždy podřízeno ministerstvu financí, nicméně historicky to bylo tak, že finanční správa spadala pod náměstka. Ona dnes pod něj spadá taky, ale do jisté míry ji řídí přímo pan ministr. Nedokážu si představit, že by nám v době, kdy jsem vedl GFŘ, ministerstvo financí řeklo, kam máme jít dělat kontrolu a my ji udělali. To by neprošlo. Dneska tu jistotu nemám.

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Jak pak ale lze plně důvěřovat finanční správě, že nestranně prošetří například tzv. kauzu korunových dluhopisů ministra financí Andreje Babiše?

Správce daně je předně vázán zákonem. Daňový řád říká, že podle paragrafu 78 správce daně provádí vyhledávací činnost a v dalších paragrafech se upřesňuje, že vyhledávací činnost musí provádět kontinuálně. Takže v okamžiku, kdy se objeví indicie, ať už je to udání nebo je to vlastní analytická činnost nebo jsou to informace z médií, které mohou opodstatněně zakládat podezření, že někdo neodvedl daň, má povinnost, z úřední povinnosti ex officio, řízení zahájit. Ona nemůže nezahájit.

Takže informace z médií jsou dostačující důvod, aby finanční správa zahájila kontrolu nebo prošetření?

Přesně tak. Nebo minimálně, aby začala celou věc šetřit. Ať už v rámci vyhledávací činnosti nebo místním šetřením. Měla by zjistit, kdy byly dluhopisy vydány, za kolik, k čemu peníze firma potřebovala, proč je vydala dva dny před účinností zákona a proč jediný, kdo si dluhopisy koupil, byl pan ministr. Minimálně tyto indicie by si měl teď správce daně ověřit.

Takže pokud by finanční správa tyto informace neprověřovala, což ovšem nevíme, zda se děje, či neděje, šlo by podle vás o pochybení?

Myslím si, že indicií už je venku tolik, že správce daně musí konat. Jediné, co by mohlo nekonání ospravedlnit, je, že v roce 2013 už byla kontrola provedená. A že se ta kontrola zaměřila konkrétně na vydání korunových dluhopisů a správce daně již zná všechny odpovědi na otázky, které jsem vám tady položil.

Jenže finanční správa je vázána mlčenlivostí, takže se nemůže vyjádřit, zda případ šetří, či nikoli. Takže jediný, kdo se k tomu může vyjádřit, je Agrofert, který zároveň může finanční správu zbavit mlčenlivosti?

Agrofert by mohl teď přijít a říct: „Ano, všechno teď zkontrolováno bylo a já zprošťuju správce daně mlčenlivosti, aby vám v tomto ohledu ty informace vydal.“ Nebo druhá varianta, Agrofert může ukázat zprávu z daňové kontroly.

Pokud tam nějaká probíhala…

Pokud tam nějaká probíhala.

A vy víte, jestli tam probíhala?

Upřímně nevím. Nedokážu říct, ale myslím si, že asi ne.

Musím se opět vrátit k mé otázce. Nakolik vlastně mohou lidé věřit tomu, že finanční správa nezávisle a svědomitě zkontroluje svého nadřízeného, který ji vlastně přímo direktivně řídí?

Chápu vaše obavy. Bohužel vám k tomu můžu říct jenom to, co platilo do roku 2014. Jsem si naprosto jistý, že za nás, teď myšleno tu moji krátkou éru, nebo za generálního ředitele Knížka, by finanční správa už konala. A já věřím, v hloubi duše věřím tomu, že finanční správa už koná i dneska a jen o tom nemluví, jelikož je vázána mlčenlivostí.

U finanční správy ještě zůstaňme, ale zaměřme se na další mediální téma posledních týdnů, a to na pokuty u kontrolních hlášení. Finanční správa upravila metodický pokyn, podle kterého se odpouští pokuty u kontrolních hlášení. Jak se stavíte k této novince?

Jde o cestu správným směrem. Pan ministr sice uvedl, že se finanční správa nechovala lidsky a že neuplatňovala selský rozum, ale ona ani jinak, než říká zákon, postupovat nemohla. Zákon řekl, že sankce je 30 tisíc korun a neumožnil správní úvahu „až do výše 30 tisíc korun“.

Finanční správa tak byla nucena pokutovat i porušení toho zákona, které nezakládalo žádný daňový únik, žádnou nesrovnalost, ale čistě pokutovala jenom pochybení, že následné kontrolní hlášení nebylo podáno včas. I jednodenní zpoždění pak zakládalo pokutu. Takže pro mě je to určitě cesta správným směrem, aby finanční správa dokázala oddělit ty nepoctivé od těch, kteří jenom z nějakých důvodů nestihli svoji povinnost splnit.

Čtěte také: Pokuty u kontrolních hlášení zmírnily jen do konce roku 2017. Za rok zas natvrdo

Možnosti prominutí pokut, respektive nové ospravedlnitelné důvody, díky kterým je může finanční správa odpustit, jsou ovšem momentálně nastavené tak, že platí jen pro rok 2016 a 2017. Od roku 2018 mohou být sankce zase „postaru“. Měly by podle vás nové ospravedlnitelné důvody platit i v dalších letech?

Zcela upřímně si myslím, že finanční správa už nebude moci pro rok 2018 uhnout nikam jinam, než má teď vymezeno pokynem. Určitě nebude prostor pro zpřísnění a myslím si, že to, jak se rozhodovalo v roce 2016 a 2017, založí rozhodovací praxi, kterou bude muset finanční správa držet i nadále.

Problematické jsou u kontrolních hlášení ovšem i další věci. Ústavní soud dokonce na konci loňského roku zrušil dvě části zákona o DPH, které hlášení upravovaly. Jedna se týkala fikce doručení pomocí e-mailu a druhá, která bude zrušena na konci letošního roku, struktury hlášení. Když se v roce 2014 koncept kontrolních hlášení připravoval, finanční správě jste šéfoval. Proč jste se v těchto dvou pasážích neinspirovali na Slovensku? Konkrétně tyto dvě věci jsou v tamním zákoně o DPH stanoveny jinak. Slováci nemají fikci doručení e-mailem a naopak mají přímo v zákoně stanoven přesný výčet věcí, které se v hlášení uvádí.

Nám šlo o rychlost. Celé kontrolní hlášení je postavené na rychlosti reakce správce daní. Je nutné, aby finanční správa byla schopná do třiceti dnů od podání daňového přiznání a kontrolního hlášení spárovat všechny velké pavučiny a najít chybějící daň v řetězci a případně zastavit výplatu odpočtu na konci daného řetězce. A každý den navíc, který přináší zpoždění, je kontraproduktivní. Proto se to na začátku celé postavilo na rychlosti a na možnosti získat co nejdřív informace od daňových subjektů.

Daňové úniky se vyvíjejí. Jde o živoucí organismus, který pružně reaguje na opatření, která přijímají jednotlivé státy. Měli jsme snahu, aby se změny, které přinese čas, mohly rychle promítnout do kontrolního hlášení. Aby správce měl možnost upravit strukturu hlášení podle aktuálních potřeb. V okamžiku, kdy bude vázán na legislativní proces, tak jakákoliv změna obsahu kontrolního hlášení bude trvat minimálně tři čtvrtě roku.

Tomu rozumím. Na druhou stranu, z pohledu podnikatelů se tím snížila právní jistota. A že se mohou věci měnit ze dne na den, ukázaly i nedávné pokuty, které úřady začaly udělovat za tři čtvrtě roku staré prohřešky, přestože původně tvrdily, že je udělovat nebudou. Jaké by bylo podle vás řešení, které by bylo přijatelné jak pro úřady, tak pro podnikatele?

Určitě dneska s odstupem času a z pohledu nálezu Ústavního soudu by bylo rozumnou kompromisní variantou upravit zákon o DPH tak, aby náležitosti hlášení stanovovalo ministerstvo financí vyhláškou.

Čtěte také: Kontrolní hlášení se musí změnit. Čtěte, které části Ústavní soud zrušil

Ministerstvo financí ovšem před několika týdny ohlásilo, že do konce volebního období nestihne žádnou změnu zákona o DPH prosadit a že místo zrušeného paragrafu použije od roku 2018 obdobný paragraf v daňovém řádu. Je podle vás tenhle postup v pořádku? Tedy že ministerstvo bude v podstatě ignorovat rozhodnutí Ústavního soudu?

Nemyslím si, že by změna nešla do konce volebního období stihnout. Samozřejmě zůstává otázka správného nosiče – zákona, ke kterému změnu připojit. Rozhodně je ale nutné takto závažnou změnu ve vztahu k reakci na nález Ústavního soudu promítnout do zákona rychle. Možné to rozhodně je.

Pokud by nakonec ministerstvo ale zákon nezměnilo, nestane se to, na co upozorňují někteří odborníci, že kontrolní hlášení ztratí právní smysl? Ostatně i Ústavní soud dal ministerstvu rok čas na změnu, protože by, cituji, „okamžitým zrušením tohoto ustanovení totiž ztratila smysl celá právní úprava kontrolního hlášení.“

Upřímně, pokud ministerstvo změnu nestihne, to, co se stane, ukáže až praxe v roce 2018. Bude hodně záležet na právnících, kteří se toho chytí a určitě se pokusí celou věc zažalovat. Rozhodně se najde skupina daňových poradců či právníků, kteří tuhle otázku zvednou.

Čtěte také: Ministerstvo vzkazuje soudu: „Sorry jako“, kontrolní hlášení včas nezměníme

Ještě zůstaňme u kontrolního hlášení. Ministerstvo financí tvrdí, že kontrolní hlášení v loni přineslo deset až dvanáct miliard. V důvodové zprávě k příslušné novele zákona se uvádělo právě 10 miliard ročně. Vy jste ale na začátku roku pro iDnes.cz uvedl, že si nemyslíte, že ten účinek byl tak veliký, poněvadž finanční správa nasadila robustnější finanční nástroje až na konci roku 2016. Co znamenají robustnější analytické nástroje a co tedy používala finanční správa předtím, než robustnější finanční nástroje nasadila?

Představte si masu dat, kterou z hlášení dostáváte. Finanční úřady dostávají přehled o každé jednotlivé vydané faktuře od každého jednotlivého subjektu. To je kvantum dat, které je potřeba zpracovat do nějaké podoby. Aby se vše dalo vykreslit do nějakých „krásných“ pavouků. Tohle všechno se víceméně dělalo manuálně. A lidé, kteří se tím zabývali, dejme tomu čtyřicet, padesát lidí v „bunkru“ v Pardubicích, měli samozřejmě nějakou kapacitu a nebyli schopni vše detailně a včas vyhodnotit.

Na vyhodnocení takovýchto velkých dat, na tzv. big data, se běžně ve světě používají velké analytické nástroje. Zjednodušeně řečeno, mašina data vezme, spáruje, přechroupe, sama vyhodnotí, kde vidí podle nastavených algoritmů rizika, a pak ze systému vytáhne největší problémy. Tohle podle mých informací finanční správa ještě v současné době nemá, protože není hotové výběrové řízení, včetně dodávky datového skladu.

Abyste výše zmíněné mohli udělat, potřebujete datový sklad. Takže teď se vše dělá víceméně poloautomaticky. Správce daně využívá stávajících systémů, které má nakoupené. Ty mu ale umožňují odhalit pouze nějaké množství případných podvodů. Až bude mít finanční správa opravdu velkou analytiku, bude prověřování teprve detailní.

Není tohle ale chyba finanční správy? Tedy že spustila projekt kontrolního hlášení, že sbírá od poplatníků data a že je přísně pokutuje za to, že se opozdí s odpovědí na výzvu třeba o den, a přitom sama nemůže získaná data naprosto efektivně využít?

Kdyby finanční správa sbírala data a nepracovala s nimi vůbec, tak je to trestuhodné a dost možná i nezákonné, protože by se jednalo o nadměrné zatěžování poplatníků. Finanční správa teď s nimi nějakým způsobem pracuje, ale ještě pořád ne tolik, jak by měla. Spíše je to prostor pro čtenáře, aby si sami řekli, jestli je to správné, nebo není. Rozhodně ale měly jít analytické nástroje jedna ku jedné spolu s kontrolním hlášením. To, že se to zdrželo, je asi otázka nového přístupu. Moje původní vize byla trošičku jiná. Nové vedení finanční správy šlo jinou cestou. Vím, že datový sklad se soutěžil tuším dvakrát nebo třikrát, a proto pravděpodobně nastalo zpoždění.

Říkáte, že vaše vize byla trochu jiná. Jaká tedy byla?

Moje vize byla, že kompletní dodávku celého systému uděláme v režimu, který byl možný z hlediska tehdejšího zákona o utajovaných skutečnostech, dnes dle § 29 zákona o zadávání veřejných zakázek, to znamená na výjimku a bez veřejné soutěže.

S tím, že by finanční správa měla systém k dispozici, jakmile začali podnikatelé podávat kontrolní hlášení?

Ano, taková byla vize a mohla fungovat.

Na kolik měla zakázka bez veřejné soutěže vyjít?

Šlo by o desítky milionů korun. Mám pocit, že jedna z těch možností byla zhruba za nějakých čtyřicet, padesát milionů korun, ale přesně už si to nevybavím.

Jak ale mají tento fakt, že finanční správa nevyužívá data na 100 %, vnímat podnikatelé? Když to dám navíc do kontextu s pokutami, které finanční správa uděluje za bagatelní věci, které absolutně nemají nic společného s karusely a daňovými podvody. Nejde podle vás o velký nepoměr?

Vím, kam míříte. Já dneska nemám a ani už nemůžu mít informace, že správce daně do třiceti dnů nestíhá data vyhodnotit. Jestliže to zvládá i s tím, co má, pak pokuty za pozdní podání mohou být namístě, protože každý jednotlivý den může správci daně zhatit cíl správy daní. Na druhou stranu, jestliže to nestíhá a já si můžu myslet, že to momentálně opravdu nestíhají, pak samozřejmě pokuty nejsou namístě.

A myslíte si, že to nestíhají?

Upřímně si myslím, že to nestíhají, protože mají hrozně málo času a bez velkých nástrojů by to muselo být s vypětím všech sil a pravidelně by museli nabírat nové a nové lidi, protože ti, kteří na tom pracují, by museli postupně umírat.

Říkal jste, že v bunkru na tom pracuje čtyřicet, padesát lidí. Je to dostačující počet na takovéto kvantum dat?

S velkými nástroji a s dobrou analytikou to bohatě stačí. Na Slovensku analytiků, aspoň v mé době, bylo zhruba třicet.

Na druhou stranu Slovensko má méně obyvatel než ČR…

Ano, ale 50 lidí by v našich poměrech bylo dostačující.

Druhá část rozhovoru s Jiřím Žežulkou:  3. a 4. vlna #EET nebude fungovat, tvrdí bývalý šéf finanční správy