Za prezidentku by se mi líbila třeba Taťána Le Moigne z Googlu, říká Bartoš

Pokračování rozhovoru z minulého týdne: Trochu mě mrzí, že jsme neinvestovali do Socialbakers, říká Ondřej Bartoš

V rozhovoru pro časopis Ekonom v roce 2013 jste přirovnal českou startupovou scénu k mateřské školce. Jaký je její aktuální stav? Už se dostala na základku nebo dokonce na střední?

Podle mě jsme nyní na konci mateřské školky. Ale posouváme se a do jeslí jsme se nepropadli (úsměv). Ale myslím, že to je Roman Staněk, guru českého startupování, který říká, že neexistují zkratky. Musíme si mateřskou školku vychodit a pak teprve můžeme jít do školy.

Jaký je rozdíl mezi českou startupovou scénou a americkou? Držme se opět metafory školy.

Řekl bych, že v této paralele bude Amerika na college, je výrazně dál.

Čím se liší?

Mám pocit, že největší odlišnosti jsou asi dvě. Jednak jde o obrovské ambice, a to minimálně v startupových hubech. Neznám celou Ameriku, ale minimálně v Sillicon Valley, okolo Bostonu, kolem San Diega, vidíte obrovskou ambici něco změnit. Startupy chtějí přinést něco, co změní životy lidem, nebo co změní způsob, jakým lidi nakupují nebo se chovají. Typicky toto chtějí Češi hrozně málo. Vidíme u nás hrozně moc startupů, které chtějí působit lokálně nebo které chtějí nakouknout jen do sousedních zemí a které nepřemýšlí o celém světě.

Druhý rozdíl tvoří vztah k riziku. V Americe je riziko všeobecně a masově sociálně přijímáno jako naprosto akceptovatelná věc. Když někdo něco zkusí a nevyjde to, tak ho společnost neodsune na kraj a neříká o něm, že je zkrachovalec. Naopak si o něm řekne, že se jedná kabrňáka, že to zkusil. V české společnosti, i oproti jiným středoevropským zemím, jsme k riziku podstatně více averzní. Z toho vlastně plynou i ty ambice, protože když přemýšlíte o byznysu, tak s vysokou ambicí souvisí vysoké riziko. Je jenom velmi málo lidí, kterým se podaří změnit něco globálně. To je pro mě ale definice startupu. 

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Kdybych vás žádal o investici, čím vás zaručeně odradím, že si soubor s mým projektem ani neotevřete?

To byste mě musel asi opravdu naštvat, protože já si otevřu téměř cokoliv. Určitě to není tak, že by mi v koši končily stovky byznys plánů. Všechno, co dostaneme, jde do našeho systému a všechny plány někdo otevře a přečte. Na druhou stranu existuje spousta věcí, které velmi rychle zavřeme a nijak do hloubky je nestudujeme. A to jsou typicky projekty, u kterých velmi rychle vidíte, že žadatel není kompetentní a že chce třeba vytvářet produkt na trh, který zjevně podle toho, co píše, nezná. Nezná konkurenci, nezná existující služby a produkty, které už na trhu existují, a snaží se nosit dříví do lesa. Často se též setkávám s tím, že někdo vymyslí produkt, který se hodí tak do roku 2004 a ne do roku 2015.

Je třeba nějaká chyba, kterou žadatelé dělají nejčastěji? Dokázal byste poradit, na co si měli žadatelé dávat pozor?

Napadají mě dvě hlavní chyby. První je nedostatek přípravy, když si lidé neudělají „domácí úkol“ a oslovují investora s něčím strašlivě syrovým a nehotovým. Přístup typu nevím vlastně úplně přesně, jak to tady na tom trhu chodí, ale chci ho úplně změnit. Pokud chcete něco změnit, tak byste měl rozumět potenciálnímu zákazníkovi a měl byste alespoň elementárně rozumět tomu, jak teď trh funguje.

Druhá věc je, že lidi nevěnují dostatek pozornosti prezentaci projektu. To je stejné, jako byste šel na rande špinavý a s utrženými knoflíky. Pokud byste tak udělal, nemůžete holku zaujmout. A k nám často chodí byznys plány nebo prezentace, které jsou špinavé a bez dvou knoflíků.

Pojďme to obrátit. Jak tedy investory zaujmout? Má mít byznys plán nějakou konkrétní formu?

Je nám vcelku jedno, jak byznys plán vypadá. Pokračoval bych v rámci analogie s randem. Holce samozřejmě nejde dlouhodobě o to, jak vypadáte, ale první dojem tvoří vaši součást. Bude to znít příšerně obecně, ale to, co je nejpodstatnější, je vyvolat v investorovi panický strach, že když do vašeho projektu nebude investovat, ujde mu obrovská příležitost. A je úplně jedno, jak toho strachu vlastně dosáhnete. Ve finále vždy jde o selský zdravý rozum.

Pokud podnikatel studoval na Stanfordu nebo má Ph.D., musí to umístit na začátek prezentace, protože se jedná o klíčová slova. Ta říkají, že je inteligentní a že uspěl na významné škole. Tato slova naznačují, že viděl, jak to chodí v Americe, a má internacionální pohled a mohl by mít ambici globálního typu. Všechny podobné věci investory zaujmou. Jestli něco investory zajímá, tak je to velká příležitost, velký potenciál a kompetentní tým. Takže pokud má podnikatel jakýkoliv zajímavý moment, musí ho vypíchnout, a to ideálně hned na začátku. Pokud ho nemá, tak musí přijít na jiný typ „wow“ momentu, kterým by mohl investora zaujmout. Třeba velikost trhu, na který cílí. Aby zaujal, musí si udělat domácí úkol a podívat se, jak je trh velký a co nejstručněji a přitom nejúderněji popsat příležitost, kterou chce adresovat.

Takže nebát se sám sebe prodat. Dá se to tak říct?

Určitě.

Docent Ota Novotný, šéf xPORTu, nového podnikatelského akcelerátoru při VŠE, mi v rozhovoru řekl, že začínající podnikatelé často chybují v tom, že vymyslí nějaký “super” produkt a investují do něj neuvěřitelné množství času a peněz a vůbec si nezjistí, kdo by ho měl kupovat a zda o něj bude vůbec na trhu reálně zájem. Správný postup je přitom podle Novotného opačný. Dělat vše kousek po kousku. Nejprve ozkoušet první prototyp na trhu, poté jej upravit, zkusit první prodej a tak dále. Vy jste na jedné loňské akci TUESDAY Business Network vyprávěl postup, který realizoval v začátcích Mark Randall, jehož firmu později koupila společnost Adobe. Mohl byste připomenout, oč šlo?

Jeho historka říká, že předtím, než jeho firmička začala vůbec vyvíjet software, tak vytvořili feature list a popis softwaru a udělali si vzorovou krabici, tehdy se ještě prodával software v krabicích, a tu propašoval do Walmartu. Tam ji dal na poličku včetně cenovky a kdokoliv se u softwaru zastavil a koukal na něj nebo si vzal krabici do ruky či dokonce do košíku, tak za ním pelášil a ptal se ho, proč ho ten software zaujal, proč si ho koupil, proč si ho nekoupil a vrátil ho zpátky. Během pár dnů měl úplně geniální průzkum trhu s reálnými lidmi, kteří navíc nevěděli, že jsou součástí průzkumu trhu.

Nevýhodou umělých průzkumů trhu je, že nejsou zcela odpovídající. Zvlášť když třeba průzkum děláte mezi svými kamarády. Zkuste říct svému kamarádovi, že byste si u něj nekoupil nějaký produkt. Takže tuto historku občas používám jako geniální kreativní a inovativní způsob, jak si vyzkoušet trh. Určitým potvrzením je, že v roce 2008 koupilo Randallovu firmu Adobe a Mark se stal chief strategistem.

Dá se tedy říct, že tohleto je také to, co začínajícím podnikatelům chybí? Tedy si zjistit, zda mám něco, co trh doopravdy chce?

Já myslím, že ano.

Vzpomenete si, co vás v poslední době u některých žadatelů odradilo? A naopak, co na vás zapůsobilo?

Nejpozitivněji na mě působí, když dostanu informaci o startupu od někoho, koho znám, vážím si ho a jsem si vědom toho, že je úspěšný v tom, co dělá. Upřímně řečeno si teď nevybavuji žádnou komunikaci, která by mě nějak pozitivně překvapila. Nicméně vřele doporučuji, aby se kdokoliv, kdo chce investora nějak zaujmout, nechal představit někým z okruhu známých, dokonce přátel investora.

Co se týče negativní zkušenosti, vybavuje se mi oslovení jednoho startupu, které začínalo odstavcem, jak má žadatel nevyléčitelnou chorobu a nedaří se mu v byznysu. To není dobrý způsob, jak chtít přesvědčit investora. Hraní na city nefunguje. I kdyby to byla pravda, a já věřím, že to pravda je, jedná se o prosebný, charitativní e-mail a nikoliv byznysový. Jednu z věcí, která je v byznyse důležitá, tvoří určité sebevědomí, mnohdy hraničící i s arogancí, ale nesmí to být přes čáru. Investoři velmi rádi investují do sebevědomých lidí.

Dokáži si představit, že vás oslovují i lidé, kteří ještě žádný projekt nemají, nemají žádné podnikatelské zkušenost a vše mají ve fázi plánů a představ. Je pro vás osoba a historie konkrétního žadatele důležitá, či se vše odvíjí od poslaného byznys plánu?

Vždycky závisí na typu projektu a na týmu, který s ním přichází. Pokud mi pošle nějaký globální projekt Tomáš Čupr nebo Ondřej Fryc, úspěšní podnikatelé, tak ho v podstatě ani nemusím vidět a nemusí být ani rozběhnutý. Úspěšní lidé nemusí prokazovat svojí schopnost být úspěšnými. Pokud ale žadatele neznám a pokud jde o jejich první startup, doporučuji, aby co nejvíce ukázali hotový produkt nebo skoro hotový produkt a progres, kterého dosáhli. Aby ukázali pilotní uživatele, nasazení, aby ukázali nějaký důkaz, že jejich projekt může fungovat.

Kdyby se vám nyní ozval Tomáš Čupr, že má nějaký super projekt, který ale není, stejně jako všechny jeho dosavadní projekty, globálního charakteru, šel byste do něj?

My jsme zaměření na globální projekty, takže vlastně jediná chyba Tomáše z mého pohledu je, že se zatím vždycky snažil dělat lokální klony toho, co funguje jinde, nebo dokonce toho, o co se někdo snaží tady. Odpověď je tedy „spíše ne“. Pokud by mi ale Tomáš Čupr poslal nějaký projekt a email by začínal: Čau, tak jsem se konečně rozhodl udělat globální, unikátní projekt směřující na globální trh, tak si myslím, že je velká šance, že by mě získal – pokud by teda chtěl. (smích)

Přejděme od byznysu k „praktickým“ věcem. Jak vlastně vypadá pracovní den soukromého investora? Kolik hodin třeba pracujete denně?

Většinou pracuji asi tak od devíti do šesti. Potom jdu za dětmi, hraju si s nimi, uložím je a pak pracuji od takových devíti do půlnoci. To je takový běžný den. Většina těch běžných dnů je na pohled relativně nudná. Vyřizuji maily, mám nějaké schůzky. Pak jsou ale dny, které se dají označit za barevné a kdy třeba musím začínat už v sedm anebo nemůžu skončit dřív než ve dvě. Buďto uzavíráme nějakou novou investici, nebo ji prodáváme, nebo se v některé z našich portfolio firmách děje něco velmi zajímavého nebo naopak něco děsivého.

Jaký máte víkend? Pracovní?

O víkendu typicky pracuji asi tak půlden z celého víkendu. Myslím, že úplně nejtypičtěji mám sobotu volnou, kdy se snažím dělat něco s dětmi a ženou, a v neděli odpoledne zase pracuji. Nebo pracuji v noci z pátku na sobotu nebo ze soboty na neděli.

Není to tedy tak, že byste si vypnul mobil a celou sobotu si nepustil počítač a za žádných okolností se nevěnoval práci?

To se nestává. Mám svojí práci rád, takže k tomu ani není důvod. Že by byl den, kdy bych alespoň zběžně nezkontroloval maily nebo se odpojil do offline modu, se opravdu nestává. Ale to neznamená, že bych se cítil být otrokem těchto zařízení. Mě práce opravdu baví a každý email může být nová příležitost, nebo to může být dobrá zpráva z portfolia, nebo to může být dobrá zpráva jakéhokoliv jiného rázu, anebo to může být jen informace, která mi pomůže se lépe rozhlížet po trhu.

Jezdíte na dovolenou?

Jezdím na dovolenou, velmi rád a docela často.

Jde o pracovní dovolenou, tedy že s sebou máte sebou mobil a počítač?

V běžném provozu jsem na dovolené po večerech online. Pak jsou případy, kdy jsem zrovna na dovolené a přijde stresový moment. To se stává až překvapivě často. Děláme třeba novou investici a já vím, že ji musíme uzavřít do třetího dubna, protože čtvrtého letím na dovolenou, ale nestihne se to. To jsou pak momenty, kdy musím i na dovolené pořádně a festovně pracovat a mám stresové chvíle. Že bych měl dovolenou, na které bych se zcela odpojil, to se příliš nestává. Možná na den. Není ale důvod.

Když jsem se teď opětovně koukal na první řadu Dne D, uvědomil jsem si jednu zajímavou věc. Když pominu vás a Martu Novákovou, která je ovšem prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, všichni ostatní buď předtím byli nebo následně vstoupili do politiky. Vás politika neláká?

Absolutně ne. Myslím si, že jsou blázni a že se zbláznili. Já se vídám stále se všemi. Nedávno jsem se viděl s Martou i s Ivanem (pozn. autora: s Ivanem Pilným, poslancem za ANO) na Podnikateli roku, kam všichni typicky docházíme, a oběma jsem říkal, že jsou totální blázni a oba se mnou vřele souhlasí. (úsměv) S Danou Bérovou jsem se viděl, a ta už snad ambici vracet se do politiky nemá. S Tomiem si občas píšeme, a tomu jsem také říkal, že je blázen. U něj bych odhadl, že se mu v politice už také moc nelíbí. Myslím, že bych se musel totálně zbláznit, aby mě lákalo prostředí české politiky. Naivitu a idealismus spočívající v tom, že by se mi podařilo něco v politice změnit, absolutně nemám.

Jak vnímáte své podnikatelské kolegy, kteří se na politiku dali? Jde o idealismus, o kterém hovoříte, nebo pragmatismus?

U každého to bude mít jiný důvod. Ona politika možná svým způsobem svůdná je. Ať už je tím důvodem nějaký spasitelský komplex – já tam prostě pomůžu a zachráním to – nebo ať už je to čirý idealismus a altruismus, nebo ať už jde o pragmatismus, kdy se chci dostat k moci a být úspěšný. Důvodů existuje celá řada a každý z mých bývalých kolegů bude mít trošku jiný. Jak se změnil můj vztah k nim? Jelikož je znám z lidské stránky, jsem k nim pravděpodobně shovívavější, protože je mám vlastně všechny rád. Ať už jsou v té politice na jakékoliv straně a ať už tam dělají jakékoliv blbosti, vnímám je jinak než ostatní politiky.

Řešíte například politiku v práci? Váš kolega z Credo Ventures Andrej Kiska mladší je synem slovenského prezidenta.

Trošku se o tom bavíme, ale spíše na sociální úrovni. Já myslím, že velká spousta lidí z byznysu asi Slovensku a Slovákům jejich prezidenta závidí a já nejsem výjimkou. Takže z tohoto pohledu občas Andrejovi lichotíme za jeho tátu. Jinak musím říct, že mám na jednu stranu veliké štěstí, na druhou stranu to není jen štěstí, ale jde o záměr, že náš byznys s politikou vůbec nesouvisí. Mně ve finále může být úplně jedno, co se v české politice děje. Mě zajímá střední Evropa coby prostor, který by měl produkovat lidi, talenty, nápady a projekty. Pak mě zajímá světový trh, který může přinášet zákazníky a uživatele.

Spousta kolegů z byznysu se nás občas ptá, jestli mluvíme s ministerstvem tohohle a s ministrem tamtím a jestli chceme lobbovat za to, aby ty technologie startupu byly více podporovány. My jim vždycky tvrdohlavě říkáme, že lobbovat nebudeme, že jsme párkrát zkusili s politiky a úředníky mluvit, ale je to házení hrachu na zeď a ztráta času. Bohužel.

Zmínil jste, že lidé z byznysu závidí Slovensku jeho prezidenta. Máte někoho, koho byste rád viděl za českého prezidenta?

Před poslední prezidentskou volbou mi připadal Schwarzenberg jako velice dobrý nápad. Myslím si ale, že s postupujícím věkem má Schwarzenberg stále menší šance a že již jeho kandidatura není reálná. Klidně bych měl za prezidentku ženu. Jako prezidentka by se mi líbila třeba Taťána Le Moigne z českého Googlu.