Pokud chcete konkrétní příklad, tak u nás ve firmě se před časem vyhlašovalo výběrové řízení na pozici dispečera. Stávající dispečer (muž) nestíhal, a tak bylo potřeba přibrat ještě dalšího dispečera. Hned při vyhlašování výběrového řízení šéf prohlásil, že chce na toto místo přijmout ženu, "protože jí nebudeme muset platit tak vysokou mzdu". Když se pak do řízení kromě několika žen přihlásil i jeden muž, vzal si ho šéf bokem a řekl mu, že tato pozice pro něj není vhodná, protože výše nabízené mzdy je dobrá leda tak pro ženu, ale ne pro muže, že by to bylo pod jeho úroveň. A tak teď máme ve firmě dva dispečery - muže a ženu. Oba dělají stejnou práci, odpracují stejný počet hodin, ale dispečer-muž má o 15 tisíc Kč vyšší mzdu než jeho kolegyně. (A už je to tak víc než 2 roky, takže nelze argumentovat tím, že má žena nižší plat, protože je začátečník a teprve se zapracovává.)
Ptáte se, proč si to ta žena nechá líbit, proč neprotestuje nebo nejde pracovat jinam? Inu, je na to zvyklá, vyrůstala v tom, vidí to všude kolem, a tak jí to přijde tak normální. Ví, že kdyby dala výpověď a šla jinam, nebyl by v tom žádný rozdíl, protože v našem městě i celém okolí se všichni zaměstnavatelé chovají stejně jako náš šéf. Chlapovi by si nedovolili nabídnout mizernou mzdu, protože by šel jinam, kde mu dají víc. Kdežto ženě mohou klidně dát malý plat, protože vyšší jí nikdo jiný široko daleko nenabídne.
Mezi zaměstnavateli bohužel stále přežívá názor, že muž je živitel rodiny, a tak musí dostávat pořádný plat (a to i ten muž, který je svobodný a bezdětný), zatímco ženě musí stačit malý plat, protože ji má živit její manžel (když není vdaná, tak má holt smůlu).