Na světě neexistují dva lidé, kteří by vykonávali tu samou práci na stejné pozici, měli odpracováno stejně hodin, věnovali se své práci oba dva stejně atd. čili neexistuje srovnání.
V soukromém sektoru, co si vyjednáš, to máš a ve státním mají na to tabulky.
Že si není žena schopná vyjednat víc, je její problém a tohle je jenom nafouklá bublina.
Mám čerstvou zkušenost z pohovoru v ryze české firmě, kdy bylo vidět, že jsem se jim líbila a na konci došlo na představu o platu. Řekla jsem si o běžný plat, jaký jsem měla dosud plus 2 tis. na dojíždění, abych logicky neklesl čístý příjem (odpovídá tržnímu rozmezí dané pozice dle současných platových studií/firma měla několikanásobně vyšší obrat a čistý zisk, než-li ta předchozí). Pánové byli z částky doslova v šoku a byl vidět okamžitý obrat. Jelikož jde o normální plat na podobnou VŠ pozici, myslím, že muži by ji dali bez mrknutí oka. Jelikož nejsem ženou, která má výplatu coby své kapesné, ale táhne spolu s mužem klasický rodinný rozpočet pro děti, jazykové a VŠ vzdělání, bydlení, auto atd., byla jsem zase já v soku z jejich poznámky, že se má můj muž více snažit.
Toto je velmi nebezpečné myšlení v tom, že klade na muže neúměrné nároky, že pouze na jeho příjmu stojí a padá rodinný rozpočet. Jestliže je na jeho ženu nahlíženo jako na někoho, kdo de facto nepotřebuje slušnou odměnu, kdo pak vyrovná dysbalanci v případě, že jeho příjem vypadne? Je to jako když vám vysadí motor na tryskovém letadle, ten druhý to utáhne, ale když je jeden motor dvojnásobně výkonnější než ten druhý a vysadí, jde letadlo k zemi.