Historie značky Dara bags se začala psát v roce 2008. Tehdy musela její zakladatelka Darina Ermisová kvůli rizikovému těhotenství opustit svoji práci manažerky prodejny nadnárodního módního řetězce Reserved. Práci měla ráda a trávila v ní i 18 hodin denně. Po pár týdnech se proto doma začala nudit a přemýšlela, co s volným časem. Jako absolventku oboru oděvní návrhářství ji napadlo, že synovi, kterého čekala, ušije několik polštářků nebo kapsářů. Tím se po letech mimo obor znovu dostala k šití. Na první tašku došlo ve chvíli, kdy jsem byla pozvaná na oslavu kamarádčiných narozenin. Já v té době trávila většinu času v posteli a nemohla jsem si dovolit vyjít do města koupit dárek. Proto jsem se rozhodla spíchnout tašku. Šila jsem ji snad celý den, vůbec jsem nevěděla, jak na to. Nakonec se mi ale povedla a na oslavě měla velký úspěch, všem se líbila a kamarádky si u mě objednaly stejné tašky. A pak se ozvaly kamarádky kamarádek,
vypravuje Darina Ermisová, která s tak pozitivní odezvou vůbec nepočítala.
A tak si řekla, že když je o její podomácku vyrobené kabelky takový zájem, že by je mohla zkusit prodávat a přivydělat si na nemocenské pár korun. Objevila tehdy začínající prodejní portál Fler.cz a první vystavenou tašku na něm prodala během jediného dne. A postupně prodaných výrobků přibývalo. Dělalo jí radost, že byl o její tašky zájem, ale pořád to ještě brala jako zábavu a náhradní program během rizikového těhotenství. Po mateřské plánovala návrat zpátky do práce. Jenže události nabraly úplně jiný směr. Zájem o Dařiny tašky stoupal a ona pomalu nestíhala šít.
Pamatuju si, jak jsem po příjezdu z porodnice držela v jedné ruce syna a druhou jsem psala e-maily a vyřizovala objednávky. Moje dny se smrskly na péči o dítě, šití a vyřizování zakázek. Kdykoliv synek usnul, pracovala jsem. Pak jsem vyrážela s kočárkem a balíky na poštu, to byla moje dennodenní trasa. Nic jiného jsem nestíhala, ani manželovi uvařit večeři. Dál to takhle nešlo. Rozhodla jsem se pronajmout první výrobní prostory. Od rána do odpoledne jsem se starala o dítě, pak péči přebral muž a já jela do svého sklepa bez oken a bez topení, kde jsem pracovávala do dvou do rána. Takhle jsem dřela celý rok, než mi došly síly a já zkolabovala. Pak jsem šicí stroj přestěhovala zpátky do obýváku a našla si pomocnici,
vzpomíná mladá podnikatelka.
Našla si švadlenu, která jí pomáhala s šitím, a kamarádku, která u ní doma stříhala. Synovi byl rok a půl, kamarádka měla děti ve věku dva a tři roky. Slibně se rozjíždějící byznys tak začal v dost spartánských podmínkách. Tehdy jsem toho ještě o podnikání moc nevěděla, a měla jsem například špatně nastavené ceny. Neměla jsem dost peněz na to, abych si pořídila třeba střihačský stůl a tak jsme si ušily nákoleníky, abychom neměly otlaky, a pracovaly na zemi, kde se nám do práce motaly naše malé děti. To se mi i několikrát vymstilo, protože děti si na výrobní materiál malovaly dráhy pro autíčka a tak mi asi dvě zákaznice tašky vrátily s tím, že na bílé kožence prosakuje modrá propiska,
směje se Darina Ermisová.
Byl nejvyšší čas investovat do stolu a posunout se ve slibně rozjetém podnikání o kus dál. Udělala si proto kurz postprodukce Photoshopu, aby její fotky působily profesionálněji, a protože zakázek stále přibývalo, najala další švadleny. Firma se přestěhovala do domu mé babičky. Měla jsem tehdy k dispozici asi sto metrů čtverečních, pět zaměstnankyň a trochu obavy. Všechno jsem totiž financovala z mateřské a z malých výdělků. Energii mi dávalo, když jsem potkávala slečny s mými taškami na ulici a měla na ně pozitivní odezvy. Jakmile jsem nabrala další lidi, šlo rozšířit sortiment a tím pádem se zvedly i prodeje,
říká Darina Ermisová, která v té době přestala šít a začala se víc věnovat rozvoji firmy.
Rozjíždějící značky si všimla firma Vivantis a objednala si pro svůj web Módnídoplňky.cz tisíc tašek. Dara bags na své tehdejší poměry obří zakázku zvládla, získala tím dobré jméno i reklamu, a to ji nasměrovalo do světa skutečného byznysu. Zájem o tašky a kabelky ostravské podnikatelky rostl a firma se kvůli počtu objednávek musela stěhovat do stále větších prostor.
Dnes galanterní doplňky značky Dara bags vyrábí 30 lidí na prostoru 450 metrů čtverečních. Když to takhle řeknu, tak se mi tomu ani nechce věřit. Firma vznikla bez jediné půjčené koruny. Na začátku jsem na každé ušité tašce vydělala zhruba sto až dvě stě korun a za ty pak nakoupila maximálně nový materiál. Neuměla jsem si do ceny započítat vlastní práci. Přesto jsem to zvládla a firma už 8 let neustále roste,
říká mladá žena, která loni získala první místo v soutěži Živnostník Moravskoslezského kraje, a magazín Forbes ji zařadil na první příčku nejúspěšnějších hand made prodejců. Firmu si doslova vypiplala z ničeho, bere ji jako své druhé dítě. A tvrdí, že by ji za nic na světě neprodala.
Hand made doplňky letí hlavně na internetu
Darina Ermisová, zakladatelka firmy Dara bags.
Darina měla velké štěstí, že s výrobou tašek a kabelek začala v době, kdy se rozjížděl prodejní portál Fler.cz. Svého času tam měla měsíční obrat kolem 700 000 korun. Jak Fler, tak slovenská Sashe byly tehdy nové a bylo na nich málo prodejců. Nebylo těžké se tam prosadit. Dnes už to začátečníci mají mnohem těžší. Na Fleru najdete spoustu lidí bez vlastní invence, kteří jen kopírují ostatní a snaží se obohatit na nápadu někoho jiného. I proto je na tomto portálu doslova přezbožováno a je velmi těžké se prosadit. Je mi líto, že to sklouzlo až sem. My na Fleru stále prodáváme, ale většinu zákazníků jsme si přesměrovali na náš e-shop. Dnes tam proto máme obrat jen kolem 50 000 korun,
říká Darina Ermisová.
Internetový obchod firma rozjížděla na dvakrát. Důvěřivá Darina totiž poprvé angažovala člověka, který s e-commerce neměl praxi a chtěl do oboru proniknout při budování e-shopu Dara bags. To byla velká a finančně náročná chyba. Špatně vytvořený e-shop jsme provozovali dva roky, než jsem se loni rozhodla nechat si vytvořit nový, střižený přesně na míru našim potřebám. Pokud můžu radit, investujte do e-shopu vytvořeného jen pro vás a nepronajímejte si už hotová řešení. Ta totiž časem přestanou splňovat vaše požadavky. Teď jsem s naším e-shopem naprosto spokojená, máme ho propojený s účtárnou i skladem. Pokud prodám kabelku složenou ze třiceti komponentů, automaticky se mi všechny tyto položky odečtou ve skladu. Máme tím přehled o zásobách a ušetříme spoustu času. Nechala jsem si dopředu vytvořit i funkce, které zatím nepoužíváme,
ale přemýšlíme o nich, radí Darina Ermisová.
Dalšími prodejními kanály pro ni zůstávají Módnídoplňky.cz a portál Bonami.cz. Vedle toho v Praze už čtvrtým rokem provozuje kamennou prodejnu. Ačkoli je z Ostravy, Praha pro ni byla jasná volba, protože metropole je po módní stránce přeci jen odvážnější a pružnější než Ostrava. Několikrát byla oslovena s nabídkou prodeje do zahraničí, ale ze spolupráce zatím vždycky sešlo. Dealeři, kteří se nabízeli, chtěli málo investovat a hodně vydělat. Kabelky Dara bags proto v zahraničí nakupují jen jednotliví zákazníci a zakladatelka firmy věří, že se jí jednou do světa podaří prorazit ve větší míře. Zatím na to ale nemá čas, protože se věnuje i rodině a své velké domácí klientele. Její tašky kupují hlavně mladé ženy mezi 25 a 34 lety. Oblíbily si je ale i starší ženy, které mají rády originální a hravé doplňky. Do kamenné prodejny v Praze například pravidelně chodívá jedna 80letá zákaznice.
Sázka na lidský přístup někdy bolí
Úspěch firmy Dara bags je postaven i na schopném a sehraném kolektivu. Ten vedle Dariny tvoří 22 švadlenek, 5 slečen na vedení firmy, jeden muž, který se jí stará o marketing a o pražskou prodejnu, a další kolega, který má na starosti kontinuální vývoj a správu e-shopu.
Ačkoli je firma už poměrně velká, nedělá se v ní pásová výroba. Každá ze zaměstnankyň vyrobí kabelku od začátku až do konce. Když je kabelka nebo taška hotová, vloží do ní švadlena kartičku se svým jménem. Zákaznice se pak může podívat na náš web, kde máme fotky zaměstnankyň, a zjistit, která ze švadlenek ji pro ni vytvořila. Je to oboustranně výhodné, protože zákaznice přesně ví, kdo pro ně pracoval a jsou nám tím pádem blíž. A naše zaměstnankyně mají pestrou práci. To, že celý den nesešívají třeba jen bočnice a nejedou klasickou pásovou výrobu, jak tomu bývalo třeba v Prostějově, se pak odráží i na kvalitě jejich práce. A jsou pyšné na každý kousek, který se jim povede,
vysvětluje podnikatelka.
Přijímací řízení do firmy je proto poměrně náročné. Kandidátky na volnou pozici prochází několikakolovým výběrem a v poslední fázi mohou na dílně strávit i čtyři hodiny. Darina Ermisová se svými zaměstnankyněmi mluví o tom, jestli si s uchazečkou budou mít co říct a mimo jiné ji zajímá i znamení, v němž se uchazečka narodila. Lidský přístup se ale ne vždy vyplatí. Osm let v byznysu mě naučilo držet si od lidí určitý odstup. Několik bývalých zaměstnankyň se mě snažilo okopírovat a rozjet vlastní firmu. Žádné z nich se to ale nepodařilo. Obvykle toho po pár měsících nechají, nemají prostředky, talent a ani možnost rozjet výrobu, která by je uživila,
říká podnikatelka s tím, že takové „jobovky“ se většinou dozvídá na dovolené.
Konkurenci si nijak zvlášť nepřipouští ani se o ni sama nezajímá. Bojí se, že by ji to ovlivnilo a sklouzla by k tvorbě, která už na trhu je. Ona se raději nechává inspirovat svými zákaznicemi a jejich potřebami. Po třech letech jejich naléhání proto například přišla s elegantním městským batůžkem. Na základě potřeb jedné kolegyně zase vzniklo psaníčko, stejně tak sportovní taška, se kterou Darina chodívá do fitness centra, nebo nová pánská kolekce.
Prodejní schopnosti rozvíjela v sexshopu
Na začátku své cesty mladá podnikatelka čelila nejen své nevědomosti, ale i svému okolí. Od podnikání ji zrazoval první manžel, který chtěl mít doma hospodyňku a ne podnikatelku. Proti byl i Dařin otec, který jí radil, aby se po mateřské vrátila do zaměstnání a ušetřila si starosti. Ačkoli měla Darina hodně zakázek už od začátku, v to, že se může jistě postavit na vlastní nohy, začala věřit až po třech letech. A definitivně bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy poslala do práce výpověď. Hodně lidí studuje různé příručky a snaží se v oblasti podnikatelských dovedností vzdělávat. Já jdu v tomhle ohledu dost proti proudu. Když přijdu domů s nějakým nápadem a můj druhý manžel, který je ekonom, mi řekne, že to nemůže fungovat, tak do toho schválně jdu. A musím říct, že se málokdy spálím. Sázím hodně na vlastní pocity a intuici a asi mám v sobě i prodejního ducha. Za své schopnosti hodně vděčím i svojí první práci. Když jsem dodělala oděvní průmyslovku, neměla jsem uplatnění a začala pracovat jako řadová prodavačka v sexshopu Erotic City. Během čtyř let jsem se tam vypracovala na vedoucí prodejny a pak i na oblastní manažerku. Byla to perfektní škola, protože prodat vibrátor je mnohonásobně složitější než prodat kabelku,
říká Darina Ermisová.
Přiznává, že nikdy nebyla na velké počty a dlouhodobé plánování. I to byl důvod, proč se nikdy neodhodlala k žádné podnikatelské půjčce. Teprve po osmi letech podnikání bude žádat o dotaci, protože chce postavit vlastní výrobní halu. Do budoucna by ke kabelkám a dalším módním doplňkům chtěla přidat i boty, protože ty ke kabelkám zkrátka patří. Pohrává si i s myšlenkou na malé oděvní kolekce a ráda by začala vyrábět i klobouky. Jsou to nápady, které musím ještě dobře rozmyslet. Všechno má svůj čas. Teď se naplno věnujeme práci s kůží, dosud jsme pracovali jen s koženkou. Nová kolekce by měla přijít na trh kolem léta. Věřím, že se nám podaří oslovit nové zákaznice,
představuje Darina Ermisová své další plány.
Dnes už si může dovolit věnovat víc času sama sobě a nepracovat bez oddechu. Naučila se udělat si čas sama pro sebe a více se věnuje i své rodině. Toho, že se dala na podnikání, nikdy nelitovala. Nebo alespoň ne do té míry, že by přemýšlela o ukončení firmy. Vyčítá si jen to, že na začátku tvrdě pracovala a čas dělila mezi syna a své druhé dítě, kterým se jí stala firma.
ČLÁNKY DO MAILU