Je to vcelku častá praxe: Firma ve svém přiznání k DPH vykáže nadměrný odpočet, například z důvodu, že v daném měsíci (čtvrtletí) nakoupila více zboží a služeb, než ho prodala. Přiznání odešle na finanční úřad a čeká, až jí finanční úřad nadměrný odpočet vyplatí. To by měl za normálních okolností učinit do 30 dnů od konce lhůty pro podání přiznání k DPH, tedy méně než do dvou měsíců po skončení daného zdaňovacího období.
Prověřování nadměrného odpočtu před jeho vyplacením
Ilustrační obrázek
Jenže namísto peněz na účtu obdrží firma do své datové schránky tzv. výzvu k odstranění pochybností. Tím začíná tzv. postup k odstranění pochybností, kterým finanční úřad prověřuje správnost vykázané daně, resp. nadměrného odpočtu, v případě, že o něm má určité pochybnosti. Postup k odstranění pochybností může finanční úřad následně „překlopit“ do daňové kontroly, anebo může daňovou kontrolu zahájit rovnou namísto postupu k odstranění pochybností. V každém případě to znamená, že firma své peníze jen tak neuvidí. A to ani v situaci, kdy nadměrný odpočet v dané výši vykázala zcela správně a oprávněně a toto se i nakonec prokáže.
Mohlo by vás zaujmout: Zvažujete zrušit registraci k DPH? Ne vždy se vám to musí vyplatit
Postup k odstranění pochybností, eventuálně daňová kontrola před „vyměřením“ daně, často trvá větší počet měsíců, ne-li i několik let. Dokud neskončí, finanční úřad nestanoví daň, resp. nadměrný odpočet. Dokud jej nestanoví, ani jej nevyplatí. V některých případech se navíc firma proti výši daně, resp. nadměrného odpočtu stanoveného finančním úřadem, odvolává, protože se stanovenou výší nesouhlasí. Tím se oddálí vyplacení části nadměrného odpočtu obhájeného v odvolacím řízení.
Průtahy v řízení a nepřiměřené požadavky finančního úřadu
Zájem finančních úřadů na správném stanovení a výběru daní a na odhalování daňových podvodů je zajisté legitimní a legitimní je tedy i prověřování daňových přiznání firem finančním úřadem. I tento zájem má však své meze, vymezené zejména právy a povinnostmi daňových subjektů a finančních úřadů. Je dobré vědět, že firmy mají možnosti, jak trvat na svých právech a bránit se v případech, kdy mají pocit, že se finanční úřad pohybuje „za hranou“. Tedy kupříkladu v případech, kdy finanční úřad při provádění postupu k odstranění pochybností nepostupuje dostatečně rychle a kompetentně, činí zbytečné průtahy a zatěžuje firmu neúčelnými a nesmyslnými požadavky.
Čtěte také: Nejhorší novinka roku 2016 podle podnikatelů? Jednoznačně kontrolní hlášení
Absence konkrétních pochybností
Poměrně časté jsou i situace, kdy finanční úřad zahajuje postup k odstranění pochybností protiprávně, protože nemá, či firmě nesdělí, zcela konkrétní pochybnosti o správnosti daného daňového přiznání, což je zákonným předpokladem pro zahájení tohoto postupu. Nároky na konkrétnost pochybností finančního úřadu, které by měly být uvedeny ve výzvě k odstranění pochybností, byly do určité míry vymezeny judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR. V situaci, kdy tyto nároky nejsou splněny, se firma může bránit. S obranou je však vhodné začít včas.
Řekněte si o úrok
V některých případech postup k odstranění pochybností či daňová kontrola trvá déle, než by si firma představovala, a to i v případě, kdy se adekvátně brání nezákonnostem, kterých se dopouští finanční úřad. Vcelku významnou satisfakcí v takovém případě může být úrok, který firmě náleží za období, po které svými finančními prostředky (nadměrným odpočtem DPH) nemohla disponovat právě z důvodu, že jej finanční úřad prověřoval ještě před jeho stanovením a vyplacením. Předpokladem nároku na tento úrok je, že firma vykázaný nadměrný odpočet nakonec před finančním úřadem alespoň z části obhájí. Z neobhájené části nadměrného odpočtu firma samozřejmě nárok na úrok nemá.
Čtěte také: Chystejte se na změny DPH v roce 2016, nebude jich zrovna málo
K úroku ze zadržovaných nadměrných odpočtů je však třeba poznamenat, že cesta k jeho přiznání a vyplacení finančním úřadem nemusí být vůbec jednoduchá. Nárok na tento úrok totiž vyplývá zejména z práva Evropské unie a souvisejících rozsudků Soudního dvora Evropské unie a až donedávna nebyl explicitně upraven v české legislativě. Významným okamžikem bylo vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu na podzim roku 2014, ve kterém soud poškozené firmě přiznal úrok v sazbě zhruba 14 % p.a., což není vůbec zanedbatelná výše úrokové sazby. Nejvyšší správní soud přiznaný úrok odůvodnil zejména právě legislativou Evropské unie.
Situace se ovšem zkomplikovala novelou daňového řádu účinnou od 1. ledna 2015, která úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu explicitně zavádí do tuzemské legislativy, přičemž ale úrok významně omezuje, především co do úrokové sazby (na pouhé 1 %) a doby úročení. V odborné veřejnosti však převládá názor, že zmíněná novela daňového řádu není v souladu s právem Evropské unie, které je tuzemskému právu nadřazené, a finanční úřady by jej tak měly aplikovat přednostně před tuzemským právem (v tomto případě před zmíněnou novelou daňového řádu omezující výši úroku). Z praxe však víme, že finanční úřady takto nepostupují a úrok ze zadrženého nadměrného odpočtu v sazbě 14 % přiznat odmítají. Je tak nutné domáhat se úroku z nadměrného odpočtu soudní cestou, která je zdlouhavější a nákladnější. V případě významnějších částek zadržených nadměrných odpočtů, a tedy i významnějších částek souvisejících úroků, ale jistě stojí za to tuto cestu podstoupit.
ČLÁNKY DO MAILU