Statisticky je hlavní "myšlénka" článku naprostý nesmysl.
Celé to vychází z sice správné úvahy, že když budu na začátku platit více mužům nežli ženám, tak po změně spočívající v stejné odměně získám více talentovaných žen. Tedy budu si moci vybírat z většího množství žen, které přiláká větší plat. Jenže pokud začnu více platit ženám, musím začít méně platit mužům. Což znamená, že ztratím talentované muže.
Což je navíc v rozporu s titulkem článku, kde se píše o UDRŽENÍ talentů. O získání talentů se titulek nezmiňuje. Takže navrženým opatřením talenty firma ZTRATÍ (a teoreticky stejný počet získá).
No nic, když už se chci živit tlacháním o nesmyslech, tak by to tlachání alespoň nemělo obsahovat hrubé logické chyby.
Děkuji za poctivě napsaný článek, v němž se objevilo toto:
"Z jeho praxe v neposlední řadě vyplývá, že je při zajištění rovného odměňování ve firmách potřeba srovnávat vždy odměny mužů a žen skutečně na stejných pozicích, aby nedošlo ke zkreslení. Za společenský fenomén nejen v Česku pak označuje i menší podíl žen na vyšších a manažerských pozicích, což ve srovnávání stlačuje výši jejich odměny směrem dolů."
To jsou totiž dva hlavní důvody rozdílů při srovnávání průměrů. Neporovnává se stejná práce, se štěstím někdy jen stejná "pozice", typu učitel - učitelka..
A pokud se týká manažerských (obecně spíš zejména více zodpovědných pozic), kdy je více konfliktů a vyšší stres, je ze strany mnoha žen poptávka po takových místech (= ochota výrazně si platově polepšit, ale za cenu ztráty životní pohody) spíše nižší.
Výmluvná je zkušenost mé dcery z pobočky nadnárodní korporace (obor IT) kde byla několik let jediná žena na manažerské pozici a marně se pokoušela některé kolegyně (dokonce s VŠ vzdělánim v oboru) umluvit například na pozici testerek aplikací, kde ona začínala. Nešlo přitom o těžkou práci, cílem testerky/testera totiž bylo vyvíjené aplikace ošidit, případně "zbourat" tak, aby přestaly pracovat. Jenže úspěšné testerky a testeři byli pod tlakem kolegů vývojářů (a části nadřízených), a by tu či onu chybu pustili, zejména, když hořel termín. Nebo-li, byl to stres, hledat a nekompromisně dokumentovat "chyby kolegů" a "bonzovat" to firmě. Té nekompromisnosti a stresu ale odpovídal plat, a to poněkud vyšší, než třeba za práci v podatelně či účtárně. Ale v tomto konkrétním případě dávaly tyto ženy přednost klidné rutinní práci s pevnou pracovní dobou a za výrazně méně peněz (pravda, na tuzemské poměry nikoli vyloženě málo), před možností "udělat kariéru".
Zase se pořád dokola omílají stejné nesmysly. Jednak odměňování podle "pozice" - není to náhodou ale v reálu tak, že se odměňuje podle pracovního výkonu (a dalších zvláštních schopností a dovedností zaměstnance), který se zcela běžně liší i na stejné pozici? A potom ten prostý součet platů a následné překvapivé zjištění 12 nebo 20 nebo kolika procent rozdílu. Jenže už se neuvažuje, že procentuálně méně žen baví technické pozice a spíš se hrnou do kancelářských nebo když už manuální, tak na jednoduchou montáž bez nunosti "technického myšlení". Další věc je, že ženská musí v pět vyzvednout děti ze školky (ano, někdy i chlap, ale na procenta vedou ženy) a přes to vlak nejede a to se počítá do (placené) ochoty mimořádně pracovat. Prostě jsou rozdíly mezi pohlavími a ty se promítají i do platu, protože ženy se svými preferencemi samy zařazují do té hůře placené části.
Uz zase tyhle neomarxisticky nesmysly, kde je idealem odmenovani podle prislusnosti do urcite skupiny (nejlepe definovana odstinem kuze, genitalem, pripadne nejoblibenejsi sexualni aktivitou). Autorka bud nema nejmensi tuseni, jak se k cislum, jako je 22% doslo, nebo nema mentalni kapacitu toto cislo interpretovat. Jako zamestnavatele je mi uplne jedno do jake “utlacovane” skupiny kdo patri. Dulezity je vykon a prinos pro firmu. Jeste jedna myslenka pro autorku: kdyby zeny odvadely stejnou praci za mene penez, tak mam ve firme jen zeny a rodil je muj zisk. Nebo snad autorka prepoklada, ze nekterym zamestnancum platim premii jen za to, jaky genital maji mezi nohama???