Děkuji za poctivě napsaný článek, v němž se objevilo toto:
"Z jeho praxe v neposlední řadě vyplývá, že je při zajištění rovného odměňování ve firmách potřeba srovnávat vždy odměny mužů a žen skutečně na stejných pozicích, aby nedošlo ke zkreslení. Za společenský fenomén nejen v Česku pak označuje i menší podíl žen na vyšších a manažerských pozicích, což ve srovnávání stlačuje výši jejich odměny směrem dolů."
To jsou totiž dva hlavní důvody rozdílů při srovnávání průměrů. Neporovnává se stejná práce, se štěstím někdy jen stejná "pozice", typu učitel - učitelka..
A pokud se týká manažerských (obecně spíš zejména více zodpovědných pozic), kdy je více konfliktů a vyšší stres, je ze strany mnoha žen poptávka po takových místech (= ochota výrazně si platově polepšit, ale za cenu ztráty životní pohody) spíše nižší.
Výmluvná je zkušenost mé dcery z pobočky nadnárodní korporace (obor IT) kde byla několik let jediná žena na manažerské pozici a marně se pokoušela některé kolegyně (dokonce s VŠ vzdělánim v oboru) umluvit například na pozici testerek aplikací, kde ona začínala. Nešlo přitom o těžkou práci, cílem testerky/testera totiž bylo vyvíjené aplikace ošidit, případně "zbourat" tak, aby přestaly pracovat. Jenže úspěšné testerky a testeři byli pod tlakem kolegů vývojářů (a části nadřízených), a by tu či onu chybu pustili, zejména, když hořel termín. Nebo-li, byl to stres, hledat a nekompromisně dokumentovat "chyby kolegů" a "bonzovat" to firmě. Té nekompromisnosti a stresu ale odpovídal plat, a to poněkud vyšší, než třeba za práci v podatelně či účtárně. Ale v tomto konkrétním případě dávaly tyto ženy přednost klidné rutinní práci s pevnou pracovní dobou a za výrazně méně peněz (pravda, na tuzemské poměry nikoli vyloženě málo), před možností "udělat kariéru".