Jestliže chcete založit firmu a někdo vás u toho zastupuje, nemusíte mu dávat plnou moc ve formě notářského zápisu. V takovém případě postačí plná moc s úředně ověřenými podpisy. Rozhodl o tom na konci roku 2014 Nejvyšší soud ČR, který tím rozboural dosavadní rozhodovací praxi rejstříkových soudů.
Čtěte také: Konečně jasno jak naložit s podíly na zisku z rodinného závodu
Plná moc k založení firmy nemusí mít podobu notářského zápisu
Plná moc nemusí mít při zakládání firmy podobu notářského zápisu.
Jedním z negativ nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích tvořilo částečné “vymazání” judikátů, které předchozí právní úpravu zpřesňovaly a vysvětlovaly. Už během loňského roku ale vzniklo několik nových judikátů, které pomohly jak odborníkům, tak i podnikatelům. Mezi zatím nejvýznamnější judikáty se řadí usnesení Nejvyššího soudu ČR z 27. listopadu, které se týkalo formy plné moci. Podle soudu už nemusí mít plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, formu notářského zápisu, není-li pochyb o tom, kdo plnou moc udělil. Jak uvedl soud, stačí, když plná moc obsahuje úředně ověřené podpisy.
Nejvyšší soud tímto usnesením reagoval na problematiku obsaženou v § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku, který říká, že pokud se pro právní jednání vyžaduje zvláštní forma, je třeba v této formě udělit i plnou moc. Prostým výkladem tohoto ustanovení některé rejstříkové soudy dovozovaly, že vyžaduje-li tedy zákon například pro založení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti formu notářského zápisu, je třeba, aby i plná moc k zastupování subjektu při zakládání takové společnosti byla udělena ve formě notářského zápisu,
vysvětlila Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka Hospodářské komory ČR (HK ČR).
Výklad rejstříkových soudů působil problémy hlavně zahraničním firmám
Tento výklad způsoboval, že rejstříkové soudy zamítaly návrhy na zápis nově založených společností do obchodního rejstříku, pokud neměly společenské smlouvy formu notářského zápisu. Nebylo přitom nic platné, že dle předchozí praxe stačilo doložit společenské smlouvy uzavřené na základě plných mocí jen s úředně ověřenými podpisy. Zakladatelé společností tak byli často nuceni osobně vyhledat notáře, který jim plnou moc formou notářského zápisu sepsal, což oslabovalo samotný smysl zmocnění k založení společnosti a zejména u zahraničních subjektů představovalo obtížně překonatelné překážky,
doplnila Irena Bartoňová Pálková.
Právě zahraničním subjektům působil tento výklad největší problémy. Řada zemí totiž udělení plné moci ve formě notářského zápisu neumožňuje. Nějaká řešení této situace sice existovala, pro samotné firmy však byla poměrně komplikovaná. Společnosti například mohly doložit několik stanovisek místních právníků o splnění náležitosti formy plné moci v dané zemi. Další možností samozřejmě bylo, že by se vedení mateřské společnosti dostavilo k českému notáři a udělilo před ním zmocněnci plnou moc. I toto řešení je však velmi komplikované a může být i finančně náročné,
dodal Aleš Linhart, partner TaylorWessing e|n|w|c advokáti.
Ačkoli by se již rejstříkové soudy měly usnesením Nejvyššího soudu ČR řídit, HK ČR připomíná, že chvíli potrvá, než se mu všechny rejstříkové soudy přizpůsobí. Zároveň HK ČR upozornila, že zvláštní pozornost je třeba i nadále věnovat zmocněním k přijetí rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady. Podle HK ČR totiž velká část notářů i nadále vyžaduje plnou moc udělenou ve formě notářského zápisu s odůvodněním, že odkazované usnesení Nejvyššího soudu ČR dopadá pouze na případy zakládání obchodních korporací a v obecné rovině výkladu povinných náležitostí plných mocí se neuplatní. HK ČR proto podnikatelům doporučuje, aby se v takovém případě dotázali u konkrétního notáře, jakou formu plné moci bude akceptovat.
Čtěte také: Už rok účinný NOZ někteří e-shopaři vůbec nezaregistrovali. Nepatříte mezi ně?
Platí už i další judikáty
Judikát ohledně podoby plných mocí ale není jediným, který se v loňském roce dotkl podnikatelů. Nejvyšší soud se například též postavil na stranu zaměstnavatelů v oblasti propouštění zaměstnanců kvůli nadbytečnosti. Podle soudu o tom rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soudy nejsou oprávněny v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Při výběru nadbytečného zaměstnance je však potřeba mít na mysli, že v případě sporu nese zaměstnavatel důkazní břemeno, a proto by měl zaměstnavatel změnu v organizační struktuře řádně odůvodnit (například kvůli nedostatku financí a nutnosti snížit počet zaměstnanců),
poradil Aleš Linhart, partner TaylorWessing e|n|w|c advokáti.
Nejvyšší soud loni dále potvrdil, že jednoinstančnost a písemnost rozhodčího řízení u spotřebitelských vztahů je v rozporu s požadavky na spravedlivý proces. Doložku o rozhodčím řízení, proti jehož výsledku není odvolání, přitom ve všeobecných obchodních podmínkách některé firmy stále používají. Především se jedná o společnosti, které poskytují spotřebitelské úvěry. Soud a posléze i nový občanský zákoník to však vyloučily, neboť jednoinstanční písemné řízení neposkytuje spotřebiteli dostatek prostoru k obraně jeho práv. Nový občanský zákoník podmínky pro sjednání rozhodčího řízení namísto klasického soudního řízení navíc ještě zpřísnil, a to tím, že zakázal sjednávat rozhodčí doložku ve všeobecných obchodních podmínkách, které spotřebitelé často vůbec nečtou. Rozhodčí doložka musí být přímo součástí smlouvy, aby byla platně sjednaná,
uzavřel Aleš Linhart.
ČLÁNKY DO MAILU