Výkon práce v době pobírání rodičovského příspěvku možný je. Za určitých podmínek lze pracovat i v době pobírání nemocenské dávky peněžité pomoci v mateřství. Ale jak je to s výkonem práce bezprostředně po porodu? Může se jednat kupříkladu o administrativní práce z domova, které péči o dítě či zdravotní stav matky nijak neovlivní. Ale co na to zákon, může vůbec zaměstnavatel přidělit práci v době šesti týdnů po porodu? Zjistili jsme u odborníků ze Státního úřadu inspektorátu práce.
Výkon práce na mateřské dovolené
Předně je třeba odlišit pojem peněžitá pomoc v mateřství (PPM), což je nemocenská dávka vyplácená Českou správou sociálního zabezpečení, od dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku. Mateřská a rodičovská dovolená patří podle zákoníku práce mezi omluvené překážky v práci na straně zaměstnance.
Jestliže zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou (pobírá peněžitou pomoc v mateřství), nemůže vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě. V souladu s ustanovením § 16 písm. a zákona o nemocenském pojištění nemá pojištěnec nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného po dobu, po kterou vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Zaměstnankyně tedy může u svého zaměstnavatele vykonávat po dobu mateřské dovolené jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě.
Pro jiného zaměstnavatele může vykonávat i stejný druh práce, ovšem s ohledem na ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce by se nemělo jednat o činnost shodnou s předmětem činnosti svého zaměstnavatele. Jinak by potřebovala jeho předchozí souhlas. Z tohoto pohledu není rozhodující, zda se jedná o stejný druh práce, ale zda jde o činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Předmět činnosti zaměstnavatele lze zjistit například z výpisu z živnostenského oprávnění, z obchodního rejstříku apod.
Výkon práce na rodičovské dovolené
Podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku jsou stanoveny zákonem o státní sociální podpoře. Souběh pobírání rodičovského příspěvku a zaměstnání možný je. Důležité je zajištění péče o dítě po dobu výkonu práce jinou zletilou osobou. Zaměstnankyně může vykonávat u jiného zaměstnavatele práce stejného druhu, které byly sjednány v pracovní smlouvě s dosavadním zaměstnavatelem, i práce jiného druhu. V případě práce pro jiného zaměstnavatele je opět třeba brát zřetel na omezení v souladu s ustanovením § 304 zákoníku práce (shodný předmět činnosti zaměstnavatele).
Výkon práce v šestinedělí
Podle některých právních výkladů je nezbytné v zájmu ochrany zdraví ženy považovat za minimální dobu mateřské dovolené dobu 6 týdnů po porodu. Po tuto dobu nesmí zaměstnavatel umožnit zaměstnankyni výkon jakékoliv práce (práci v souladu s pracovní smlouvou ani jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, či práci pro jiného zaměstnavatele). Podle názoru odborníků z inspektorátu práce to však za určitých podmínek možné je. Odkazují na ustanovení § 195 odst. 5 zákoníku práce, kdy nesmí být mateřská dovolená v souvislosti s porodem nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. To se však týká jen pracovního poměru, z něhož je odvozena mateřská dovolená. Zákoník práce totiž neobsahuje výslovný zákaz vykonávat práci u daného zaměstnavatele na základě jiného pracovněprávního vztahu,
vysvětluje Petr Bata ze Státního úřadu inspekce práce v Opavě. Dodává, že se však nesmí jednat o stejný druh práce, který by jinak (nebýt mateřské dovolené) dotyčná vykonávala v pracovním poměru, neboť dle ustanovení § 34b odst. 2 zákoníku práce nesmí zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Zákoník práce pak ani výslovně nezakazuje ženám v šestinedělí vykonávat práci u jiného zaměstnavatele.
Ve všech shora uvedených případech si však musí zaměstnavatel uvědomit, že je v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. a zákoníku práce povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. S ohledem na zásadu smluvní volnosti je zaměstnávání žen v období šesti týdnů po porodu zpravidla přípustné, avšak nesmí se jednat o výkon práce na základě pracovního poměru, od kterého je odvozena mateřská dovolená, dále u stejného zaměstnavatele nemůže být se zaměstnankyní uzavřen pro stejný druh práce jiný pracovněprávní vztah, a dotyčná by měla být také zdravotně způsobilá k výkonu předmětné práce,
uvádí Petr Bata. Připomíná také, že Státní úřad inspekce práce je kontrolním orgánem na úseku pracovních vztahů a podmínek. Výkon práce ze strany žen v období šesti týdnů po porodu by však mohl mít také následky ve vztahu k vyplácení peněžité pomoci v mateřství, tedy v oblasti sociálního zabezpečení, jež má ve své působnosti Česká správa sociálního zabezpečení.
Zaměstnavatelé by v případě přidělení práce neměli zapomenout na vyhlášku s číslem 180/2015 Sb. Jedná se o vyhlášku o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. Ke stažení zde: Vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích