Dočkali jsme se dlouho chystané a prosazované účelové regulace prodeje zemědělských a potravinářských produktů prostřednictvím zákona o významné tržní síle. Co k tomu ještě dodat? Své argumenty proti přijetí zákona jsme v minulosti mnohokrát opakovali. Poslední, naneštěstí ta nejhorší, a nakonec schválená verze nebyla s námi vůbec konzultována přesto, že došlo k podstatnému odchýlení od verze předchozí, kde jsme ještě trpělivě hledali vzájemný konsensus. Abychom podali vstřícnou ruku, předložili jsme dokonce potravinářům námi zpracovaný speciální kodex etického chování, který se týkal pouze maloobchodníků v potravinářském zboží i přes to, že by z logiky věci mělo jít o kodex týkající se jak odběratelů, tak i dodavatelů. Je příznačné, že na návrh tohoto kodexu vůbec nikdo nereagoval. Nehodil se totiž do „mocenského“ řešení.
Za alarmující zejména považuji, že zákon tvrdě atakuje smluvní volnost v dojednávání obchodních vztahů, což obvykle bývá předzvěstí jejich pokřivení a následné deformace trhu. Jako názorná ukázka arogance zákonodárné moci může sloužit skutečnost, že přes veškerá upozornění a opakované oficiální požadavky neuznal předkladatel návrhu za vhodné ani vysvětlit, proč neproběhlo vyhodnocení dopadu zákona na podnikatelskou sféru (parlament to přece na rozdíl od státních institucí dělat nemusí, neboť je dokonalost sama), o dopadu na spotřebitele (voliče) raději ani nemluvě.
Jak jsme se z příspěvků poslanců, přesněji od 106 z nich, kteří přehlasovali veto prezidenta republiky, dozvěděli, chtějí tímto zákonem ochránit české zemědělce před zlými řetězci jištěnými zahraničním kapitálem a českého spotřebitele před reálnými evropskými cenami. Nechci to domýšlet, ale trochu mě jímá hrůza z příštího možného požadavku na plánované hospodářství.
Závěrem mi dovolte poblahopřát Agrární komoře a Potravinářské komoře, jak skvěle rozehrály „zemědělskou kartu”. Podařilo se jim totiž přehrát problematiku dodavatelsko-odběratelských vztahů, které jistě nejsou přímo ideální, do roviny vztahu zemědělec (prvovýroba) versus maloobchod, což je sice pozoruhodné, ale zcela nestandardní. A aby se to nepletlo, je to celé smícháno s cenovou problematikou potravin s pozadím zájmu agropotravinářského komplexu. Je celkem nasnadě otázka, komu to slouží. Čtenář snadno pochopí, proto nebudu odpovídat. Doufám pouze, že nebudu muset v dohledné době psát podobnou úvahu právě k cenám potravin neb doufám, že Evropa předběhne záměry některých našich poslanců a potravinářské lobby. Na rozdíl od nás totiž přistupuje k posouzení tržního postavení a vlivu jednotlivých segmentů na tvorbu cen potravin z komplexního rozboru dodavatelského potravinového řetězce, tj. nejen obchodu, ale i prvovýroby a zpracovatelů.
Zdeněk Juračka, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
ČLÁNKY DO MAILU