Rok 2011 přinesl v oblasti zdravotního pojištění drobné změny i pro zaměstnavatele. Minimální odvody za zaměstnance zůstaly stejné, avšak oproti loňskému roku se zvýšil maximální vyměřovací základ. Server Podnikatel.cz přináší souhrn povinností ukázaných na názorných příkladech, na které by zaměstnavatel v souvislosti se zdravotním pojištěním svých zaměstnanců neměl zapomínat.
Změny jen u maximálního vyměřovacího základu
Ve zdravotním pojištění zaměstnavatelů, respektive odvodech, které podnikatel platí za své zaměstnance, nenastalo v roce 2011 příliš změn. OSVČ se sice zvýšily minimální i maximální vyměřovací základy a tím též minimální a maximální měsíční zálohy, ale v případě zaměstnavatelů se změnil pouze maximální vyměřovací základ. Minimální zálohy zdravotního pojištění za zaměstnance se totiž odvozují od minimální mzdy, která zůstala stejná i v roce 2011, a to na hodnotě 8000 korun. Minimální zálohy tak činí 1080 korun. Čtěte více: Jak na zdravotní pojištění OSVČ hlavní v roce 2011?
Pořád též platí poměr, že zaměstnanec odvádí 4,5 % a zaměstnavatel 9 % z hrubé mzdy zaměstnance (vyměřovacího základu). Zároveň se nemění ani skutečnost, že zdravotní pojištění se neodvádí z příjmů, které nepatří do předmětu daně z příjmů fyzických osob. Konkrétně jde například o náhrady škod, odstupné či hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob. Jestliže tak zaměstnanec bere mzdu větší než minimální a ani nedosahuje za rok maximálního vyměřovacího základu, odvádí za něj zaměstnavatel celkem 13,5 % z jeho měsíčního platu.
Jak se platí zdravotní pojištění při maximálních základech?
Od roku 2011 vzrostl zaměstnancům, podobně jako OSVČ, maximální vyměřovací základ, který se počítá jako 72násobek průměrné mzdy. Pro rok 2011 tak činí 1 781 280 korun (v přepočtu při měsíční hrubé mzdě 148 440 Kč měsíčně), jelikož průměrná mzda dosahuje 24 740 korun. Pokud zaměstnanec bere větší mzdu než 148 440 Kč měsíčně, odvádí za něj zaměstnavatel zálohy pouze do té doby, dokud nedosáhne maximálního vyměřovací základu (tedy 1 781 280 Kč). Od následujícího měsíce se pak pojištění již neodvádí. Zaměstnavatel nicméně zaměstnance nadále započítává do Přehledu o platbě pojistného, který se musí každý měsíc zasílat příslušné zdravotní pojišťovně. Čtěte také: Na přehled pro zdravotní pojišťovnu s interaktivním formulářem
Příklad
Pan Bobřík bere hrubou mzdu 200 000 korun měsíčně. Jaké velké zálohy za něj zaměstnavatel musí v jednotlivých měsících odvádět?
Do konce srpna se pana Bobříka odvede 13,5 % z 200 000, tedy 27 000 korun měsíčně.
V září pan Bobřík dosáhne maximálního vyměřovacího základu. Za září se za pana Bobříka odvede 24 473 korun (13,5 % z 181 280).
Od října do prosince se za pana Bobříka již zdravotní pojištění neodvádí.
Pokud zaměstnanec pracoval během roku jenom u jednoho zaměstnavatele a dosáhl maximálního vyměřovacího základu a zaměstnavatel navzdory tomu stále odváděl zdravotní pojištění, jde o chybu, kterou musí opravit zaměstnavatel. Při práci pro jednoho zaměstnavatele totiž nemůže vzniknout přeplatek.
Přeplatek na pojistném však může vzniknout, vystřídá-li zaměstnanec během roku více zaměstnavatelů. Zaměstnavatel v případě maximálních vyměřovacích základů nehledí na to, zda zaměstnanec pracoval i jinde.
Příklad
Pan Syslík pracoval u zaměstnavatele A od ledna do června za 400 000 korun hrubého měsíčně. Od července pak začal pracovat pro zaměstnavatele B za 500 000 korun hrubého za měsíc.
Zaměstnavatel A tak za pana Syslíka odvede od ledna do dubna 54 000 korun měsíčně (13,5 % z 400 000).
V květnu pan Syslík dosáhne vyměřovacího základu a zaměstnavatel A za něj v květnu odvede na pojistném 24 473 (13,5 % z 181 280). V červnu pak zaměstnavatel A zdravotní pojištění neodvádí.
Zaměstnavatel B odvede od července do září za pana Syslíka na zdravotním pojištění 67 500 korun měsíčně (13,5 % z 500 000).
V říjnu dosáhne pan Syslík maximálního vyměřovacího základu a zaměstnavatel B za něj odvede 37 973 korun (13,5 % z 281 280). Od listopadu se pak zdravotní pojištění za pana Syslíka neodvádí.
Pan Syslík pak může zažádat o přeplatek na zdravotním pojištění, který činí 4,5 % z 1 781 280, tedy 80 158 korun.
Minimální vyměřovací základ nabízí více variant
O něco složitější situace nastává, nedosahuje-li zaměstnanec ani minimálního vyměřovacího základu – minimální mzdy. V takovém případě může nastat v závislosti na počtu zaměstnavatelů a velikosti platu několik variant.
Varianta A – jeden zaměstnavatel a plat pana Křečka 5000 Kč
(1 příjem menší jak minimální mzda)Odvod do minima: (8000 Kč – 5000 Kč) x 13,5 % = 405 Kč
Odvod zaměstnavatel: skutečně dosažený příjem 5000 Kč x 9 % = 450 Kč
Odvod zaměstnanec: skutečně dosažený příjem 5000 Kč x 4,5 % + doplatek do minima 405 Kč = 630 Kč
Celkový odvod: 450 Kč + 630 Kč = 1080 Kč (vyměřovací základ 8000×13,5 %)
Varianta B – dva zaměstnavatelé, u jednoho činí mzda pana Křečka 10 000 korun, u druhého pak 5000 korun
(2 příjmy, první menší jak minimální mzda, druhý větší)Zaměstnanec se zkráceným pracovním úvazkem, který je současně zaměstnán u jiného zaměstnavatele s příjmem nad 8000 Kč, musí předložit potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel, který platí panu Křečkovi 5000 korun, odvádí po předložení potvrzení pojistné ze skutečně dosaženého příjmu a neprovádí dopočet do minimální základu.
Varianta C – dva zaměstnavatelé, u obou činí mzda pana Křečka 5000 korun
(2 příjmy, oba nižší jak minimální mzda, součet vyšší jak minimální mzda)
V takovém případě musí oba zaměstnavatelé spolupracovat, aby měli za rozhodné období k dispozici materiály pro posouzení povinnosti odvodu do minima. Pokud součet příjmů v daném měsíci překročí 8000 Kč, odvede každý zaměstnavatel zdravotní pojištění jen ze skutečně dosaženého příjmu.
Varianta D – dva zaměstnavatelé, u ob platí panu Křečkovi 3000 Kč
(2 příjmy, oba nižší jak minimální mzda, součet rovněž nižší než minimální mzda)Zaměstnanec si při této alternativě vybere jednoho ze zaměstnavatelů, který uskuteční dopočet do minima. Zaměstnavatel musí k dopočtu znát výši hrubých mezd vyplacených ostatními zaměstnavateli za dané období. Čtěte více: Zdravotní pojištění při zkráceném úvazku zaměstnanců a OSVČ
Splatnost pojištění delší než u OSVČ
Pokud hradíte zdravotní pojištění jako zaměstnavatel za vaše zaměstnance, máte na jejich zaplacení termín o něco delší než OSVČ. Zatímco OSVČ musí zaplatit zálohy na zdravotní pojištění od prvního do osmého dne následujícího měsíce, zaměstnavatelé mají čas od prvního do dvacátého dne následujícího měsíce. Také u zaměstnavatelů ovšem platí, že za den splatnosti se považuje den, kdy přijdou pojišťovně peníze na účet. Rozhodně byste tak měli posílat peníze dříve než 20. den v měsíci.
Zaměstnavatelé by rovněž neměli zapomínat, že jsou to oni, kdo je odpovědný za odvod zdravotního pojištění, a to i za část “placenou” zaměstnancem. Zaměstnanci se proto nemohou stát dlužníkem na zdravotním pojištění.
Při neplnění oznamovacích povinností čekají tučné pokuty
Zaměstnavatelé dále nesmí zapomínat na oznamovací povinnosti, které vůči zdravotním pojišťovnám mají. Především musí vždy ohlásit začátek a konec pracovního poměru se zaměstnancem, změnu zdravotní pojišťovny zaměstnance či další skutečnosti, které mají vliv na zařazení zaměstnance v databázi pojišťovny (třeba nástup na mateřskou dovolenou, či zaměstnání studenta).
Jestliže zaměstnavatel se na oznamovací povinnosti vykašle, hrozí mu poměrně vysoké penále. V případě prvního provinění může sankce dosáhnout 200 000 korun a pokud se bude situace opakovat, může pojišťovna zaměstnavatele pokutovat až 400 000 korunami. Čtěte více: Změnu zdravotní pojišťovny musí zaměstnanec oznámit včas.
Stejně tak by zaměstnavatelé měli myslet na to, že musí zdravotním pojišťovnám, vždy hromadně za celý měsíc, zasílat kopie záznamů o pracovních úrazech. Lhůta pro zaslání těchto záznamů činí 5 dní od začátku následujícího měsíce. Pokuta v případě nesplnění této povinnosti může dělat až 100 000 korun.
ČLÁNKY DO MAILU