No vážený pane, vy abstrahujete od reálného světa, neplatí přece, že nastavená míra zdanění odpovídá reálné ekonomice a vede k optimálnímu rozdělení zdrojů. Zákony mají odrážet svět, nemohou měnit realitu.
Vezměte to tak, v situaci kdy vraždy byly zcela běžné, tak nemělo smysl je zakazovat, ale pouze usměrnit a určit pravidla za jakých okolností je možno vraždit, a přesně toto udělal Chamurapiho zákoník, který zavedl zásadu, oko za oko, zub za zub, čímž de facto násilí uzákonil, a nepostavil je mimo zákon. Rozumný zákonodárce přemýšlí o tom, co je možné a ne o tom, co by bylo hezké. Pokud se tato zásada nedodržuje, zákonodárce se řídí tím, co je hezké, tak to dopadá tak, že právo neodpovídá realitě a společnost ho kolektivně odmítne a nedodržuje ho, represe tento stav nemohou změnit.
A stejná situace je dnes v oblasti daní, stát má příliš mnoho peněz, rozšafně je rozhazuje na všechny strany a ještě se zadlužuje a naříká, že nevybírá všechny daně co si vymyslel, aby uspokojil své nezřízené potřeby.