S tím vaším výpočtem nesouhlasím. Především proto, že pojistné, placené zaměstnavatelem, považujete za pojistné, placené zaměstnancem. Není pravda, že X (tedy superhrubá mzda) je ocenění práce, odvedené zaměstnancem. Pojistné, které platí zaměstnavatel, je prostě dalším nákladem, vznikajícím pouze v souvislosti se zaměstnáváním lidí. Je to sice druh mzdových nákladů, ale ne hodnota práce zaměstnance. To byste do těchto X nákladů stejně tak mohl začít zahrnovat např. různé sociální výhody, nápoje, hygienické potřeby, vybavení pracoviště atd. Dám příklad - zaměstnanec mi vyrábí v dílně stoly. Jeho práci odměním určitou mzdou, ke které mi ovšem vzniknou další náklady - na materiál, na různé druhy pojištění a další režie. Záleží pak na mojí šikovnosti, jestli ty stoly dokážu prodat s dostatečnou výší přirážky, abych měl jak na mzdu, tak i na tyto související náklady a ještě mi zbyl i potřebný zisk. Na tyto náklady mi už ale nevydělává zaměstnanec, ale vydělávám na ně já svým podnikatelským uměním. Je čistě marxistickým pojetím, že zaměstnanec mi vytváří veškerou přidanou hodnotu, o jejíž značnou část ho já jako zaměstnavatel oberu.
Abych to shrnul - souhlasím, že stát dostane víc při zaměstnávání, než při činnosti OSVČ. Ale je to jen díky vícenákladům, neseným zaměstnavatelem (což může opět být onen živnostník). Ale samotné zatížení zaměstnance je nižší, než u OSVČ.
A k těm nákladům - jaké asi zaměstnancům vznikají náklady? Na jídlo a pití? To asi všem. Jinak jim zaměstnavatel vše k práci poskytuje, nebo snad chcete říct, že si zaměstnanci kupují vlastní stroje?