Tabulka je naprosto účelově podaná, jak srovnávání hrubé a ne superhrubé mzdy tak zanedbání paušálních nákladů.
Pokud to vezmeme z opačné strany, tj. firma potřebuje zajistit nějakou činnost, vyčlení na to 600 000 Kč na rok, tj. 600 000 bude roční superhrubá mzda, roční čistá bude 333 300 Kč, státu tedy bude odvedeno 266 700 Kč, což je 44,5% z vynaložené částky a to je dost děs. Tzv. hrubá mzda ve prakticky irelevantní údaj, zaměstnavatele zajímá kolik on zaplatí, tj. superhrubá a zaměstnance to co dostane, tj. čistá.
Pokud si to místo zaměstnance nakontraktuje OSVČ, která vyfakturuje 600 000 Kč (tj. zadavatele to vyjde stejně draho), tak OSVČ si uplatní paušální náklady 60%, tj. zisk OSVČ je 240 000 Kč a z něj zaplatí 11 160 Kč daň a odvede 35 040 Kč sociální pojištění a 19 080 Kč zdravotní pojištění, takže odvody OSVČ jsou celkem 65 280, což je 10,9% z vynaložené částky.
Čili při tomto modelu je ten rozdíl opravdu propastný. Měla by se ale spíše snížit ta zrůdná míra zdanění zaměstnanců než zvyšovat zátěž živnostníků a případně zrevidovat výši paušálních nákladů, u spousty ostatních živností a neživností jsou skutečné náklady minimální, přitom lze uplatnit paušál 60%, což mi přijde nepřiměřené, i když osobně jsem rád, že to tak je, protože to využívám.
Tak to je příklad jako stehno! Jak jste proboha přišel na tu konstrukci, že firma celých 600 tis. bude mít jako superhrubou mzdu? To chcete říct, že firma nebude mít žádné jiné související náklady? A co běžné fixní a variabilní náklady? Mzda toho pracovníka je jen součástí celého balíku ostatních nákladů. A ty je právě možné u OSVČ nahradit výdajovým paušálem.
Jednoduše ve firmě v kanceláří na židli sedí pracovník u počítače a na vedlejší židli u vedlejšího počítače jiný, první je zaměstnanec a druhý kontraktor, který pracuje na ŽL a fakturuje. Náklady firmy na kancelář a vybavení jsou pro oba stejné, další náklady těch pracovníků jsou taky stejné, přímé náklady na odměnu pracovníka je superhrubá mzda versus výše faktur. To je ten můj příklad, je to extrém, ale to je reakce na příklad v článku, který je druhým extrémem pokud jde o způsob jakým je možné toto srovnání pojmout.