Stejně jako lidé nežijí ze vzduchu a auta nejezdí na vodu, ani firma nemůže fungovat bez životodárných injekcí v podobě peněz. A jak je bohužel známo, peníze nerostou na stromech (a pokud ano, tak kamion sazeniček, prosím). Pro spoustu z nás však podnikání není jen o výdělku a symbolech dolarů místo zorniček v očích, vedení firmy je svým způsobem i životní poslání.
Stejně jako nás podnikání zahrnuje starostmi přesahujícími rámec pracovní doby, tak nás může naplňovat radostí a úžasným, nezaměnitelným pocitem, že jsme vybudovali něco, co se ve světě neztratí a co kromě našeho potu, krve a vložených investic nese i naše jméno. Ve hře je tedy kromě otázky peněz i otázka tvůrčí svobody, resp. svobody rozhodování, protože bez ní onen pocit hrdosti na vlastní dílo nepříjemně oslabuje. Nemůžu a ani nechci jednoznačně tvrdit, za jakých podmínek přibrat do firmy investora, popř. zda to vůbec udělat, ale chci vás v následujících řádcích provést svou zkušeností, přičemž co si z ní odnesete, bude jen na vás.
Nepodlehněte vidině rychlých prachů, važte si svého podniku.
V našem prvním článku jsem lehce naťukl, že o možnosti přibrání investora jsem okrajově uvažoval již při samotném zakládání firmy Netspot, avšak upustil jsem od ní převážně proto, že jsem investora díky předchozí prosperující firmě eShopSystem nepotřeboval. Přiznám, že je to luxus, který si nemůže dovolit každý, ale i kdybych se musel dočasně zadlužit, investora bych tehdy nejspíš nepřibral. Je logické, že u nově vznikající firmy jsme se těžko mohli bavit o investici převyšující milion korun. Lidé jsou opatrní, nadšenců s novými podniky a „revolučními nápady“ je spousta, a tak by daň za přijmutí investora byla na můj vkus příliš velká.
Investor nás ocenil na 15 milionů korun
Nicméně situace se vyvíjí a tak se možnost investora vrátila do hry za mnohem zajímavějších podmínek. V březnu léta páně tohoto roku jsem jménem Netspotu vyjednával se seriózním investorem, který ocenil Netspot na 15 milionů. Jednání nám zabralo úctyhodné 2–3 měsíce, což rozhodně není málo. Určitě je třeba důkladně zvážit, zda se do něčeho takového pouštět, protože tyto aktivity zkrátka berou čas managementu firmy, který pak nemusí stíhat plnění svých úkolů. To naštěstí nebyl náš případ, ovšem možnost promarněných příležitostí a ušlých zisků by měl vzít každý v potaz. Na rovinu musím také přiznat, že jednání se táhla spíše naší vinou, nebyli jsme na situaci okolo přijetí investora dokonale připraveni. V minulém článku jsem psal, jak je krásné, když můžete s partnery fungovat na základě podání ruky, bez zdlouhavého vymezování smluv, ovšem s investorem to takto z pochopitelných důvodů nejde.
Mile nás překvapilo, jak se investor angažoval ve firemních procesech, konzultoval, pomáhal a měli jsme pocit, jakoby se stával „jedním z nás“. Na druhou stranu ve formálních věcech jsme narazili na jisté nesrovnalosti. V prvé řadě náš business plán nebyl dostatečně informativní, což je zapříčiněno tím, že Netspot se rozvíjí mnohem více na základě manažerských zkušeností našich pracovníků než na základě nějakého plánu. Bohužel pro nás, investor business plán ke svému zhodnocení, co se mu (ne)vyplatí, potřebuje a my to plně chápeme. Vize podniku a názory bylo tedy potřeba si vymezit až při příležitosti diskuse o společné smlouvě.
Co je Netspot
Netspot je malé zařízení, díky kterému je možné využít přihlašovací stránku k WiFi internetu a vydělávat tak na zobrazování vlastní nabídky nebo reklamních sdělení na mobilech, tabletech i noteboocích zákazníků.
Firma Netspot je nyní v podnikatelském akcelerátoru xPORT VŠE.
Věc také komplikovalo, že obě strany chtěly mít určité jistoty, které protistrana nemohla před podpisem smlouvy poskytnout. Éterem zněly věty jako tohle zařídíme až po smlouvě
, s tímto partnerem vám pomohu až po smlouvě o smlouvě budoucí
, které se plně neshodují s filozofií naší firmy (byť je chápeme). Taktéž změny názorů v průběhu vyjednávání nedělají nikomu dobře, z naší strany to byla např. situace okolo možného vstupu do Silicon Valley. Nejprve jsme se k této možnosti přikláněli, ale nakonec nám zkušenosti řekly, že bychom se raději měli řádně soustředit na Českou republiku, než se začneme „cpát“ do zahraničí. K rozhodnutí do Silicon Valley nevstoupit nám pomohly i zkušenosti našich partnerů ICT Alliance a xPort, kterých si vážíme, takže své volby nelitujeme. Investorovo počáteční nadšení v této věci tedy přišlo vniveč.
Vlastnický podíl? Zde se láme chleba
Stěžejním bodem celého vyjednávání s investorem se pro každého nepochybně stane rozdělení rozhodovacích pravomocí neboli vlastnických podílů, zde se totiž začíná lámat chleba. Náš potenciální investor požadoval, že bude jednatelem, já navrhoval zřízení tří jednatelů s tím, že rozhodovat musí alespoň dva. Ač již tohle samotné pro mě představovalo svým způsobem kompromis, protože doposud jsem byl zvyklý rozhodovat sám, přičemž vše konzultuji s kolegy na přátelské úrovni, investor spokojen nebyl. A asi ani být nemohl, neboť takový systém je pro něj rizikový v tom, že může být v kritických bodech rozhodování obejit. Na druhé straně barikády pro mě bylo nepřekonatelnou překážkou, aby s obchodním podílem spoluvlastníka mohlo být nakládáno bez mého souhlasu, tudíž jsem vyžadoval na podíl firmy předkupní právo.
Na to investor přistoupil, ale zároveň chtěl, aby jeho potenciální podíl Netspotu vlastnila jeho nová firma, kterou hodlal založit čistě za účelem vlastnění většího množství start-upů. To v sobě opět skrývalo háček. Ani s předkupním právem bych totiž neměl možnost ovlivnit situaci, kdy by investor zcizil vlastnické právo k oné zmíněné firmě. Můj požadavek zákazu nekontrolovaného převodu podílu Netspotu na jiný subjekt by tedy nebyl naplněn. Přípustné řešení jsem spatřoval v tom, že bych ve zmíněné firmě investora vlastnil kontrolní podíl (34%), ovšem to představovalo nepřekonatelnou překážku pro něj. Rozumím tomu, že postup investora nebyl nijak zvlášť nestandardní, jenže pokud by vlastnický podíl Netspotu byl pro firmu investora prvním a po určitou dobu tedy jediným start-upem, necítil bych v tom potřebnou stabilitu.
Pozor, na penězích od investora si můžete vypěstovat závislost
Z jednání dále vyplynulo, že budoucí financování Netspotu je při nejmenším nejisté. My bychom sice jednorázovou injekcí vyřešili spoustu problémů, ale jelikož by se celý chod firmy její expanzí „zdražil“, obávám se, že bychom si na obdobných injekcích investora/investorů mohli snadno vypěstovat závislost a to je fakt, nad kterým je třeba se důkladně zamyslet. Po zralé úvaze jsme nakonec od jednání s tímto investorem upustili. Jeho externí ocenění firmy na 15 milionů si nesmírně vážím, za dva a půl roku práce je to velmi dobrý výsledek a já jsem za něj vděčný, obzvláště když vezmu v potaz, že jsme takového úspěchu dosáhli bez investora.
Ruku v ruce s tím v Netspotu spatřuji potenciál dalšího růstu, historie tomu nasvědčuje, tudíž k tomu, abych své dítě jménem Netspot investorovi upsal, bych potřeboval částku, která by onen budoucí rozvoj reflektovala, tzn. částku, která nejspíš není v současné době pro investora reálná. Navíc nejlépe s příslibem budoucího financování bez potřeby přijetí dalšího investora. Tím doufám nikoho neurazím, pokud to vyslovím nahlas, ale zkrátka i vy byste měli být na svůj podnik pyšní, není na tom nic špatného.
Jednání pokračují
V současné době probíhají jednání s dalším investorem, k němuž jsme již přistupovali s důkladnější přípravou a lépe formulovanými požadavky. Úspora času je oproti předchozímu vyjednávání znatelná. Komunikujeme svižně, na obou stranách panují jasné představy, takže uvidíme, zda se nakonec podaří dospět ke shodě… A právě zde má zkušenost s investory prozatím končí. Když se ohlédnu zpět, jsem rád, že jsem vidině „rychlých prachů“ nepodlehl, věřil jsem a stále věřím ve svůj projek. Tento pocit bych přál každému ambicióznímu podnikateli, tím spíše je-li jeho středem zájmu startup. Jaký názor na podnikání s investorem v zádech máte vy?
